Můžu múzu?

Po půlnoci paměti padaj
příliš prudce pro podchycení
pravosti pomněnek

...
Nemyslel sis doufám
že ti napíšu básničku
která jde jen přes pár křižovatek
asociovat s pornem, že ne?

Nejsem si ani jistá
jestli báseň
jestli tobě
nebo těm vesmírnejm alofonům
kdyby byly v zadku ryby
kdyby koleje neměly šířku
dvou koňských řití

kdyby bez Mýho odchodu
a Tvýho ticha

Budou to dva roky
co jsem cítila podpatky tvejch slov
odklapávat konce na mým žeberníku
když ho spolykám jen dusí
žádný žábry žebra nežalujou
už nemáš co dát
už nefunguješ
už nejsi
já nikdy nebyla
a ty jsi
people pleaser

Čo si prosíš, Evička?
slyšela jsem echa
v listím zavlhlejch kotlinách
místa uvnitř tebe
který bejvaly doma

Odpovím ti omylem
lajkem na zprávu
ke který se vracím už podvacátý
nechtěným dvojklikem na instagramu
při zjišťování
jestli ho pořád nepoužíváš

Chtěla bych vědět
co by se stalo
kdyby bylo nebylo Beřkovic
a statiky horskýho nesignálu
kdybys nikdy neodjel do Gruzie
pít pálenku z kozího mlíka
kdybych nikdy nepromlčela
tebou nabízenej čas
prolomila ticho
když jsi mi představil
druhoutřetíčtvrtoutaktrochumě
kdybych nikdy neměla strach
nemaskovala ho falešným sebevědomím
dětí z rozpadlejch rodin

Chtěla bych vědět
co by se stalo
kdybychom se potkali jindy
jestli bys mi taky viděl
až do žaludku
jestli bych ti taky chtěla
otisknout rty na víčka a zapomenout
všechny ostatní

Nebo bychom se jen
minuli
dva anonymní cizinci
v dechu alkoholu
žádný tichý pohledy
žádný das srdíčka na sklech aut
v průduškovým čaji
by neplavaly makrokosmy
po konci filmu bych se zvedala
a nedívala se na závěrečný titulky

nebála bych se
epilogů