|
Madono! Ty černá děvko! volal jsem do tmy, která mě bičovala hořkými kapkami samoty a porážky...ale přesto vítězství.
 07.04.2008 2 1874(13) 0 |
Na bojiště pršelo. Padal temný déšť. Seděl jsem pod spáleným stromem bleskem napůl vyvráceným ze země. Cítil jsem na tváři krvavý pláč. Bál jsme se. Svítalo. Všude se vznášel smrdutý opar smrti.
Dýchala mi na krk. Voněla svobodou. Zdálky jsem slyšel, jak Siréna zpívá svou chytlavou píseň sladkého zapomnění, vábivou melodii načichlou pachem smrti, bolesti, marnosti... Nepopsatelný pocit. – Byl jsem tam zcela sám, jediný ještě napůl živý a bloumající kolem propastných lesů nicoty, bezvědomí, snad Smrti.
Pršelo.
Ledový déšť máčel šaty mrtvých. Spal jsem snad? Kdo to byl, kdo mi prsty bořil do špinavých vlasů, mnul mi spánky a zpíval mi píseň o věčném světle, o lidském teple, když mi jedinou společnost dělal můj ocelový meč s opálovou rukojetí? Ten meč tam ležel blízko mě, v těle vraha mého přítele. Kapky z něho smývaly pot a krev. Krev králů a vojáků padlých mou rukou.
Kdo to byl, kdo ze mě sejmul mou potlučenou zbroj? Laskal mé tělo na pokraji zhroucení, vyčerpané a odevzdané. Bezmoc a zoufalství. Krvavý déšť. Záhadná píseň. Temný déšť. Rubínová krev.
Černá madona zachránkyně. Ale proč já? Okolo mne leží spousta mrtvých. Bývali kdysi významnější než já. Proč právě já, chudý rytíř s krvácející ranou přes celý bok? Proč umírající voják v královské zbroji a stříbrnou laní na štítu?
Madono! Ty černá děvko! volal jsem do tmy, která mě bičovala hořkými kapkami samoty a porážky...ale přesto vítězství. Lhalas mi. Tam v chrámu. A teď se mě snažíš zachránit? Ale pro co? Abys neměla pocit marnosti? Duši mám rozervanou, zaprodanou, tělo prokláté šípy a kopím. Co po mně tedy ještě chceš? Abych zemřel pro tebe? S vírou v Krista v srdci?
Byl jsem odhodlán zemřít pro svého špatného krále, jemuž sloužil i můj otec a který támhle leží v bahně, zborcen krví a umazán deštěm, zabitý mou rukou. Byl jsem rozhodnut zemřít čestně. Pozdě. Ale proč jsi mi to odepřela?! Co jsi tím, černá madono, nevěstko noci, získala? Proč bych měl umírat pro víru v sobeckého boha?
Dýchala mi na krk. Voněla svobodou. Zdálky jsem slyšel, jak Siréna zpívá svou chytlavou píseň sladkého zapomnění, vábivou melodii načichlou pachem smrti, bolesti, marnosti... Nepopsatelný pocit. – Byl jsem tam zcela sám, jediný ještě napůl živý a bloumající kolem propastných lesů nicoty, bezvědomí, snad Smrti.
Pršelo.
Ledový déšť máčel šaty mrtvých. Spal jsem snad? Kdo to byl, kdo mi prsty bořil do špinavých vlasů, mnul mi spánky a zpíval mi píseň o věčném světle, o lidském teple, když mi jedinou společnost dělal můj ocelový meč s opálovou rukojetí? Ten meč tam ležel blízko mě, v těle vraha mého přítele. Kapky z něho smývaly pot a krev. Krev králů a vojáků padlých mou rukou.
Kdo to byl, kdo ze mě sejmul mou potlučenou zbroj? Laskal mé tělo na pokraji zhroucení, vyčerpané a odevzdané. Bezmoc a zoufalství. Krvavý déšť. Záhadná píseň. Temný déšť. Rubínová krev.
Černá madona zachránkyně. Ale proč já? Okolo mne leží spousta mrtvých. Bývali kdysi významnější než já. Proč právě já, chudý rytíř s krvácející ranou přes celý bok? Proč umírající voják v královské zbroji a stříbrnou laní na štítu?
Madono! Ty černá děvko! volal jsem do tmy, která mě bičovala hořkými kapkami samoty a porážky...ale přesto vítězství. Lhalas mi. Tam v chrámu. A teď se mě snažíš zachránit? Ale pro co? Abys neměla pocit marnosti? Duši mám rozervanou, zaprodanou, tělo prokláté šípy a kopím. Co po mně tedy ještě chceš? Abych zemřel pro tebe? S vírou v Krista v srdci?
Byl jsem odhodlán zemřít pro svého špatného krále, jemuž sloužil i můj otec a který támhle leží v bahně, zborcen krví a umazán deštěm, zabitý mou rukou. Byl jsem rozhodnut zemřít čestně. Pozdě. Ale proč jsi mi to odepřela?! Co jsi tím, černá madono, nevěstko noci, získala? Proč bych měl umírat pro víru v sobeckého boha?
Ze sbírky: Laserová lampa
21.07.2008 - 23:29Ta výtka s tím otcem je trefná. Také jsem se vtom ztratil. Stále to vypadalo, že bojoval na straně svého otce, za špatného krále, ale proč by pak zabíjel svého otce vlastní rukou?
Jinak k příběhu jako takovému. Zajímavé, ale neumím si moc představit bitvu, ve které by zůstal jen jeden raněný, ještě ležet na zemi. Ale to je jedno, v hlavě se člověku v takové situaci jistě odehrává mnoho věcí a okolí nevnímá. Spíše mi nesedí to zasazení do historie. Ono to vypráví spíše o dnešních lidech. Ti chtějí zemřít se ctí a jsou zklamaní, když se jim to nepovede a nadávají na vyšší moc, na tu Madonu, jak jí máš tady. Ale lidé v dřívější době byly silně věřící. Nešli by bojovat kdyby ve svého Boha nevěřili. A i když už šli na smrt a zázrakem přežili. Neptali se proč, ale vstali, poděkovali Bohu a šli dál. Takoví lidé byli. Já je neznal, ale znám trochu historie a v různých bájích se toho dovíš spousty. Proto mi tento příběh přijde, jako bys vzala někoho z jednadvacátého století a hodila do osmnáctého na bitevní pole s mečem v ruce. V podobném tématu bych očekával více retrospekce, abych mohl být více vtažen, ale tady bohužel nevidím nic moc retrospektivního, ač je zřejmé, že se nejedná o bitvu jednadvacátého století.
Jinak k příběhu jako takovému. Zajímavé, ale neumím si moc představit bitvu, ve které by zůstal jen jeden raněný, ještě ležet na zemi. Ale to je jedno, v hlavě se člověku v takové situaci jistě odehrává mnoho věcí a okolí nevnímá. Spíše mi nesedí to zasazení do historie. Ono to vypráví spíše o dnešních lidech. Ti chtějí zemřít se ctí a jsou zklamaní, když se jim to nepovede a nadávají na vyšší moc, na tu Madonu, jak jí máš tady. Ale lidé v dřívější době byly silně věřící. Nešli by bojovat kdyby ve svého Boha nevěřili. A i když už šli na smrt a zázrakem přežili. Neptali se proč, ale vstali, poděkovali Bohu a šli dál. Takoví lidé byli. Já je neznal, ale znám trochu historie a v různých bájích se toho dovíš spousty. Proto mi tento příběh přijde, jako bys vzala někoho z jednadvacátého století a hodila do osmnáctého na bitevní pole s mečem v ruce. V podobném tématu bych očekával více retrospekce, abych mohl být více vtažen, ale tady bohužel nevidím nic moc retrospektivního, ač je zřejmé, že se nejedná o bitvu jednadvacátého století.
08.04.2008 - 17:48Kladeš zde docela zajímavé otázky a ponecháváš je aby si je každý zodpověděl sám. Docela by mě zajímalo co koho napadne.
Jen bych se chtěl zeptat: On zabil svého otce?
Jen bych se chtěl zeptat: On zabil svého otce?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Černá Madona : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vyšší moc
Předchozí dílo autora : Kde končí duha...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Dzany řekl o milancholik :Je možné že jsem ovlivněn skupinou Kamelot,kterou poslouchám asi 15 let.Pokud jsem použil nechtěně snad jejich text,nebylo to umyslem.Dzany
