HOUMLESÁK...

Houmlesák…..


Seděl v parku a pozoroval jak kolem něj plyne život.Nikoho nezajímal a nikdo si ho nevšímal.Ti kdo kolem něj denně procházeli netušili že onen nemytý starý muž,byl a je doposud jedním z nejznámějších vědeckých kapacit.Žil kdysi nádherný a úspěšný život,nežli před lety přišel zlom a on se ocitl sám ve světě kterému nerozuměl a který byl pro něj prázdný.Zbyla mu pouze ulice a život mezi těmi,kterými kdysi sám pohrdal.
Občas si vzpomínal že miloval les a slunce,také často viděl v duchu tvář své zesnulé ženy,kterou miloval.Věděl že někde má dceru,nevěděl ale kde žije a kolik jí je let.Čas pro něj přestal existovat a vše se slévalo v celistvý sled událostí,které se ho jakoby netýkali.Začalo pršet,vydal se šouravým krokem k mostu na konci parku,který byl tento podzim jeho domovem.,,Hej šmejde zmizni někam,smrdíš jak hovno který žereš a chcípneš jak prašivej pes,,zařval na něj někdo a z šera mostního oblouku se na něj vrhlo několik postav.Ucítil prudkou bolest a pak už necítil nic.
Probudilo ho ostré světlo a množství hlasů které se slévali v jeden.,,Pane doktore slyšíte?? Je tu vaše dcera a chce vás vidět,,Netušil nebo spíše mu nedocházelo co se děje.Když začal vnímat okolí zjistil že je na nemocničním lůžku a jak záhy zjistil měl omotanou hlavu obvazem.Sestřička vedle něj znovu opakovala,,pane doktore máte tu dceru,,Ano byl doktor,ale to bylo už dávno a jak to mohla vědět ta sestřička nevěděl a nechtěl to vědět.,,Dceru?? Jakou dceru a kde jsem??,,vydralo se z jeho vyschlého a oteklého hrdla.
,,Táto kde jsi byl tak dlouho?? Nebýt toho že tě ten pankáč skoro zabil nikdy bych nezjistilo co je s tebou,,Díval se do tváře mladé nádherné ženy,která se tak velice podobala jeho ženě.Pomalu si vzpomínal na její jméno.,,Evičko jsi nádherná jako byla tvoje maminka,,
Rozbrečel se,ale byl to pláč plný úlevy,který spíše léčil.Naposledy takhle brečel když mu zemřela žena a zhroutil se mu svět.,,Už mi nikam neutečeš táto,holky budou rádi že mají dědečka a Mirek určitě přivítá pomoc s výzkumem,který ty jsi sám nedokončil,,Něžná ruka ho pohladila po tváři,zavřel oči a usnul s pocitem že je konečně čas začít znovu žít….