Vracím se do života

A bude hůř! Poslední dobou zvykla jsem si říkat
Kolikrát už bylo! Uvedu hned příklad:
třeba před 12i lety, kdy nezvádl to SKIES
To víte? Řekli mu:" už vypadni! už zmiz!
A to by nebyl on, aby to nesplnil do posledního slova.
Už jsem mu odpustila, i když často smutek je tu
znova.

Možná proto se bojím, že budoucnost pro mě není!
Že můj malý osud nedokážu změnit!
Ale v to moc nevěřím...

A bude hůř! Kolik už se toho za ty roky stalo!
Toho zlého moc a pěkného zas málo!
Byla jsem bezbranná, už bránit se dovedu...
žádné protesty, jde o úhel pohledu.
Dvakrát denně cvičit, vynášet smetí...
už zapomeň DAVIDE, byli jsme děti!

Bylo fakt krásné to naše snění,
bylo až moc, pak už jen nechtění, než chtění...
ale stejně bylo fajn!

Už nechci vědět, jaký je za kopcem svět.
Už mi úplně stačí, to, co vím teď.
A taky nechci na jinou planetu, už jsem tam byla.
Už našla jsem i někoho, o kom jsem vždycky snila
a hned ho i ztratila! No co se dá dělat.
SERJOŽKO, promiň mi! Fakt jsem tě chtěla!

MILUJU! A nikdy jinak.
Jenže neříká se slovo láska, dokud je živá!
Prý nesmí se říkat věta: mám tě rád...

A bude hůř! Vím to, protože tolikrát už bylo.
Kolikrát jsem nespala, tolikrát se mi snilo.
Kolikrát smích tu byl, tolik slz vpilo se do hlíny...
ničeho nelituj, nemysli na viny
a nemysli na smrt! S tou nikdy smířit se nejde!

Všechno, co potřebuju, nosím si v sobě.
Nehledám chyby, věřím své době
a když se dívám zpátky, NELITUJU NIČEHO!