16.09.2010 1 1791(23) 0 |
.....kolikrát už jsem takhle uvažoval o konci cesty a také o tom kam poputuje má černá duše,jako už po několikáté stojím na okraji propasti naprosté beznaděje,opět zrazen a opět tím samým člověkem....teď však již není cesty zpět,není kam a proč se vracet na místo které už dávno pozbylo kouzlo života ,není již nikdo kdo by byl ochoten a schopen opravdově milovat,být na blízku v dobrém i zlém.....kolikrát jsem již uvěřil že vše v lepší se obrátí a láska její je čistá,ač zapovězená přesto plna čistoty a opravdovosti.....kolikrát takhle jsem stál a připraven odejít do věčné noci,jsa opět přesvědčen že stojí za to žít,vrátil se zpět.....však teď již není žádná ruka ani nikdo pro koho mám větší cenu nežli jen jako přítěž a není již důvodu,v této pustině osamocen a zrazen nadále vyčkávat....odcházím do noci jen s tím co je mé a tím co budu dnes naposledy potřebovat....
02.09.2011 - 17:29
moc pěkné a hlavně pravdivé.MYslim že nejsi sám kdo se takhle cítil nebo cítí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konečné rozhodnutí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Samota