Yana: děkuji,hlavně za toho o kom ta povídka je..pravdou je že ja na chyby nekoukam též a vždy mě zajíma pouze obsah a to co chtěl autor říci..

Nekoukam na pravopis,nepočítam zádrhely,pro mně je to super,měla jsem takovou husí kůži jako bych sama spadla do tý řeky a četla jsem jedním dechem ,proto možná jsem nevnímala malicherné chyby

Aliwien: s češtinou válčím celkem dlouho :) ač se nevymlouvám přesto disgrafie a dislexie jsou mrchy kerý mě dost dávaj zabrat :) nejvíce by mě vyhovovala čeština bez měkkých a tvrdých iy :) píši vše ve worldu a bohužel a pouze kopírnuté hodím sem,né vše program opraví,moji obchodní partneři jsou naštěstí již zvyklí :) a za kritiku děkuji..jináč podobných příběhů jsem sepsal doposud 57 takže se uvidí,třebas se odhodlám vše úhledně zabalit a vydat va nakladatelství Pragma,teda pokud bude čas a ukecám pana Němce..

Námět na povídku by to jistě byl dobrý. Ale zase mi občas vadí styl - opakování stejných slov ve větě a opět i několik pravopisných chyb. Možná by si tohle dílko zasloužilo znovu pomalu přečíst a "dopilovat". Omlouvám se za kritiku, ale bohužel nemohu jinak.

Ke stylistice bych měla také řadu připomínek, a co hlavně, také k pravopisu. Shoda podmětu s přísudkem-napočítala jsem docela dost zádrhelů v tomto směru. Tohle vždycky i dobře míněné dílko dokonale zkazí a vezme čtenáři-tedy alespoň mně - chuť číst. Tak snad příště to bude lepší.

Zopakuj si použití čárek ve větách. Jejich vynechávání způsobuje docela těžkou nečitelnost textu. Také se po interpunkčních znaméncích používá mezera - opět to zvyšuje čitelnost textu. Pozor si dej taky na překlepy (předpokládám že v posledním souvětí mělo být tisícem...). Všechny tyhle maličkosti dost kazí celkový dojem z textu, který by jinak nebyl vůbec špatný :)

o mezerách stejně jak o odstavcích vím :) z nějakého důvodu po zkopírovaní z worldu,se vše sesype na jednu hromadu a po úpravě už tak zůstane,avšak spíše jde asi o myšlenku nežli formu,za což se omlouvám
:) jináč co se optimismu týče je vše tak jak se přihodilo a kdyby si někdo dal práci se studiem života našich slavných vědců(myslím i slovenských),jistě by zjistil o koho se jedná.Vše co píši a eště napíši se skutečně stalo a každého jednotlivého člověka znám a nebo sem znal osobně,to znamená nejedná se o přikrášlený čajíček,kterým nás krmí americká a dnes i česká kinematografie..

Je to zajímavé, konec možná až moc optimistický a neskutečný. Dojem z tohoto díla kazí chybějící mezery za čárkami a tečkami.

Až mi skoro a i slza ukápla... chce to dochytat co se týče stylistiky, chyběj tam nějaký odstavce, zvýraznění mluvenýho textu (třeba další řádek by byl ideální) a to je tak všechno co můžu vytknout :)

moc pěkné a hlavně pravdivé.MYslim že nejsi sám kdo se takhle cítil nebo cítí

- ty kdos opodál vždy stála ... nebylo by lepší ty, jež...? - a stála opodál nebo s tebou se vždy smála...?
- nebe hleděla?
- slunečnice kvetly
- slova se pletla kráčejíce

Báseň je mnohomluvně patetická, jede pořád dokola jako kolovrátek, ačkoliv se občas v rytmu zadrhne. Vše plyne bez gradace, bez jasných souvislostí, bez vývoje a pointy.
Výrazivo je otřepané a klišovité, zejména v kontextu pathosu básně (spanilá růže), obraznost chybí.
Tak nějak nevím, je ta žena roztomilá nebo krutá, byla s ním nebo nebyla? Co se stalo mezi veršem "Však láska tvá něžná světlo světu vrátí" a veršem "Nelze tě nemilovat i když jsi tak krutá"? Ještě o verš dříve byla něžnou vílou a záchytným bodem... Je krutá, ale jako skřivan probudí slunce? ... Asi že brzo vstává, protože jinak skřivan vskutku není symbolem krutosti...
Báseň na mne působí velmi silně tak, že autor klade (skoro až tlačí a předvádí) do popředí básnický subjekt a demontruje pouze jeho pohled, při čemž ale je těžko zbadatelné, jak to vlastně s tím vztahem bylo a je.
Také by neškodilo věnovat větší pozornost formální stránce textu - mluvnice, interpunkce... Není to hnidopišká poznámka; život se skládá z detailů; text ze slov (mateřského) jazyka, jímž se vyjadřujeme a pro který platí dohodnutá pravidla.Ta dohodnutá pravidla pomáhají k orientaci v textu alespoň tak, že nemusí čtenář zakopávat o triviální chyby a být jimi otráven (mají podobnou funkci jako třeba dopravní značky na silnici).

"Největší projevy lásky nejsou vyslovovány, ale jsou v tichu prožívány."
Christiane Busta, 1915 - 1987, rakouská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti.

Pěkná a dojemná. Chtěl jsem ti poslat toto. Pokud by sis chtěl ode mě ještě něco přečíst.
http://piste-povidky.cz/profil/Kub%C3%ADk

Velice, ale velice čtivé. Krásně volená slova a příběh plynul velice pěkně.

Jedna z výmluv. :D
Za všechno může jaro, tohle fakt nemusím, ale jinak poeticky velmi podařené.

Acheiron: Já s tebou naprosto souhlasím.
Myslím, že flétna Satyrova nikdy hrát nepřestane, dokud budou ti, co si ji poslechnou.

díky :) je fakt že tohle mě nějak nenapadlo spíš sem měl nějakou rozvernou náladu a taky potkal ve městě jízdní policejní hlídku,ale zase to je vystižný :)

Viem si živo predstaviť hospodu zo 17. storočia plnú vojakov, ktorý si to pospevujú pri korbeli piva.

díky :)

Velmi povedená báseň. Kdybys ji vypustil mezi lidi před sto lety, měla by šanci zlidovět. Opravdu se mi to líbí.

nesmělé dotyky kterých se nenajím
:)

*naděje umírá poslední, ale umírááá!*