Jediná sekunda...

Jediná sekunda……



Probudil se do nádherného dne.V 10 hodin musí vyzvednout Klárku a pojedou se spolu kouknout na svatební šaty,netušil že by ho mohlo nakupování a nebo zkoušení svatebních šatů mohlo bavit.Klárčina radost však byla nakažlivá a její nadšení dokázalo povzbudit každého kdo byl dostatečně blízko,aby viděl její rozzářené oči.
Vzpomněl si jak chlapům v práci řekl že jede společně se svou snoubenkou na zkoušku šatů,slyšel řeči typu,,ty seš magor až budeš ženatej 20 let tak tě to přejde,,Bylo mu to úplně jedno co kdo říká,miloval Klárku a cokoli mohl udělat aby jí potěšil,dělal velice rád.
Z přemýšlení ho vyrušil telefon,,miláčku kde jsi,přijedeme pozdě už jsi tu měl dááávno být,,to byli první slova,která slyšel když mu v 9 hodin zazvonil telefon.Usmál se,dobře věděl co pro ni dnešní den znamená.Chodili spolu čtyři roky a až po dvou letech kdy spolu bydleli se poprvé milovali,byl staromódní a to co prožívali většina lidí vidí pouze v romantických filmech.Posledních 14 dnů před svatbou Klárka bydlela u rodičů a společně a matkou plánovali svatbu,dělali velké přípravy posílali pozvánky a spoustu dalších příprav které byli pro něj tajemstvím.Prostě ty dvě byli skvělý a dobře secvičený tým.
Do půjčovny svatebních šatů dorazili včas,nebo spíše o 15 minut dříve.Majitelka půjčovny se usmívala,však dobře věděla co se odehrává,tento obrázek viděla často a stále jí naplňoval uspokojením a radostí z práce kterou dělala tak ráda.,,Posaď se tady a nezlob,,usmála se a odběhla někam do zadní místnosti.Přemýšlel co ho asi teď čeká protože Klárku v šatech,teda v těch svatebních ještě neviděl,to co spatřil mu vyrazilo téměř dech.Klárka vypadala jako princezna z nějaké romantické pohádky a moc dobře věděla že jí to sluší,také dobře věděla že ho dokonale vyvede z míry a pohladí jeho romantickou duši.,,Líbím se ti??,,položila naprosto zbytečnou otázku,která ho vytrhla ze zasnění.,,Mnoo jak se to vezme,,pozlobil jí.Nakrčila čelo a v očích jí zaplály nebezpečné ohníčky.,,Vypadáš nádherně jako královna víl a jitřenka před tebou závistí bledne,,políbil jí a v očích měl něco co jí přesně vypovědělo co cítí,dobře ho znala a věděla že není zrovna kecal,jeho tvář a oči jí byli dostatečnou odpovědí na otázku jestli se mu líbí.
Den začal nádherně,byli pozváni na oběd a tak pomalu vyrazili.Slunce které zářilo na obloze zářilo pouze pro ně.Byli šťastni,plní lásky a bylo to na nich vidět.Kolem 14 hodin ho volali do práce,kvůli nějaké bezodkladné záležitosti.Nechtělo se mu,ale jel jako vždy když zavolali že je jediný kdo je schopen vyřešit to či ono.Vše se zdržovalo a vleklo,téměř šílel a chvilku se mu zdálo že slyší Klárku jak ho volá.Bylo přesně 17.38 hodin když se ozval telefon a v něm vyděšený a ubrečený hlas Klářiny matky vzlykal že je Klárka v nemocnici.Nevěděl jak vyběhl z kanceláře a jak projel přeplněným městem až k nemocnici,na recepci už čekala její matka a doktor mu něco říkal,neslyšel ho vrazil do pokoje a tam spatřil obraz který mu už na vždy zůstal v paměti.Klárka ležela a krom hlavy měla celé tělo pokryto obvazem,byla obklopena všemožnými přístroji.Náhle se zvedla na posteli,přiběhl jako ve snách k ní uchopil ji za ruku a s očima plnýma slz šeptal její jméno.Usmála se a on zaslechl její tichý hlas,,miluji tě,,podívala se na něj smutnýma očima a zemřela.Netušil co se dělo dál,vyběhl ven z nemocnice a jeho výraz děsil o každého kdo ho spatřil.Zhroutil se uprostřed ulice a zkrápěli ho první kapky deště,který se náhle snesl z oblohy jako by jeho nezměrný žal spustil neutuchající přívaly deště.Časem se dozvěděl že Klárka společně se svou babičkou byla nakupovat a ve chvíli kdy čekali na tramvaj,opilý řidič vjel na tramvajový ostrůvek a srazil jí a další dva lidi.Hledal toho řidiče a u soudního přelíčení ho chtěl zabít,řidič se omlouval slovy,,jediná sekunda rozhodla o zbytku mého života,lituji toho,,Vyšel ven ze soudní síně a věděl že život pro něj právě skončil,nebo spíše skončil ten den v nemocnici.
Uplynul více nežli rok,odešel z práce,odstěhoval se z města.Žil nebo spíše přežíval v lesích na chatě svých rodičů.Byla zima a jemu bylo jedno kolik sněhu napadlo,už dlouho ho nikdo nenavštěvoval,nebyl důvod proč žít a bylo jedno kde právě je.Teď zrovna seděl na břehu zamrzlé řeky a pomalu na něm mrzlo promočené oblečení,nevnímal bolest ani chlad.Někdo s ním zatřásl,,pane nevím jak vám mám poděkovat,nebo co pro vás mohu udělat.Zachránil jste nám život,mě a mé snoubence za 14 dnů máme svatbu,jeli jsme nakupovat do města když se to stalo,moc vám děkuji a jste zván a pojmenuji po vás svého syna,,přistoupil k němu záchranář,náhle spatřil zvětšující se krvavou skvrnu pod sedícím mužem.Hned mu bylo jasné co se děje,,nosítka zakřičel,,


……………………………………………………………………………………………………………….

Denní tisk přinesl zprávu…..na namrzlé vozovce řidič nezvládl řízení a neovladatelný automobil sjel do zamrzlé řeky.Vše by jistě skončilo tragédií nebýt kolem jdoucího muže,který bez zaváhání vrhl do řeky a řidiče i jeho spolujezdkyni vytáhl z již potápějícího se vozidla,jediná sekunda rozhodla o životě dvou lidí.Oba dva vyvázli krom mírného podchlazení bez zranění.Bohužel muž který svým hrdinským činem zachránil dva lidské životy,svůj ztratil.Zemřel na následky vnitřního zranění a podchlazení při převozu do nemocnice.