Nial: Děkuji. :) Snad ještě nějakou takovou napíšu.

A42: Děkuji za komentář. Myslím, že formulovat, co cítím ke svému počítači, je pro mě velmi obtížné. Snad důvěru... je pro mě důležitý a současně i blízký; promítá se do toho skutečnost, že je pro mě jediným technickým prostředkem pro komunikaci s řadou pro mě důležitých lidí. Jen nevím, zda je to dobře, nebo ne.

To upozornění na depresi se tam vlastně nehodí. Odstraním ho a bude to lepší a plynulejší. Děkuji za konstruktivní kritiku. :)

Mám ráda takové povídky. Přijdou mí duchaplné a originální, takže mě se rozhodně líbí. :)

Zajímavé zamyšlení. Co cítíš ke svému počítači ty?
Jen myslím, že by mi to ladilo i bez toho upozornění "co cítím, není deprese".

A42: Jevy při rychlostech blízkých rychlosti světla (např. dilatace času) jsou ve srovnání se zrcadlem mnohem záludnější, já bych si to s nimi nekomplikoval/a. Ale infračervené jablko zní úžasně, jen bychom potřebovali infrakameru, abychom ho rozeznali od čistě černého. :-D

Děkuji za návštěvu. :-)

shane: Děkuji za návštěvu, doplnění a náměty k zamyšlení. :-)

Já bych měl/a asi trochu problém křížek na obraze v zrcadle považovat za křížek na jablku: už pohled oběma očima ukáže, že je mnohem blíž než povrch jablka za zrcadlem a při každé změně úhlu pohledu se posune, klidně i mimo jablko. Vysvětlení, že křížek je na něčem jiném, nebo že volně visí v prostoru mi v takovém případě připadne mnohem pravděpodobnější, než že je na tom jablku v zrcadle.

Ten druhý případ - tj. že označíš křížkem jedno jablko a křížek bude i na druhém je zajímavější, ale dal by se vysvětlit tak, že v době, kdy jsi označoval jedno jablko, někdo musel označit to druhé. Z toho je ovšem zřejmé, že úplně nezávislá ta jablka nejsou.

O "realitě" tu vlastně v úvaze nepíšu. Píšu pouze o "světě vědy" (který se, pokud je nám známo, v takovýchto případech nemění) a "světě víry", který se naopak mění, kdykoliv uvěříš v něco nového. To znamená, že pokud jsi předtím věřil, že jsou to dvě jablka, a teď věříš, že jsou to dva obrazy jednoho jablka, tvůj svět víry se změnil a nebyl k tomu potřeba ani žádný důkaz, stačilo jen uvěřit. :-)

Kvantová teorie částic samozřejmě platí i pro jablka, ale pokud vím, prakticky se ty jevy projevují jen na úrovni jednotlivých částic, ne na celé předměty.

Zajímavá myšlenková hra. Ještě bychom do toho mohli vnést prostory v blízkosti černých děr a rychlosti blízké rychlosti světla... kdyby nám třeba jedno jablo uletělo... atd.... atd. ;-)
A takové infračervené jablko - mňam.

Singularis: Mannaz tu měla zajímavou připomínku, tak i já přijdu se svojí troškou do mlýna.Zamysli se nad následujícím: Když si na obraz jablka v zrcadle uděláš křížek fixem, na skutečném jablku se neobjeví, kdežto když takto označíš fixem skutečné jablko, pak, pokud je křížek na straně zrcadlu "přivrácené", uvidíš ho i na tom jablku v zrcadle. První případ tedy evokuje existenci dvou nezávislých jablek, druhý jako by ji popíral, protože křížek jsi udělal jen na jednom, ale je na obou jablkách...:-)))
P.S. Samozřejmě můžeš udělat ten křížek na stranně "odvrácené" a pak argumentovat, že když se ta jablka liší tím křížkem, musí být dvě! Na odvrácené straně zrcadla neuvidíš ani to jablko, natož křížek. Ovšem když začneš to skutečné jablko otáčet, tak se křížek v určité chvíli zase objeví i v zrcadle. Je to tedy důkaz, že bylo vždy pouze jedno nebo se mění realita? Lze snad i na jablko uplatnit kvantovou teorii částic, kdy se předpokládá, že v daném čase zaujímá jen pravděpodobnou polohu, ale skutečnou nelze dokázat? Teda tajk nějak jsem to pochopil z nějakého krkolomného výkladu...:-)

Singularis: Tak to tedy zírám. Opravdu jsem si myslel, že jsi to jako text prohnal nějakým kecálkem, abys to nemusel sám číst. To se tedy omlouvám. Ale opravdu ta to zní. Já jsem pracovával zvuk např. v audiograbberu, který umí hodně. Je mně jasné, že ti jde o velikost, takže bitrate stahuješ dolů, ale někdy je to na škodu. Takže ještě jednou promiň, nějak jsem tě po hlase nepoznal :-D

kekebreke: Pokud máš na mysli ty "plechově" znějící zvuky v pozadí, ty vznikají až při konverzi do MP3 a nevím, jak se jich zbavit (zvýšení bitrate na 40 kbps nepomohlo). Ale to, co vznikne po jejich odmyšlení, je víceméně můj hlas. Chápu, že asi budí podobné reakce jako Dariin hlas v epizodě seriálu Daria "Staří a krásní", ale každý nemůže mít jemný, uklidňující, procítěný či ASMR hlas. (Už jsem s tím experimentoval/a a zjistil/a, že po zvýšení tónu (pitch) zní celkem dost přesně jako šmoulové - nicméně si nemyslím, že šmoulí hlas by byl pro psychofilozofickou úvahu lepší.) Možná se moje duše do mého hlasu dostatečně nepromítá. :-| Přesto děkuji, že ses o tom zmínil.

V každém případě děkuji za návštěvu, reakci a komentář. :) Chápu, že dlouhé úvahy nejsou pro každého.

Když pominu délku, tak co mne na tom nejvíce odrazuje je ta plechová huba. Stačí, když musím volat na telefonního operátora. Škoda, možná to mohlo být hezké, ale asi bych to nedal. Třeba to jinému nebude vadit, ale chybí mně v tom jakási "duše", kterou tomu lidský hlas propůjčuje.

Singularis: ano.. i proto si myslím, že spousta i profesionálních českých haiku, které jsem měla možnost číst.. se haiku nepřibližují, protože tahle pravidla nectí..

jinak jsem ráda, že si aspoň částečně rozumíme :-)

Amelie M.: Myslím, že to chápu; vůbec jsi mi nezamotala hlavu. Moc děkuji za radu, i když je to jen názor. :-)

Pravdou je, že ve většině haiku, která jsem četl/a, tam ten obtížně definovatelný "úlet" byl, a myslím, že je pro uměleckou hodnotu dost podstatný.

Já jsem zatím o haiku četl/a, že by tam mělo (alespoň podle Bašóa) být "sezónní slovo", tedy asi něco, co se v některém ročním období nevyskytuje (v mém případě sklizeň není v zimě; v tvém případě by to byla rosa).

předesílám, že nejsem expert na haiku, ale z mého osobního pohledu tomu chybí takovej ten úlet v posledním řádku..

neumím to dost dobře popsat, ale z toho, co jsem načetla, bys měl/a jakoby uletět někam úplně jinam, od těch prvních dvou.. přitom jim být ale blízko.. pokud by pomohl příklad, tak tady mé haiku, které myslím, se tomu docela přibližuje

rosa na louce
jak křišťálové slzy
povzdech svítání

možná by stačilo jen lehce přeskládat..


čerstvě sklizeným
polem, ester krejčí jdouc
haiku se rodí

:-) no.. říkám si, že jsem ti asi zamotala hlavu ještě víc :-) a navíc, opakuji, je to jen můj osobní názor, jak to vnímám dle toho, co jsem načetla atp. ..

poll: Děkuji. :-)

Dobrá :-)

mannaz: Děkuji za návštěvu. Vážím si toho. :-) Ta koza mě překvapila, nic víc o ní bohužel nevím.

Trasu na Barrandov trochu znám a líbí se mi, na tramvajovou smyčku ve Stromovce se příště určitě podívám.

Tak jsem nakoukla do tvého světa. Myslím, že naše obliba míst je podobná a příroda nám přináší klid. Zajímavá myšlenka s lidmi na kolech a v přiléhavých dresech, nikdy mě nenapadlo, že se dívám na siluety lidí téměř nahatých :-).
Koza je taky bezva. Zajímalo by mě, jestli ji ti lidé venčí. (Dlouhodobě toužím po tom chovat ovce a kozy, víš.)
No a musím ocenit fotky, neboť to je moje oblíbená věc, zachytávat obrázky, pokusit se tam dostat atmosféru, to správné světlo...
Vždycky se mi líbila tramvajová smyčka ve Stromovce, i pražská trasa tramvaje na Barrandov, kde nejen, že jsou poetické názvy stanic jako je Geodetická, tak je trať zatravněná. Takže obrázek tramvaje v zeleni se mi taky moc líbí.

poll: To mám radost. Děkuji za přečtení. :)

Pobavilo mě to :-)