Taky mám kočku a musím říct - její život bych chtěla mít :D.

kočky vykazují dle mého pozorování jen čtyři činosti:

jí, spí, zlobí nebo jsou venku

Také mám ráda Čechy, děkuji za procházku tvým městem

Moc pěkně napsané. Intenzivně jsem vnímala autorčinu citovou vazbu k městu, o kterém jsem až dodnes téměř nic nevěděla.

Znám kocourka i paničku. Pamatuji si jak byl v plné síle a lesku. Nyní má tu nejlepší péči odbornou i láskyplnou.

hezke, dobre se to cetlo. Jen bych si dovolil: 'myslit' - neni to uz trochu archaismus? To snad nikdo uz nepouziva. 'vstala od stolu, podivala ke stolu' - bacha na to, nevypada to dobre

Severak: Úmyslně jsem neuvedla rok, ale pro úplnost byl to r. 1964

nedávno jsem mimochodem četl velice zajímavou diskuzi právě o pohraniční stráži na železnici, konkrétně na Horním dvořišti. Zmiňovali tam mimo jiné to, že tvrdost prohlídek se v průběhu doby měnila.

Yana: Dík za kritiku, s tím závěrem máš pravdu a za překlepy se omlouvám, mám starý počítač a trochu mě zlobí klávesnice. Musím víc kontrolovat.

mám pocit že už jednou jsem si říkala že máš dílko zvláštně zařazené, tohle není úvaha, ale je to milé, plně s tebou souhlasím co se týče popisu letošní zimy, hezky až poeticky máš popsané ráno a myslím, že procházky v zámecké zahradě budou kouzelné, máš tam tedy drobné překlepy a dávej si pozor na mezery. Musím ale napsat že se mi moc nelíbí závěr. Věta-Všem je zde dobře a krásně-ta je jak ze slohovky ze základky, a vůbec ten závěr bych ještě upravila, vím že to umíš.

jsem ráda, že nejsem sama.

Yana: Jsem ráda, že se moje vzpomínka setkala s úspěchem a hlavně, že se něco podobného stává i jiným mě potěšilo. Jsem ráda, že v tom"nejsem sama". Děkuji za komentáře.

Pěkně napsané, s citem pro detaily a nadšením z prožitků.

Moc pěkně napsaný příběh ze života. Je v něm vyjádřena touha i očekávání.

když píše život naší rukou... je to znát.

trochu mě překvapilo zařazení, málem mě to odradilo, jinak něco podobného se mi také stalo a také nevím zda to byla pravda, či sen, či jen má fantazie a rozpoložení po smrti tatínka, s kterým jsem se díky okolnostem nestačila rozloučit, není to špatné, mimochodem četla jsem i tvoji předchozí povídku, četla se příjemně

to bylo hezké rozloučení.

Sny jsou mnohdy tak reálné, že nás některý z nich pronásleduje celý život. Stejně jako Aničce i mě přeběhl mráz po zádech. Pěkně napsané.

Trochu mi z toho šel mráz po zádech.

mám se sny podobnou zkušenost