Kladeš zde docela zajímavé otázky a ponecháváš je aby si je každý zodpověděl sám. Docela by mě zajímalo co koho napadne.
Jen bych se chtěl zeptat: On zabil svého otce?

Ty víš co jsem ti k tomu řekl ;-) Tak bacha na stromy ;-D

Mno ... :-)
Tak jdem na to ;-D
Co se mi líbí je i to že se poměrně velká část příběhu odehrává na přímé řeči ... podařilo se ti do ní dát hodně emocí a bez problémů vyjadřují vnitřní pocity dané postavy.
Jinak bych příběh rozdělil asi do tří částí:
1) Začínáš popisem jakéhosi prostředí které záhy ukončuješ a věnuješ se polapení hlavní postavy příběhu - čímsi - a dál pokračuješ kdy tam poprvé přišla a zmatek ve chvíli kdy si to vše začíná uvědomovat. (musím se přiznat že v tu chvíli jsem měl solidní zmatek v hlavě i já ... to se ti opravdu povedlo ;-) a vloudila se mi myšlenka zdali to dokážeš ke konci nějako ujasnit aby z toho nevznikl jen jeden velký otazník)
2) Nadále přecházíš do kapličky kam hlavní postava přišla s jakýmsi mladíkem a ... víš co se dělo ;-) ... zřejmě se právě tam poprvé potkala ta dívka s tím jenž s ním právě komunikuje. Odtamtud zničeho nic přecházíš k otci té dívky a k tomu kdy se s ním poprvé potkala ta postava v bílem. (v tuhle chvíli jsem už zapomněl na zmatek jenž mi způsobil začátek příběhu neboť zmatek jenž na mě zapůsobil zde to v klidu překryl :-D )
3) A na závěr jak jsem to pochopil:
- Jak na začátku popisuje to prostředí ... napadá mě zdali nemluví o smrti (svoboda,světlo,lehkost,) plus to že ke konci se opravdu o smrti zmiňuješ.
- Když ji oznámí že byla čímsi polapena ... napadá mě že se stala závislou na alkoholu což později na zastávce i docela předhazuješ. A to kdy tam byla poprvé ... kdy se poprvé opila.
- Ale to co se mi nějako nepodařilo pochopit bylo kdo je vlastně ten Kryštof, jak to je dlouho co zemřel a jestli tem muž v bílém náhodou není on... ale to by potom znamenalo že je velmi dlouho po smrti když se setkal i s jejím otcem a to jak jsi uvedla je už hodně dávno.
... možná mi tu něco uniká ... třeba to že přečíst si to pětkrát nestačí ;-D

Jinak to je velmi pěkné dílo ... pro ty jenž chtějí nad tím přemýšlet a mají čas.

Takže na závěr bych jen řekl že si čtenář u tohoto příběhu musí jen seřadit souvislosti přesně za sebe tak jak mají bít ... takže uspořádat ten zmatek jenž se ti tu šikovně podařil vytvořit. ;-) Jooo chlast je svinstvo.

(napsal bych sem toho víc ale nebudu šerádat prostorem pro kritiky ;-) jinými slovi ... má pamt není moc dobrá a tak nejsem schopen sem vepsat vše co jsem měl v průběhu čtení na srdci )

S pozdravem A.R.

teda, nevim, co si mam myslet.

souhlasím s Mirem, není co dodat.

Tak tohle je hodně zajímavé, zamotané... až bláznivé... psychologické... musím říct, že se mi líbí to množství přímé řeči, má to prostě spád a pěkně rychlej, čte se to jedním dechem... a i ty vnitřní monology v těch divných lomítkách, co jsem zatím nepochopil proč se používaj místo závorek, se mi líbí... pěkné...

Mno ... četl jsem i tu předchozí verzi a ač tato je taky dobrá ... ta předchozí se mi líbila o něco víc. Byla taková záhadnější ale pokud se nepletu tak právě proto jsi to přepsala.
To je asi tak vše co k tomu mohu říct ;-)

pěkná básenka...jsou to takové smutné kytky...ale krásné...*

Je to pěkné, až archaické... ale znění toho dopisu... nevím... nemyslím si, že v té době by jakýkoliv důstojník řekl narovinu, že zítra prohrají... spíš by byl odhodlán a podal by to tak, že i když jsou naše posily stále malé, budeme se bránit seč nám síly vystačí... když v jedné chvíli řekne, že mu utíkají vojáci a že nemají šanci, tak jeho přípravy na obranu budou víceméně o ničem... a také tam říká, že nemá šanci a tudíž asi těžko přežije, a že se chce rozloučit a hned zase, že věří, že setkají, že v to doufá... a několikrát... prostě je to na mě takové zmatené... podané navenek hezky, ale být tou vévodkyní, tak bych byl více než v rozpacích... řekl bych, že kdyby někdo psal dopis s tím, že je to dost možná to poslední, co daná osoba po něm bude číst, napíše to tak, aby to bylo jasné a nebude zmiňovat slova možná, snad, doufám... ale to je jen můj názor... nechci se v tom více šťourat... já to potom moc řeším...
Zatím hoj a doufám, že jsem nebyl moc vtíravý... =/...=D...

Jo ňadra namáhaná hnedka po ránu ... to je něco ;-)

Mnooo...vanilka....všechno sladké, krásné, romantické, vše svádivé, lákavé, prostě to, co dělá smyslnost smyslností, touhu touho, hřích hříchem, požitek pžitkem....to Něco, bez čeho je vše prázdné, smutné a tiché...

a Adante, to je vlemi pomalé tempo.....v hudbě...asi znáš tu stupnici :
Andante – krokem, volně, ale nikoliv zdlouhavě (60/min.) Příbuzným tempem je např. andante con moto - rychlejším krokem.
* Andantino
* Sostenuto
* Comodo
* Maestoso
...asi toliko:-)

Možná kdybys mi více řekla, co je to ten Adante... a ve druhé sloce, třetí verš... proč vanilka... ??... vím, že ty nepíšeš nic jenom tak... určitě tam má svůj hlubší význam...

vždycky je to na pokraji... nebo ne? ;-) hezky napsáno

Pěkně napsaný dopis :)
Myslím že i způsob používání určitých slov jenž se dnes již tolik nepoužívají dosti napomáhá přiblížit atmosféru daného roku v němž se příběh odehrává.
S pozdravem Váš důstojník :-D

a čteš pořádně mezi řádky? O:-)

Zajímavá... s originálním zpracováním leč možná trochu ohraným námětem, ale i tak mi to přišlo dobré... =)...

cha cha... nedalo a nedalo co... musela předělat... =)... no přiznám se, nečetl jsem, ale pamatuju si jí dost dobře... až si najdu chvíli volnější, tak si jí přečtu a hned ti dám vědět jak to vidím teď... =))...

ju... už jsem ji četla... líbí... je působivá...

mně docela i sedí :)

Povedenej konec, ale ten začátek.. Nějak mi nesedí..