|
...na pokraji ..
 21.03.2008 3 1383(14) 0 |
Gibraltar, Hispánie; 13 .října 1686
Drahá vévodkyně,
Tento dopis Vám píši velmi zarmoucen a sám. Přesto doufám, že se opět shledáme, jelikož právě Vaše krása, úsměv, gesta jsou pro mne skutečným smyslem života. Vězte, že bych nebyl více šťasten, než kdybych Vás mohl ještě kdy spatřit. Obávám se ale, že pouhá vzpomínka na Vás z našich posledních společně strávených dní bude posledním krásným, co mne v životě ještě potká.
Ano, je tomu tak. Budoucnost, ač zdá se vymalována v nejsvětlejších barvách, skrývá svou rudou tvář seč může. Již dorazily normanské posily ze severu, ale bojíme s, že na obranu města to stačit nebude. Zítra nás čeká dlouhý boj o naše domovy a pokud se nevěřícím podaří prolomit hradby, bude celé město ztraceno. A společně s městem ztratím i poslední naději Vás ještě alespoň jednou spatřit.
Ach, má drahá vévodkyně, nemáte snad ani tušení, jak mé srdce nyní trpí. Myšlenka, že bych navždy pozbyl Vaší náklonnosti, je natolik hrozivější než sama smrt, že přijít ta černě oděná dáma v můj dům, já odevzdal bych se jí docela a dobrovolně.
Mám toho tolik na srdci, milovaná vévodkyně, že by mi stěží postačilo pouze několik stránek. Avšak, zpráva o Vaší nemoci ranila mne hlouběji než jakákoliv jiná zbraň. Už jen pomyšlení, že bych o Vás mohl přijít, je více než drásajíc. A přesto, i když bych to učinil ze srdce rád, obávám se, že nebudu schopen Vám pomoci jinak než tímto dopisem a lahvičkou, již mi prodal zdejší lékárník. Je to velice schopný muž a proto nemusíte mít obavy; bezmezně věřím, že je to slušný člověk. I velitel normanské jízdy mu důvěřuje.
Má vévodkyně, nastaly pro nás těžké časy. Město brzy jistě padne a ti zbabělci voják po vojáku opouštějí svá místa. Nevidím už světlo, jež by nám svítilo v lepší život a brzké shledání. A toho se strachuji nejvíce. Toho, že už Vás nebudu moci spatřit či se dotknout Vašich dlaní, rukou, rtů. Ale pokud to tak má být, Bůh s námi, pokud nám byl souzen špatný konec, pak jej nesme hrdě. S hlavou zdviženou vykonejme poslední hrdinské činy našeho věku, se srdcem plným odhodláním napišme poslední dopisy.
Neboť právě ve víře je síla. A já věřím tomu, že se již zanedlouho shledáme, tak jako jsem ničemu dosud nevěřil. Proto, má milovaná vévodkyně, proto budu hrdě nést Váš obrázek v srdci a ať se mi stane cokoliv, při životě udrží mne Vaše krása.
Ach, má drahá vévodkyně, hradby se hroutí a já již slyším ďábelský smích nevěřících. Už sem doléhají zlověstné zvuky jejich bubnů a země se nám pod nohama chvěje. Obávám se zítřka. Všichni máme strach.
Kdybychom se ale už neměli setkat, chtěl bych Vám říct jen tolik: Vždy jsem Vás miloval, i s Vaší vzdorovitou povahou a jedním dolíčkem ve tváři. Proto doufám, že se opět shledáme, abych Vám mohl dokázat svůj cit k Vám.
Nyní se loučím. Povinnosti mne volají do dalších příprav na krvavou bitvu o opevnění města. Doufám, že s brzy uzdravíte, drahá vévodkyně,
S pozdravem Váš důstojník
Drahá vévodkyně,
Tento dopis Vám píši velmi zarmoucen a sám. Přesto doufám, že se opět shledáme, jelikož právě Vaše krása, úsměv, gesta jsou pro mne skutečným smyslem života. Vězte, že bych nebyl více šťasten, než kdybych Vás mohl ještě kdy spatřit. Obávám se ale, že pouhá vzpomínka na Vás z našich posledních společně strávených dní bude posledním krásným, co mne v životě ještě potká.
Ano, je tomu tak. Budoucnost, ač zdá se vymalována v nejsvětlejších barvách, skrývá svou rudou tvář seč může. Již dorazily normanské posily ze severu, ale bojíme s, že na obranu města to stačit nebude. Zítra nás čeká dlouhý boj o naše domovy a pokud se nevěřícím podaří prolomit hradby, bude celé město ztraceno. A společně s městem ztratím i poslední naději Vás ještě alespoň jednou spatřit.
Ach, má drahá vévodkyně, nemáte snad ani tušení, jak mé srdce nyní trpí. Myšlenka, že bych navždy pozbyl Vaší náklonnosti, je natolik hrozivější než sama smrt, že přijít ta černě oděná dáma v můj dům, já odevzdal bych se jí docela a dobrovolně.
Mám toho tolik na srdci, milovaná vévodkyně, že by mi stěží postačilo pouze několik stránek. Avšak, zpráva o Vaší nemoci ranila mne hlouběji než jakákoliv jiná zbraň. Už jen pomyšlení, že bych o Vás mohl přijít, je více než drásajíc. A přesto, i když bych to učinil ze srdce rád, obávám se, že nebudu schopen Vám pomoci jinak než tímto dopisem a lahvičkou, již mi prodal zdejší lékárník. Je to velice schopný muž a proto nemusíte mít obavy; bezmezně věřím, že je to slušný člověk. I velitel normanské jízdy mu důvěřuje.
Má vévodkyně, nastaly pro nás těžké časy. Město brzy jistě padne a ti zbabělci voják po vojáku opouštějí svá místa. Nevidím už světlo, jež by nám svítilo v lepší život a brzké shledání. A toho se strachuji nejvíce. Toho, že už Vás nebudu moci spatřit či se dotknout Vašich dlaní, rukou, rtů. Ale pokud to tak má být, Bůh s námi, pokud nám byl souzen špatný konec, pak jej nesme hrdě. S hlavou zdviženou vykonejme poslední hrdinské činy našeho věku, se srdcem plným odhodláním napišme poslední dopisy.
Neboť právě ve víře je síla. A já věřím tomu, že se již zanedlouho shledáme, tak jako jsem ničemu dosud nevěřil. Proto, má milovaná vévodkyně, proto budu hrdě nést Váš obrázek v srdci a ať se mi stane cokoliv, při životě udrží mne Vaše krása.
Ach, má drahá vévodkyně, hradby se hroutí a já již slyším ďábelský smích nevěřících. Už sem doléhají zlověstné zvuky jejich bubnů a země se nám pod nohama chvěje. Obávám se zítřka. Všichni máme strach.
Kdybychom se ale už neměli setkat, chtěl bych Vám říct jen tolik: Vždy jsem Vás miloval, i s Vaší vzdorovitou povahou a jedním dolíčkem ve tváři. Proto doufám, že se opět shledáme, abych Vám mohl dokázat svůj cit k Vám.
Nyní se loučím. Povinnosti mne volají do dalších příprav na krvavou bitvu o opevnění města. Doufám, že s brzy uzdravíte, drahá vévodkyně,
S pozdravem Váš důstojník
Ze sbírky: Píseň pro Světlanu
29.03.2008 - 14:06Je to pěkné, až archaické... ale znění toho dopisu... nevím... nemyslím si, že v té době by jakýkoliv důstojník řekl narovinu, že zítra prohrají... spíš by byl odhodlán a podal by to tak, že i když jsou naše posily stále malé, budeme se bránit seč nám síly vystačí... když v jedné chvíli řekne, že mu utíkají vojáci a že nemají šanci, tak jeho přípravy na obranu budou víceméně o ničem... a také tam říká, že nemá šanci a tudíž asi těžko přežije, a že se chce rozloučit a hned zase, že věří, že setkají, že v to doufá... a několikrát... prostě je to na mě takové zmatené... podané navenek hezky, ale být tou vévodkyní, tak bych byl více než v rozpacích... řekl bych, že kdyby někdo psal dopis s tím, že je to dost možná to poslední, co daná osoba po něm bude číst, napíše to tak, aby to bylo jasné a nebude zmiňovat slova možná, snad, doufám... ale to je jen můj názor... nechci se v tom více šťourat... já to potom moc řeším...
Zatím hoj a doufám, že jsem nebyl moc vtíravý... =/...=D...
Zatím hoj a doufám, že jsem nebyl moc vtíravý... =/...=D...
22.03.2008 - 00:25Pěkně napsaný dopis :)
Myslím že i způsob používání určitých slov jenž se dnes již tolik nepoužívají dosti napomáhá přiblížit atmosféru daného roku v němž se příběh odehrává.
S pozdravem Váš důstojník :-D
Myslím že i způsob používání určitých slov jenž se dnes již tolik nepoužívají dosti napomáhá přiblížit atmosféru daného roku v němž se příběh odehrává.
S pozdravem Váš důstojník :-D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dopis vévodkyni : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Chudobka
Předchozí dílo autora : Adante
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Jsoucno řekl o timelady :Pokud jste si někdy mysleli, že jste nešikové, asi jste nikdy nepotkali timelady. Šarmantní dívka milující hodnoty již neexistujících směrů, víno a Hraběte. A možná i trochu mě.
