Další stará básnička ze šuplíku,už hodně stará..:-)
přidáno 07.01.2014
hodnoceno 6
čteno 1221(15)
posláno 0
Na konci světa v studené sloji,
křehká jak vločka světa se bojí,
čeká tam věky na srdce ťuká,
ledový krunýř však málokdy puká.

Někde je hýčkaná jak vzácný host,
jinde ji pohodí jen starou kost,
taky je divoká jak stádo koní,
někdy jen zdaleka jak růže voní.

Tak pochop má lásko,pochop mě prosím,
hluboko v duši poklad svůj nosím,
všichni ho mají,nejde však spatřit,
dokud si lidé budou chtít patřit.


Láska a svoboda k sobě se vinou,
jedna bez druhé chřadnou a hynou,
láska je můžeš,nikdy však musíš,
zhyne ti navždy jestli to zkusíš.

Nepatří mě,nepatří tobě
láska vždy patří jen sama sobě..

ikonka sbírka Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
přidáno 15.01.2014 - 13:34
Dík všem-a Vladanovi-no,máš pravdu mohl bych něco sesmolit,ale pořád mě napadají jen samé srandičky a ptákoviny,něco vážnějšího ne..:-(:-)
přidáno 08.01.2014 - 20:08
Už dávno jsem nečetl něco od Guliho!
Čím starší, tím lepší?
přidáno 08.01.2014 - 08:40
hezky se to čte ....:.)
přidáno 08.01.2014 - 00:06
celkem dobra ... :)
přidáno 07.01.2014 - 20:07
hodne stary .... ale jo, jsou to tve vzpominky ... proc ne ... :)
přidáno 07.01.2014 - 18:58
stará ale pěkná :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
POCHOP.. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : LE ROI EST MORT
Předchozí dílo autora : OSUD

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :
Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming