Gora: Máš pravdu. Abych se přiznal, toužil jsem si podobný styl vyzkoušet. Jak jsem furt zahrabaný ve starých knížkách od Bible, přes Aristotela, až kdo ví kam. Tak jsem byl toho starého jazyka plný, až přecpaný. Malí experiment. Dával jsem pozor, aby tam nebyli slova, kterým by lidé nerozuměli. Ale pokud to čtenáře ruší asi je to špatně.

Je to docela pěkný příběh.
Jedno mně však u čtení drobet rušilo - zpřeházený slovosled. I když je příběh z dávných dob, slova se kvůli tomu nemusejí přehazovat, nechala bych je normálně, jako když mluvíš. Uvedu příklad: Usedli nejbližší ke stolu, vodou i vínem, taktéž zvěřinou pohoštěni. Proslulý Adonis poprvé se toho večera opil, víno do hrdla lil.

Dala bych: Nejbližší usedli ke stolu, byli pohoštěni vodou i vínem, taktéž zvěřinou. Proslulý Adonis se toho večera poprvé opil, víno do hrdla lil.

LudvíkRoiSoleil: Rádo se stalo, každý máme nějakou slabinu. Aspoň je pořád na čem pracovat ;-)

Lenča: Děkuju za milí komentář. Dík, že si ty chyby našla. Opraveno. Jsem tele. Čeština tatím moje slabá stránka. A hlavně děkuju za přečtení. :)))

Docela hezká, zajímavá povídka. Moc se mi líbí ten napad/zkouška se zlatým semínkem. To občasné rýmování v textu na mě působí trochu zvláštně, ale vlastně se to k tomu stylu, jakým je povídka vyjádřená, hodí. Ponaučení i ta cesta k němu jsou moc hezky podané a propracované.
Ještě, prosím tě, oprav tyto věty:
Proslulý Adonis poprvé se toho večera opil, víno do hrdla lil. Když zábava skončila, podnapilý se potácel.

Smuténka.

Děkuju všem :)

Líbí.

Lamm: Děkuju moc, moc, moc :)))

Smysluplná modlitba.

Super, příjemné počtení.

Lamm: Jo to mě hned nedošlo :) :)))

A radost ta je taková zvláštní. Jsou i tací co pro radost svobody se vzdají, a do hrobu si zlatou rakev vezmou. :)

To byla klika.

Dandy: Moudrost opustila lidi,
zákeřnost kolem slídí.
Vzdělanost upadla do prachu,
pohlcena temnotou a strachu.
Úly zejí prázdnotou,
školy zejí prázdnotou,
duše obklopena samotou.
Krajina zalévána do betonů,
postrachem přírody bez bontónu.
Krajem světélkují blesky,
zítra bude zase hezky.
Domy se otřásají silou hromů,
pokáceli tisíce nevinných stromů.

Dandy: Pěkné. Trochu mě mrzí že i pravdivé.

Moudrost opustila lidi.
Jak postevnik žije .za činy lidstva se stydí.
Lidskost pohltila nelidskost.
Svět jak ohlodaná kost.
Úly zeji prazdnotou.
Duše se opklopují samotou.
Krajina zalevána do betonú.
Krajem světelkují blesky.
Domy se otřásaji silou hromů.

Lidskost tak nějak chcípla.
Vždy se musí stát něco hrozného aby vstala jak Fenix z popela.

Řekl bych, že ta více méně občasná neschopnost přijmout upřímnost, je lidská slabost a víra, milosrdné lži a lži pro pohodlí jsou jen kličky k jednoduššímu životu. Jediný symbolický smysl života pak tkví v člověku, který uskutečnujě vlastním sebezlepšováním, ke kterému patří i to se těmto věcem v co největší míře osvobodit.

Dobře, děkuju opravil jsem to. Už jsem to rozdělil na odstavce.