Výhled z okna

Stojí ve dveřích a kouká na mě. Cítím to, stojím k němu otočená zády a dívám se z okna, ale přesto cítím jeho pohled. Nevím přesně, jak dlouho tam stojí a pozoruje mě, ale jestli je tam celou dobu, co já si užívám výhled z okna, bude tam už nějakou chvilku. Dokázala bych se dívat z okna snad celé hodiny. Miluju ten výhled z mého bytu, který je v jedenáctém patře výškové budovy, miluju pozorovat lidi, kteří z takové výšky vypadají jako mravenci…miluju se dívat na řeku, která plyne kousek pode mnou, unáší ryby, jako by to byly hračky, které se neumí bránit. Jak ráda bych skočila do té řeky a zchladila ten žár, který ve mně vyvolá jenom pohled z okna. Nechala bych se unášet proudem jako všechny ty ryby, chodila bych po dně jako kdybych tam patřila snad sto let.
Co kdybych prostě a jednoduše otevřela okno a skočila? Kdo by mi mohl zabránit? Snad on? Ten, co stojí a kouká na mě? Nestihl by to…není nikdo, kdo by mi v tom mohl zabránit. Spadla bych přímo do té překrásné řeky, která mě tak fascinuje, byla bych součástí toho světa, splnila bych si svůj sen…Sen, která snívám každou noc co usínám v jeho náručí nebo každé ráno, co se v ní probouzím. Ten silný pocit, který ve mně ta voda vyvolá mě donutí odvrátit oči, jako kdyby tam byla silný magnet, který mě nutí přiblížit se blíž. Vstoupit do té neznámé vody a prozkoumat ji vlastním tělem…Chci cítit tu studenou vodu na každičkém kousku mého těla, mít pocit, jako kdyby mě vzala to své náruče a pevně objala.
Opřu si lokty o parapet, snad abych byla trochu blíž tomu magnetu, který mě k sobě připoutává. Za sebou slyším jeho dva spěšné kroky, jako kdyby se něčeho lekl...jako, kdyby vytušil na co jsem před chvilkou myslela. Třeba by skočil se mnou, proplétali bychom se v řece jako dvě ryby, které budou patřit jenom sobě, spoutané navždy…
Hypnotizuje mě svými vlnkami, které jsou nekonečné…svým plynulým pohybem, který mě ukolébává k spánku, ale pořád ji vidím i když přivírám víčka. Mám pocit, jako kdyby tam bylo všechno, co potřebuju k životu, jako kdybych nic víc nikdy nepotřebovala…jenom pohled na řeku, která mi vyplňuje každou část mého těla. Ale každý večer nadejde čas, kdy se musím odpoutat, odtrhnout oči a jít spát…