když už je ten podzim, vzpomínám na léto

...

Nikdo se zubaté nevyhne,číhá jako stín na každého z nás. Měsíc je stejný,ať ho vidí kterékoliv z očí. Baví se spolu o jednom měsíci. Nevidí že je stále stejný,že to myšlenky z něj dělají velký nebo malý měsíc. Stejně tak jako člověk . Tma je nevědomost této stejnosti.

Nemám slov ...

Ze sbírky: "Andělská tvář" - Závěrečná báseň - Celá sbírka mapuje můj příběh s Andělskými tvářemi, jež mnohdy převrátili můj život naruby, aniž by si toho povšimli. Bylo třeba udělat za nimi tlustou čáru, bylo již potřeba uzavřít tuto kapitolu.

Múze, Víle, Čarodějce. Moje první dvojjazyčná

Za sedmero horami a sedmero řekami, sedmero úbočími a skalami, sedmero dolinami a loučkami, rozkládá se podivné království. Rozkládá se podivně a čím dál rychleji... V tomto království se zrodila a z popelu povstala dívka Lien. Lien byla krásná lež tisíců...

sám sobě stín

O životě a naději.

Psáno při kouzelném filmu na Nově o robotu Andy Martinovi, který toužil stát se člověkem. Podivné jsou cesty inspirace...

ne tak úplně smutná s nádechem prosby

http://youtu.be/g9QLFJKqaMw

Když mi myšlenky nedovolily za pozdní noci/brzkého rána zamhouřit oči… Není to můj styl a je to jistě proškrtáníhodné.

Jednou jsem se stěhoval z domu, žil jsem tam s rodinou, ženou a dvěma dětmi. Nešlo to jinak. I když jsem netruchlil, bylo to i tak smutné. Odcházet…………….

...i přesto se jich nechci vzdát...:) jináč... obrázek je jen vypůjčenej - http://static1.ella.fragaria.cz/iw/photos/2009/11/09/7-1203-bublina-pred-prasknutim.jpg

nějak jsem si ji začala broukat...

Jupí!

pocitová.