Upřímnost je bolestí i radostí

Upřímnost, otevřenost a přímá komunikace. Chceme to, ale neděláme to. Toužíme po tom, abychom to dostali od každého, ale bojíme se toho. Proč tomu tak mnohdy je? Bojíme se jen takové pravdy, kterou nedokážeme přijmout a smířit se sní. Taková pravda se nám zdá nepříjemná. Vždy nejsme připraveni na kritiku a pokaždé nechceme slyšet své chyby. Nechceme slyšet že jsme přibrali, že se stravujeme špatně, že se málo hýbáme, že ráčkujeme, že se nám plete tvrdé a měkké i/y, že je pandemie skutečná, že planeta umírá. Protože popírání je okamžik, kdy nás pravda nesnesitelně bolí, ubližuje nebo ponižuje, sráží nás na kolena, bere nám naše sny a touhy po lepším zítřejšku. Chceme a potřebujeme věřit, že bude lépe, že to zvládneme. Protože když tuhle víru v naději nemáme, ztrácíme smyl žít.

Je to jednoduché. Už samotní rodiče nám lžou a chtějí po nás, abychom lhali. Jako malí zjistíme, že ježíšek, čert, Mikuláš ani anděl neexistuje. Kdy se bojíme pravdy? Často se stává, že nás rodiče v dětství za pravdu trestají. Chtějí ji po nás a nakonec jim ji dáme. Jakmile rodičům řekneme pravdu, nesnaží se nás pochopit, ale rovnou nám dávají trest. Za špatné známky ve škole přichází zákazy a odepírá se láska. Nebo řekneme někomu upřímně co si o něm myslíme, a on se urazí. Někdy právem a někdy neprávem. Za upřímnost jsme častokrát odměnění odstrčením a dokonce i zahanbením.

Jako lidé máme až příliš mnoho důvodů nebýt upřímní než naopak. A přesto všechno je upřímnost alfou a omegou všech vztahů, citů a pocitů. Od doby, kdy říkám, co si myslím, co cítím a co chci, se v mém životě změnila spousta věcí. Zjistil jsem, že k upřímnosti se člověk musí nejdříve dopracovat. Nejdříve poznávat ty druhé a na oplátku jim dovolit poznat sebe. Není rozumné, říkat každému všechno, ale je moudré na tom pracovat.

Poznáváním druhých, jsem začínal konečně rozumět i sobě. Dříve, čím více jsem hledal sebe v sobě, tím více jsem se v té hloubce ztrácel. Nyní, čím více hledám v druhých, tím více se objevuji. Abych pochopil své vlastní chyby, musel jsem se podívat očima těch druhých. Až v ten okamžik, jsem dokázal přijmout pravdu o sobě. Každý dělá chyby, ale jen hlupák se odmítá poučit. Také jsem chybující člověk, ale dnes jsem lepší než včera.