Zateklo mi za nehty

vzpomínka na tebe
mi leptá nohy při každým
pokusu o krok vpřed

nejsem němá
a bezbranná
a ty princi
jen člověk
kterej má v kajutě
příliš mnoho
námořnickejch triček

přece se
v okrajích trochu rozplývám
jsem mořskou pěnou
když stojíš u kormidla

místo pardun tvejch dvojznaků
přeřezávám jen vlastní tepny

třeba když se
oba nalokáme mořský vody
sůl nám oslepí řasy
můžem se brodit
breillovým příběhem korálů
společně

prsty zvrásněný jen
naší naplavenou historií
obmotala bych jí okolo kamenu
a utopila na útesech v Aberdeenu

nikdo nebude rozplejtat
mořský řasy
táhnoucí nás ke dnu
najády by nám vyšeptaly konec
tragičtější než paní ze Shalott

ale ty bys stejně někde z kapes
vytáhnul rebreather
skautem do dechu
kterej nikdy nebude poslední

pojď proplést naše zřídla
rozvířit vodopády zřítelnic
skočit po hlavě
a lapat po dechu
ve fikcích Atlantidy

sedíc na trojzubcích
utopení v leknínech

nemusíme věřit

že nejsme skuteční