Souhlasím s předchozím komentářem. V první části by to chtlo trošku upravit slohově (ta slova - ne ty slova a podobně, také mne ruší to dvojí vnímání samých sebou atd). Ale´jinak obsahově dobře zpracované a přitažlivé.

v prvním odstavci dvakrát "vnímáme sami sebe"... to je docela hodně, lépe by to působilo bez opakování... i v dalších pasážích :) a pozor na nespisovné tvary :) ... vůně by mi lépe seděla mužná :)... jinak obsah chválím :)... ta koupelnová pasáž je dosti sugestivní... zajímavá... :)

Mitochondrie to řekla všechno za mě. Nemůžeš spoléhat na své okolí a sama se musíš snažit změnit to, co ti nevyhovuje. Život není peříčko-víš?

Takže vlastně ani nevím, jestli a jaký komentář bys chtěla, tak tu na tebe vyklopím, co mě všechno napadlo...předem se omlouvám, vlastně nevím, o co úplně jde, ale mám dlouhou chvíli... První, co mě napadlo, jsi srab, proč by s tím měli něco dělat něco tvoji blízcí, když neděláš ty sama? Proč by ti měly pomáhat rodiče, když se přetváříš...Silní lidé se nemusí tvářit silně, oni silní prostě jsou...ty můžeš taky!!! chce to překročit svůj stín a vylézt z tý krabičky, co sis vytvořila v hlavě...to všechno víš, viď? Ps: proč máš zapnutý hodnocení, tohle je jaksi neohodnotitelné, podle mě...pa

:) hm..
paráda

něco je fajn...něco mi tam nesedí...ale to se dá upravit a vypilovat...jinak to místo, živě vidím...dokážu si ho představit...ale to je asi tím, že jsme ze stejného města...

povedené, řekla bych :)
hodně se mi líbilo to popisování té řeky, ach, voda, má vášeň..

Takové nadýchané nic.

tak nevím... ze začátku to bylo celkem zajímavý, ale ten konec mi přijde takovej... nevím, prostě mi to tam nějak nesedí...

Co k tomu říct... Jen přemýšlím, jak by to pokračovalo, smutek, usmiřování, nebo už nikdy nic? Nejspíš. Blízké je mi na tom to, že je to vcelku reálně popsaná reálná situace.

Zajímavý pojetí války. Dokonale jsi vylíčila atmosféru, dokázala jsem se do toho vžít. Moc hezký.