Seberekviem

Kdo jsem
spánkem protkaná netečnost
věčná mlha
trousící rosu do mých vzpomínek
svět za sklem
se roztekl do Kdysi
bylo líp bylo jinak
ale paměť
už stejně neslouží jako dřív
tak se dívám dopředu
na všechno to
co mohlo být
čeho se můžu dotknout
v co doufat
když počítám praskliny na stropě
a ve svých tvářích

Byl to snad smích
co vykreslil vrásky kolem očí
už nedokážu nahmátnout
tu sílu
kterou dřív býval oheň ve mně

Neuroložka mi řekla
že deprese patří k chronickým nemocem
měla bych si najít terapeutku
za státní peníze bude poslouchat
o zmařeným životě mladý
nemocný holky
na přednáškách jim nejspíš neříkali
jak odpovídat lidem
kteří čekají na smrt

Přála bych si mít nemoc
která je jenom
v mojí hlavě
abych se občas taky probouzela
s nadějí
že mi bude
že budu

Mít šanci
na všechno to
čemu jsem věřila
jako dítě dotčený traumatem
ještě šlo vyléčit
trhliny na duši
jdou zacelit
vlídným slovem
ale co až
neudržím tužku
nepopadnu dech k odpovědím
na otázky
jejichž smysl mi bude unikat

Jak si mě
budete pamatovat
když ani já
nevím
co ze mě
vlastně
zbylo
.