Vážení, Spisovatelé

Z ničeho bude vždycky nic.
Jenže já očekávám víc.
Než školní časopis, než čestná uznání...
to jsou jen obrazné náplasti na rány.

Za nasládlou fasádou lžete o věčnosti.
Než skončí zprávy, polévka vystydne.
Tak ještě povařit, ať jde to od kosti,
ať jde do od srdce! Bůh všecko nestihne.

Touze psát neuteču, když mám ji v duši.
Ať řekne mi někdo, že špatně činím.
Ale nehodlám být jinou, když mi smutná příchuť sluší...
o štěstí ať píší si do sytosti jiní!

Budu vždy tím, kým nechcete být!
Pro mne vše začíná, když pro vás je hotovo.
Vy přestáváte, když já začínám snít.

Stačí pár slůvek: "Jsi dobrá! x Jdi od toho!"