přidáno 15.05.2018
hodnoceno 3
čteno 1275(20)
posláno 0
Vítr mi rozverně cuchá vlasy
pročesává vaše majestátní koruny
prochází se mezi stébly trávy
a mazlí se s jarními kvítky

Dnes jako kdysi

Jen, tenkrát to byla malá holčička
a vaše koruny byly mnohem níže

Dnes jako kdysi
jak jsme si podobní

Jdu tou cestou v lukách

Jdu, běžím
s větrem o závod

Nikdy mě nedohnal
nebo já jeho?

Ale vím že je tady
je tady tak jako já, ty stromy, ta tráva

Jsme tady

Předběhly nás jen roky, desetiletí
změny na hradech
změny v podhradí

Ale já, ty stromy, ta tráva a vítr
hrajeme si, honíme se
máme si co říct

Navždy
teď
tady
tou cestou v lukách
přidáno 02.06.2018 - 17:40
máme si co říct, navždy - pěkné, to mě vzalo za srdce.
přidáno 18.05.2018 - 21:38
Mě sedla. Tak jak je do toho, jak jsem.
přidáno 15.05.2018 - 22:25
Anna Wolfgang Havranová
Hezká, líbí se mi. Působí na mě trochu nostalgicky. Jen ty "změny na hradech" mi tam nějak nesedí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tou cestou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jen my
Předchozí dílo autora : Ranní mlha a nejen to

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming