odlamuju kusy omítky
z vlastní existence
pro kompromis
lásku na pár zrnek písku
v poušti dekadence

ztratila jsem boty
a pak i směr
co si schovám bez svejch vrásek
pod postel
až mi z očí poteče jen vosk
Tohle je nejlepší, jen jsem asi nepochopila ten vosk.

Hmm pravdivý. Houmí to napsal přesně, když na to koukám zpětně, chápu teď, že se mi občas vypnou emoce.

Když nemám slov, musím si ji založit.

Po ten oheň výborný.

:-)

More Čapek: aj to bolelo?

Neu: Možná bych s deštníkem zjistila, že se dá tvořit i mimo destrukci.

Prinesl bych ti destnik, ale nechtel bych prijit o tuhle basen.
Ani ty dalsi.
Tak to neudelam

Mě vzali jen ty sklerotický pampelišky,ale pořádně :)

Líbí se mi ten konec.

Krutě upřímná, pápá dětství... tohle dokáže pěkně zničit iluze, no jo škola života :/
Přesto se mi líbí.

Ten konec je skvělý.

Sasanka: Přesně tu myslím :) Děkuju.

Jako z léčebny,Evo kde teď jste...třepí se mi iluze
drolí perspektivy. Hmm zážitek.

Líbila se mi, připomněla mi knihu Snězte tu žábu.

Pěkné obrazy.

To je něco, krátila bych /podstatně/, ale bavilo mne to...

Smutné

Nad tvou tvorbou jsem se vždy zamýšlel. A pak nad životem.

Hodně dobře autentický, bohužel viď? Jsi jak damašková ocel, tolikrát kalená, rozsekaná, překládaná a ve výhní zkovaná. Získalas specifickou kresbu, a obdivuhodné vlastnosti a zorný úhel, který nikdo nechceme znát. Máš můj velký obdiv. Doktor je pro mně sprostý slovo.. Hledím na ně jako na pavouky. Prý přinášejí štěstí a tak se vynášejí ze dveří, ať si to štěstí soukají venku. Mouchy s tím tvrzením, ale mají jinou zkušenost. Já jsem rozhodně pro mouchy.