Ester Krejčí S02E04: Analýza marketingu

1. Obchodní značky

(Titulek:) Obchodní značky v upoutávkách v následující epizodě byly změněny, aby jejich uvedení neovlivňovalo hospodářskou soutěž a nebylo žalovatelné. Jejich jakákoliv podobnost se skutečnými značkami a upoutávkami je čistě náhodná.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Obchodní značky v upoutávkách v následující epizodě byly změněny, aby jejich uvedení neovlivňovalo hospodářskou soutěž a nebylo žalovatelné. Jejich jakákoliv podobnost se skutečnými značkami a upoutávkami je čistě náhodná.



2. Čas (1)

(Titulek:) Úterý 11. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 11. ledna 2011.



3. Duna

Písečná poušť, na čisté obloze pražící slunce. Ester Krejčí v čádoru¹ rychlým krokem někam jde. Vystoupí na písečnou dunu a v dálce spatří oázu s palmami a drobným jezírkem.

ESTER KREJČÍ: (trochu zoufale:) Snad to není fata morgána².

Ester Krejčí se rozeběhne směrem k oáze.
──────────────────────────────────────────────
¹ Čádor je dlouhý, splývavý oděv z černé (popř. tmavě vzorované) látky. Jde o druh islámského oděvu pro ženy.
² Fata morgána je optický jev v atmosféře, při němž se díky zrcadlení mezi vrstvami vzduchu jeví vzdálené objekty mnohem blíž, než ve skutečnosti jsou. Často se navíc jeví volně vznášející se ve vzduchu.



4. Oáza plytkosti

Oáza v poušti. Stojí zde stánek a v něm prodavač v elegantním západním oblečení. Ke stánku přiběhne Ester Krejčí v čádoru.

ESTER KREJČÍ: Vodu!

PRODAVAČ: (Nepřirozeně se usmívá.) Vítejte v oáze. Jak vám mohu pomoci?

ESTER KREJČÍ: Přepadli nás. Jediná jsem přežila. Vodu!

PRODAVAČ: (Stále se usmívá.) Jistě. A mohu vám nabídnout naši novou rtěnku? Žlutozelenou. Díky jedinečné receptuře zvětšuje objem rtů, slušela by vám. Nebo jemné oční stíny, máme kompletní sortiment. Pleťová by byla něco pro vás, dodá vašim očím přirozený vzhled, který je dnes tak neobvyklý. Budete působit výjimečně.

ESTER KREJČÍ: (naléhavě:) Ne! Oloupili mě a zažívám akutní dehydrataci.

PRODAVAČ: (Stále se profesionálně usmívá.) Chápu. Vaše přání jsou pro nás to nejdůležitější. Na dehydratovanou pleť doporučuji hydratační zvláčňující krém s avokádovým olejem za pouhých devět tisíc devět set devadesát devět korun, nebo vám mohu nabídnout tyčinku, ta je trochu levnější.

ESTER KREJČÍ: (zoufale:) Ne!



5. Pokoj Ester Krejčí

Pokoj Ester Krejčí³, noc. Ester Krejčí se s leknutím probudí v posteli. Rozsvítí elektrickou lampu na nočním stolku. Hodiny ukazují 04.15:37 a jdou. Ester Krejčí se rozhlédne po pokoji. Pak ze sebe odkryje peřinu a zpod ní vytáhne knihu Psychologie reklamy.
──────────────────────────────────────────────
³ Pokoj v patře 1 rodinného domu, zhruba 4 × 4 metry. Připomíná spíše kancelář. Kromě postele a nočního stolku se tu nachází stůl s mechanickým psacím strojem a počítačem, různé skříně kromě šatníku (knihovnička, skříně se zásuvkami a další uzavřené skříně). Na dvou němích sluzích visí černé denní oblečení. V pokoji není žádné zrcadlo, ale má jedny dveře a okno, za kterým je vidět naoranžovělé pouliční osvětlení.



6. Adolescence

Kuchyně v domě rodiny Krejčích, brzy ráno. Karel a Ester Krejčí snídají u stolu chléb s mrkví a okurkovým salátem. Ester Krejčí dojí první.

ESTER KREJČÍ: Dádo.

KAREL KREJČÍ: Ano?

ESTER KREJČÍ: Chtěla bych vás požádat o vyjádření se k jednomu tématu týkajícímu se mého spánku.

KAREL KREJČÍ: Ovšem. O co se jedná?

ESTER KREJČÍ: Myslíte, že s přihlédnutím k mému věku mohu spát s Medvídkem Pú?

KAREL KREJČÍ: Vzhledem k tomu, že životní fázi adolescence máte téměř za sebou, myslím, že jste již dostatečně kompetentní k tomu rozhodnout se, s čím či s kým budete spát.

ESTER KREJČÍ: Toho jsem si vědoma, jen mám starost, zda to bude v naší rodině považováno za sociálně akceptovatelné.

KAREL KREJČÍ: Určitě ano.

ESTER KREJČÍ: (spokojeně:) Děkuji.



7. Přítel v nouzi

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. V zadní části třídy sedí Zorana (na vozíku) a Bernard Koniklecový (na hnědé sedací kostce). Stojí u nich Moje vinná réva. Mluví spolu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Když, víte, mně trochu zatéká do pravé boty. Dáda říká, že to nic není, ale je to protivné.

ZORANA: Nemůžete chodit v promoklých botách. Nachladíte se! Řekněte jí, ať vám koupí nové.

MOJE VINNÁ RÉVA: Už jsem jí říkala, ale prý teď musíme šetřit.

ZORANA: To říká pořád.


MOJE VINNÁ RÉVA: Když... zimní boty jsou zoufale drahé. A jarní zase nevydrží vlhko. Asi řeknu Vojtěchu Vernerovi, aby mi tam namontoval nějaký ten svůj vynález.

ZORANA: (Potutelně se usměje a obrátí se na Bernarda Koniklecového.) Myslíte na to, na co myslím já?

BERNARD KONIKLECOVÝ: (s úsměvem:) Určitě ano. A na co to vlastně myslím?

Přijde k nim Vojtěch Verner.

VOJTĚCH VERNER: Nemluvil tu někdo o mně?

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Vojtěcha Vernera:) Ano.

ZORANA: Mám v plánu, že v sobotu odpoledne půjdu s Bernardem Koniklecovým, sestrami Janů a Neptunou na nákup do Kompasu, a kdybyste se přidala, koupila bych vám je tam.

MOJE VINNÁ RÉVA: Opravdu? Nové boty?

ZORANA: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: To byste mi moc pomohla.

ZORANA: Zasloužíte si to.

VOJTĚCH VERNER: A co budete v Kompasu nakupovat?

ZORANA: Tak nějak všechno, co kdo potřebuje. Ale každý si bude platit za sebe.

VOJTĚCH VERNER: To se mi líbí. Chtěl bych jít s vámi.

ZORANA: Budu ráda. Sraz je ve 13 hodin na Gondolinské, tam, jak tramvaje zastavují před obchodem.

VOJTĚCH VERNER: Dobře. Počítejte se mnou. (Odchází ke své lavici.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Kdo je Neptuna?

ZORANA: Jeden kluk ze Západního Města. Docela zvláštní a trochu zábavný. Třeba se vám bude líbit.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. A mohla by s námi jít i Ester Krejčí? Cítila bych se s ní lépe.

ZORANA: Určitě.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Děkuji.

Moje vinná réva odchází kolem nástěnky, na které visí reklamní leták s nápisem:

┌───────────────────────────────────────────────────────────────┐

│  Okradou a znásilní vaši mrtvou prababičku? Nemůžou si pomoct │

│  Kleptomani nekrofilové - v Horké bramboře!                   │

└───────────────────────────────────────────────────────────────┘

8. Více hledisek

Třída (oktáva B), ráno před vyučováním. Ester Krejčí sedí ve své lavici. Přijde k ní Moje vinná réva.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Ester Krejčí.

Ester Krejčí se podívá na Moji vinnou révu.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

MOJE VINNÁ RÉVA: Trochu mi zatéká do bot a Zorana se nabídla, že spolu zajdeme do Kompasu a koupí mi tam nové. A já bych chtěla, abyste tam s námi šla také.

ESTER KREJČÍ: Doma už od Vánoc studuji psychologii reklamy a nemám zájem se vystavovat jejímu škodlivému vlivu na schopnost racionálního jednání dobrovolně. Raději zůstanu doma a napíšu esej o různých formách marketingu a psychických důsledcích adaptace na všudypřítomnou reklamu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale chyběla byste mi tam. Navíc prý půjdeme s jedním novým, zajímavým klukem. (Zamyslí se.) A pokud budete něco psát o reklamě, nebylo by lepší, kdybyste ji poznala i osobně? Vše nevyčtete jen z knih a podle mě je lepší vidět věci z víc hledisek.

ESTER KREJČÍ: Máte pravdu. Dobře, půjdu tedy s vámi.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. Uděláte mi tím velikou radost.



9. Čas (2)

(Titulek:) Úterý 12. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 12. ledna 2011.



10. Smysl pizzy

Vedlejší místnost fitness centra. U prázdného stolu sedí a čekají Ester Krejčí a Moje vinná réva. Moje vinná réva se podívá na svoje zimní kotníkové boty, obalené přilepenými mikrotenovými sáčky. Vzdychne si.

Přijde obsluha, nesouc jim sýrovou pizzu s kukuřicí, tvarem připomínající Antarktidu.

OBSLUHA: Tak, tady to máte. (Položí talíř s pizzou na stůl.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (udiveně:) Neměla by být kulatá?

OBSLUHA: Omlouvám se, máme nového kuchaře a teprve se zaučuje.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. Dobře, děkuji.

OBSLUHA: Není zač.

Obsluha odejde.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přisune talíř k Ester Krejčí.) Nějak nemám hlad, myslím, že dnes vám ji nechám celou.

ESTER KREJČÍ: Také nemám hlad.

MOJE VINNÁ RÉVA: Má pak vůbec smysl tu pizzu kupovat?

ESTER KREJČÍ: Ovšem, že ano. Podporujeme tím tento podnik, díky němuž se můžeme vyhnout dohledu profesora Zedníka. Ale pokud jde o otázku, zda má smysl ji jíst, když nemáme hlad... Ne, dle mého názoru nemá. (Odsune talíř doprostřed stolu.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale není to plýtvání? Nemůžeme přece vyhazovat jídlo!

ESTER KREJČÍ: Hm... tato zásada pochází z dob našich prapředků, kteří většinu času strávili prací na čerstvém vzduchu, jídla měli málo a byly to především ovoce a chléb. Myslíte, že je pragmatické jejich zkušenosti aplikovat na dnešní dobu, kdy i hodinu tělesné výchovy prosedíme, jídla se nám tu nabízí tolik, že ho ani nezvládneme sníst, a jsou to věci jako hamburger, párek v rohlíku, smažený sýr v bulce či podivně tvarovaná pizza?

MOJE VINNÁ RÉVA: Měly bychom žít zdravěji. Nemohly bychom si příští týden dát něco jiného?

ESTER KREJČÍ: Obávám se, že pokud od Nového roku nezměnily také jídelní lístek, je pizza s kukuřicí to nejzdravější z jídel, co na něm můžeme najít.

MOJE VINNÁ RÉVA: Takže si budeme muset i příště dát pizzu?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zklamaně:) Ach jo!



11. Čas (3)

(Titulek:) Sobota 15. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Sobota, 15. ledna 2011.



12. Lázeňské oplatky

Nástupiště tramvajové zastávky Gondolinská směr Ústřední nemocnice, kolem poledne. Mírně sněží. Čeká tu zhruba sedm cestujících, mezi nimi Neptuna a Vojtěch Verner. Přijede tramvaj linky 10 směr Ústřední nemocnice. Zastaví a otevře dveře.

HLÁŠENÍ (M. O.): Zastávka Gondolinská. Příští zastávka - K Alkoholům. Zastávka je na znamení.

Vystoupí Ester Krejčí, Moje vinná réva a Barbora Janů. Bernard Koniklecový sjede ze schůdků tramvaje s invalidním vozíkem, na kterém sedí Zorana. Tamara Janů pak obdobným způsobem vyloží prázdný eichlerský nákupní vozík⁴. Zazní zvukový signál, dveře se zavřou a tramvaj odjede.

ZORANA: Dobrý den, Neptuno.

NEPTUNA: Dobrý den, Zorano.

ZORANA: Bernarda Koniklecového už znáte. Toto je (Ukazuje.) Ester Krejčí, Moje vinná réva, sestry Janů a Vojtěch Verner.

NEPTUNA: Ráda vás všechny poznávám. Netušila jsem, že nás bude tolik.

K cizímu teenagerovi, který stojí vedle skupiny a něco dělá s mobilním telefonem, přistoupí Helena Smutná.

HELENA SMUTNÁ: Promiňte, poradila byste mi?

Moje vinná réva se tím směrem podívá.

ZORANA (M. O.): To víte...

Teenager se otočí pryč a odchází s očima stále upřenýma na telefon. Helena Smutná zůstane stát. Moje vinná réva (se slyšitelným zašustěním) přijde k ní.

MOJE VINNÁ RÉVA: Co potřebujete?

Helena Smutná zazírá na její boty v mikrotenových sáčcích a zastydí se.

HELENA SMUTNÁ: No... tedy... (Váhá.) Kudy bych se dostala do nákupního střediska?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Její rozpaky nechápe.) Tam tudy. Pojďte, zavedeme vás tam.

Moje vinná réva jde pomalu směrem k nakloněné rovině stoupající
od zastávky zářezem. Ostatní včetně Heleny Smutné jdou za ní.

HELENA SMUTNÁ: (s radostí a údivem:) Děkuju vám, jste hrozně moc hodní. Víte, lidi jsou dnes na sebe zlí. Pořád někam spěchají, o nic se nestarají a nemají vůbec čas.

ZORANA: Ne všichni. Lidé jsou různí.

NEPTUNA: Všichni čas mít nemohou. Někdo se přece také musí bavit.

HELENA SMUTNÁ: Já hlavně nechápu prezidenta Eichlera, proč musel všechno
předělávat. Za komunistů nám bylo líp.

ESTER KREJČÍ: Nebylo by možné, že příčinou tohoto vašeho postoje je to, že jste
se v procesu socializace⁵ adaptovala na hodnotový systém podporovaný socialistickým establishmentem?

HELENA SMUTNÁ: Hele, vy si možná myslíte, že ste kdovíjak chytří, ale já sem jednou byla ve Františkových Lázních a koupila sem si tam lázeňské oplatky! Ta radost, co sem z toho měla, to je něco, co vy mladí nikdy nepochopíte. A promiňte mi ten tón, pokud to snad vyznělo sobecky.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Nám to nevadí. Jsme na sobecké lidi zvyklí ze školy.

HELENA SMUTNÁ: (nevěřícně:) Kam ta doba spěje?

ESTER KREJČÍ: Vymknuta z kloubů doba šílí. Shakespeare.⁶
──────────────────────────────────────────────
⁴ Podobá se kočárku pro děti, ale je uzpůsoben k přepravě nákupu.
⁵ Socializace je (v sociologii, psychologii a pedagogice) proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti, osvojuje si její hodnoty a normy a učí se sociálním rolím.
⁶ Jde o nepřesný citát ze Shakespearovy divadelní hry Hamlet.



13. Senilita

Před hlavním vstupem do hypermarketu. Skupina studentů s Helenou Smutnou přijde k pomalu se otáčejícím otočným dveřím.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak jsme tu.

HELENA SMUTNÁ: Děkuju vám a přeju, ať se vám daří. Na shledanou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Na shledanou.

Helena Smutná vejde dovnitř.

ZORANA: Vrtá mi hlavou, proč potřebovala poradit. Myslíte, že je tu poprvé?

ESTER KREJČÍ: Senilita. Až sem půjde příště, bude se muset zeptat znovu.

ZORANA: Aha.

ESTER KREJČÍ: Ten méně veselý aspekt je, že mě to v jejím věku zřejmě čeká také.



14. Skříňky na zavazadla

Interiér hypermarketu⁷ u odkládacích skříněk.⁸ Ve skupině přichází Zorana, Bernard Koniklecový, Neptuna, Vojtěch Verner, Ester Krejčí, Moje vinná réva a sestry Janů.

ZORANA: (na Bernarda Koniklecového:) Mám žízeň.

Bernard Koniklecový si sundá batoh, vytáhne láhev vody a podá ji Zoraně. Ta se napije.

BERNARD KONIKLECOVÝ: (všem:) Napijte se. Uvnitř pít nedostanete.

NEPTUNA: To říkáte, jako bychom byly v obchodě poprvé. Když dostanu žízeň, koupím si hasičskou -- na uhašení žízně to nejlepší.

Moje vinná réva vytáhne z batohu plastovou láhev vody, napije se, vrátí ji a batoh uloží do skříňky. Zavře ji, zamkne a klíč si nechá. Ostatní také uloží své batohy. Ester Krejčí, Bernard Koniklecový, Neptuna a Tamara Janů si nechají kabelky, ostatní zůstanou bez příručních zavazadel.

NEPTUNA: (Chlubí se kabelkou.) Doplňky Stash -- vaše vstupenka do lepší společnosti.

Nikdo na Neptunu nereaguje.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Nezapomeňte si peníze, platit se bude zvlášť.

MOJE VINNÁ RÉVA: Budu si jen prohlížet, ale nějaké drobné pro jistotu mám.

ZORANA: Já musím přes informace, sejdeme se uvnitř.

VOJTĚCH VERNER: Dobře.
──────────────────────────────────────────────
⁷ Všude v hypermarketu potichu hraje nevtíravá hudba, občas přerušená hlášením pro zákazníky či zaměstnance či reklamní vsuvkou.
⁸ U zdi stojí dlouhá stěna z dřevěných skříněk. Některé jsou zavřené, ale většina je jich otevřená a ze zámků jim visí klíč (jde vyjmout až po zamknutí skříňky). Vedle skříněk visí cedule s nápisy: „VYNÁŠET KLÍČE OD SKŘÍNĚK MIMO BUDOVU ZAKÁZÁNO“ a „PROSTOR SLEDOVÁN KAMERAMI“ a provozní řád.



15. Zvláštní vstup

Pult informací v hypermarketu. Vedle pultu je služební vstup se závorou. Za pultem stojí pracovník informací. Přijde Bernard Koniklecový se Zoranou a přistoupí k pultu.

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Dobrý den, co byste potřebovali?

ZORANA: Dobrý den, pustili byste mě dovnitř?

PRACOVNÍK INFORMACÍ: Jistě.

Pracovník informací stiskne tlačítko a závora služebního vstupu se otevře.

ZORANA: Děkuji.

Bernard Koniklecový se Zoranou projede a za ním se závora zavře.



16. Reklama-žena

Neptuna, Moje vinná réva, Ester Krejčí, sestry Janů a Vojtěch Verner jdou ve skupince širokou chodbou na okraji hypermarketu. Po levé straně mají různé obchůdky, po pravé plot s vyvěšenými reklamami. Ester Krejčí si všimne svislého poutače s fotografií sexuálně atraktivní ženy⁹. Kromě ní je na něm ještě nápis „RESTAURACE SEVERNÍ PÓL -- 50 m“.

ESTER KREJČÍ: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

ESTER KREJČÍ: (Za chůze ukáže na poutač.) Jaký je váš názor na takovouto erotizaci a sexualizaci reklamy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Dívá se na poutač.) Vadí mi to. Nechápu, že se ti lidé nestydí.

ESTER KREJČÍ: Můj názor je takový, že jde o účinný, leč amorální nástroj k získání pozornosti. Takové opovrženíhodné plakáty, zneužívající lidskou přirozenost k manipulaci a získání konkurenční výhody, jsou nejhorším projevem dekadence reklamního průmyslu. Opovrhuji takovou formou reklamy a hledím na ni s despektem.

Chvíli mlčky jdou.

HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Bojíte se, že neuvezete svůj nákup? Žádné strachy! Objednejte si pohledného dopravního asistenta a ten vám nakoupené zboží doveze až domů! Transport Assistance, s. r. o.

ESTER KREJČÍ: Hm... Zdá se, že jsem se mýlila. Existují i horší projevy dekadence.

(Záběr na tu ženu z poutače, která rozdá kolemjdoucím poslední leták a pak se kočičí chůzí vrátí zpět do restaurace.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (trochu znechuceně:) Brr... Vždyť není zase tolik teplo. Jak může někdo něco takového dělat? Myslíte, že ji k tomu nutí?

ESTER KREJČÍ: Myslím, že většina dnešních lidí nemá žádné pevné přesvědčení, takže je stačí odizolovat od rodiny a přátel a pak je lze postupným posouváním hranic, takzvanou salámovou metodou¹⁰, přesvědčit k čemukoliv, zvlášť když jim nabídnete hodně peněz.
──────────────────────────────────────────────
⁹ Na bílém pozadí. Žena má vlasy po ramena a na sobě jen podprsenku, kalhotky (zakrývající alespoň z 50% hýždě) a sandály na vysokém podpatku. Vrhá upřený pohled na diváka a ukazuje doleva.
¹⁰ Salámová metoda je taktika, při níž někdo prosazuje kontroverzní či naprosto nepřijatelný cíl tak, že jej rozdělí na množství malých kroků, z nichž každý vypadá sám o sobě nevinně či ospravedlnitelně.



17. Mentalita lovce

Oddělení slev -- na stolcích tu leží zlevněné zboží různých druhů a nad nimi jsou umístěny cedule s nápisy jako „POSLEDNÍ ŠANCE“, „AKCE“, „TOTÁLNÍ VÝPRODEJ“, „SLEVA AŽ -90%“, „NAKUPUJTE VÝHODNĚ“. Jsou tu už všechny včetně Zorany. Bernard Koniklecový jde s ní, ale už ji neveze.

MOJE VINNÁ RÉVA: (S údivem se rozhlíží.) No né...

MOJE VINNÁ RÉVA: (na Neptunu:) Vy sem chodíte často?

NEPTUNA: Jasně. Každý týden, když dostanu kapesné. Ale dostávám jen dva tisíce. Co vy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Já jsem tu byla už hrozně dávno. Obvykle nakupujeme v Židli.

NEPTUNA: A kapesné?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jen občas nějaké drobné. Pravidelně nedostávám nic.

NEPTUNA: Tak to nechápu, jak můžete vůbec žít...

Neptuna si odejde vybírat, Moje vinná réva se zatváří zklamaně. Tamara Janů zatím obchází stolky a „skenuje“, co na nich je. Barbora Janů se ostražitě rozhlíží. Zorana zajede k nejbližšímu stolku a začne si prohlížet zboží.

TAMARA JANŮ: (Vezme ze stolu dvě stejné zelené keramické žáby, které se usmívají a vyplazují jazyk, a ukáže je sestře.) Sestro, líbí se vám tyto panenky?

BARBORA JANŮ: Fuj! Vždyť jsou to žáby.

TAMARA JANŮ: Ale jsou zlevněné ze sto osmdesáti devíti na sto padesát devět.

BARBORA JANŮ: Když už chcete panenky na fotografování, vyberte si nějaké hezké.

TAMARA JANŮ: A které jsou hezké?

BARBORA JANŮ: Tyto rozhodně ne. (Vezme sestře keramické žáby a vrátí je na stolek.) Navíc jsou to spíš zahradní trpaslíci než panenky.

Moje vinná réva si prohlíží věci na stolcích. Vojtěch Verner je nervozní. V ruce drží papír. Přijde k Zoraně, která právě zkoumá jakýsi hadr na podlahu.

VOJTĚCH VERNER: Zorano, kdy začneme nakupovat?

ZORANA: Vždyť už nakupujeme.

VOJTĚCH VERNER: Ale říkala jste, že koupíme Mojí vinné révě boty a ostatním všechno, co budou potřebovat.

ZORANA: No a?

VOJTĚCH VERNER: (Ukáže jí papír.) Tady je seznam věcí, které potřebuji.

ZORANA: (Papír si neprohlédne, ale vytáhne z kapsy podobný.) Také mám seznam. Tak si to hlídejte, a až kolem nich půjdeme, kupte si je.

VOJTĚCH VERNER: Ale to je hrozně neefektivní. Měli bychom jít podle seznamu přímo k jednotlivým věcem, které potřebujeme, vzít je a pak rychle pryč.

ZORANA: Takže vy nakupujete tak, že běžíte pro první položku na jeden konec obchodu, pro druhou na druhý, pro třetí se vracíte, po celém obchodě pak zoufale hledáte tu čtvrtou a tak dále?

VOJTĚCH VERNER: Ano. – Až na to, že mám pořadí optimalizované podle rozložení zboží v prodejně, a díky tomu to zvládnu mnohem rychleji a s menší námahou, takže je to velice efektivní.

ZORANA: Obávám se, že takový způsob by mi nevyhovoval a myslím, že ani ostatním, takže se asi budete muset přizpůsobit, nebo nakupovat sám.

VOJTĚCH VERNER: Aha. Tak v tom případě si raději půjdu pro košík a nakoupím si sám. Na shledanou.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Na shledanou.

TAMARA JANŮ: Na shledanou.

Vojtěch Verner odejde.

ESTER KREJČÍ: Vojtěch Verner evidentně vyniká spíše mentalitou lovce než sběrače.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Radostně ukazuje ostatním balíček křupek.) Hele, celé tyhle křupky stojí jen třicet korun, na ty mám i já! (Hodí balíček Tamaře Janů do vozíku.)



18. Mňam

Interiér hypermarketu. U regálu stojí pult s ochutnávkou ovocných šťáv a nektarů a vedle něj leží zásoba balení těchto nápojů. Na pultu jsou lákavé vzorky různých druhů v malých průsvitných kelímcích a za ním obsluhují pečlivě upravená identická dvojčata Petr a Pavel Musilové.

Kolem stánku prochází skupina spolužáků. Moje vinná réva přijde k pultu a ostatní se zastaví.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jé... To mohu ochutnat?

PETR MUSIL: (ochotně:) Jistě, vyberte si.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Ochutná rybízový nektar. Velmi jí chutná.) Mňam, ten je dobrý!
Který to je?

PETR MUSIL: (Ukáže na dvoulitrovou krabici nektaru z černého rybízu.) Tento.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mňam. Děkuji.

Moje vinná réva popadne krabici s nektarem a odejde se s ní pochlubit Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Podívejte se, co mám!

ESTER KREJČÍ: A čím to zaplatíte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Eh... to mě nenapadlo. (Zamyslí se. Pak se otočí k Zoraně.) Zorano?

ZORANA: Ano?

MOJE VINNÁ RÉVA: Koupila byste mi, prosím, tento hrozně dobrý nektar?

ZORANA: Vždyť jste si nic nechtěla... (Zarazí se.) Tak dobře, ale kromě bot si už nic dalšího nekupujte. Slíbíte mi to?

MOJE VINNÁ RÉVA: Slibuji.

Moje vinná réva položí krabici do vozíku.

ESTER KREJČÍ: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

ESTER KREJČÍ: Všimla jste si té hudby?

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zaposlouchá se.) Ani ne. Jen když jsme vešly do obchodu.

ESTER KREJČÍ: Ta vás má rozptýlit a působit na vaši náladu, abyste přestala uvažovat nad tím, co děláte. Nemyslíte, že v tom byla právě úspěšná?

MOJE VINNÁ RÉVA: Myslíte?

ESTER KREJČÍ: Myslím, že jste se stala obětí jednoho z nejprimitivnějších obchodnických triků.

MOJE VINNÁ RÉVA: Obchodníci používají nějaké triky? Ale to by neměli...

ESTER KREJČÍ: (Reakce Mojí vinné révy ji překvapila.) Eh... No... odhaduji, že jich používají několik desítek a od každého existuje velké množství variant.

MOJE VINNÁ RÉVA: A jak takové triky vypadají?

ESTER KREJČÍ: Většinou si nevšimnete, že jde o triky. Ochutnávky zdarma jsou jedním z nich. K dalším patří třeba obrovské obaly s malým množstvím užitečného obsahu.



19. Třetí výstraha

K pultu přistoupí Tamara a Barbora Janů. Tamara Janů ochutná malinový a rybízový nektar. Petr Musil si zatím sestry zvědavě prohlíží.

TAMARA JANŮ: To je zajímavé. Ty dva druhy chutnají úplně stejně.

PAVEL MUSIL: A chutnají vám?

TAMARA JANŮ: Já nevím, mně je to jedno.

Pavel Musil je zmatený odpovědí.

PETR MUSIL: Promiňte, ale vy jste sourozenci?

Pavel Musil se na Petra Musila zamračí, ten si toho nevšímá, je příliš zaujatý sestrami Janů.

TAMARA JANŮ: Ano. A vy?

Barbora Janů se vmžiku ohlédne a trochu couvne, jako by se připravovala k útěku.

PETR MUSIL: Také.

PAVEL MUSIL: Bratře, kroťte se. Co nám říkal šéf?

Petr Musil pokrčí rameny.

PETR MUSIL: (na Tamaru Janů, profesionálně:) Ještě tu máme jablečnou, pomerančovou, grapefruitovou, mrkvovou, rajčatovou, limetkovou...

TAMARA JANŮ: Ano. Děkuji. (Odejde.)

PAVEL MUSIL: (potichu:) Když nás šéf zase nachytá, jak si soukromě povídáme se zákazníkem, vyhodí nás oba!

PETR MUSIL: Jen klid, vždyť máme teprve druhou výstrahu.

PAVEL MUSIL: A kolik si myslíte, že těch výstrah je?



20. Ovoce, zelenina a freegani

Oddělení ovoce a zeleniny. Barbora Janů nabírá do sáčku jablka, Bernard Koniklecový do jiného cibule, Moje vinná réva se rozhlíží, Ester Krejčí stojí vedle ní.

HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Vážení zákazníci, mít vlastní nákupní vozík je skvělé! Pořiďte si nejnovější model HF 2010 ještě dnes a ušetříte deset procent z ceny vašeho nákupu. Více informací na informacích. Kompas -- místo, kde vás baví nakupovat!

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak to dělají, že tu mají tolik ovoce a všechno vypadá tak hezky?

(Záběr na značně nazelenalé banány.)

MOJE VINNÁ RÉVA (M. O.): Tedy... skoro všechno.

ESTER KREJČÍ: Velkou část toho ovoce každý den vyhodí a nahradí čerstvým.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale to je plýtvání, ne?

ESTER KREJČÍ: Ano. Nicméně v EDDR žije asi patnáct lidí, kteří se nazývají freegani a chodí ty zbytky určené k vyhození vyjídat. Je to zatím ilegální, ale Kompas je podporuje - má pak méně odpadu na odvoz a nenese žádnou zodpovědnost za jejich případné zažívací potíže¹¹.

MOJE VINNÁ RÉVA: Opravdu?

ESTER KREJČÍ: Ano. Seženu vám o freeganech brožuru, pokud budete chtít.

MOJE VINNÁ RÉVA: Kde jste se o tom dozvěděla?

ESTER KREJČÍ: V knihovně na přednášce.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha.
──────────────────────────────────────────────
¹¹ Ve skutečnosti bývá většina ovoce a zeleniny, kterou obchody vyhazují, ještě nezávadná.



21. Lázeňské oplatky -- řešení

Interiér hypermarketu, mezi regály. Bernard Koniklecový vezme krabici lázeňských oplatků, prohlédne si ji a položí ji do vozíku. Vytáhne ji a znovu vrátí do vozíku. Zakroutí hlavou. Přistoupí k němu Ester Krejčí.

ESTER KREJČÍ: Uvažujete nad něčím?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Ano.

ESTER KREJČÍ: Alespoň někdo tu uvažuje víc než cvičená myš.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Vrtá mi hlavou, jak to ten stařec myslel. Když si koupím lázeňské oplatky, žádnou zvláštní radost necítím. Vlastně na ně ani nemám chuť, jsou moc sladké.

ESTER KREJČÍ: Co byste řekl, kdyby to bylo takto: za socialismu se neprodávaly na každém rohu, ale jen v některých lázních a dostat se tam se podařilo jen málokomu, takže lázeňské oplatky byly vlastně materiálním symbolem osobního úspěchu.

BERNARD KONIKLECOVÝ: To je možné. Myslíte, že to tak bylo?

ESTER KREJČÍ: Říkají-li mi rodiče pravdu, pak ano. Nejspíš měla každá doba svoje atributy úspěchu.

BERNARD KONIKLECOVÝ: (Usměje se.) Tak takhle to je. Děkuji.

ESTER KREJČÍ: A teď je můžete vrátit a ušetřit nějakých čtyři sta korun.

Bernard Koniklecový vezme z vozíku krabici oplatků a vrátí ji do regálu.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Už stojí skoro pět set.

Přijde k nim Zorana.

ZORANA: Můžeme jít dál?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Už jdeme.



22. Rybolov

Interiér hypermarketu. Skupina prochází kolem akvária přeplněného živými rybami na prodej. Tamara Janů se u něj zastaví, prohlédne si jej a obrátí se na ostatní.

TAMARA JANŮ: Všimly jste si, že ryby nemají nohy?

Ostatní se zastaví. Neptuna se zasměje a ostatní kromě Barbory Janů a Ester Krejčí se tváří trochu rozpačitě.

ESTER KREJČÍ: Patrně proto, aby při takovéto koncentraci nemohly nikoho ušlapat.

BARBORA JANŮ: Nemohli by jim dát víc prostoru? Vždyť jim musí být hrozně.

BERNARD KONIKLECOVÝ: A jak se teprve musejí cítit v síti při výlovu! To je, jako kdyby vás někdo s dalšími sto lidmi nacpal do autobusu a hodil do vody.

Barbora Janů smutně vzlykne.

ESTER KREJČÍ: Možná se cítí jako zákazníci nového hypermarketu: Stačí nabídnout slevu na prvních tisíc nákupů a lidé jsou díky davové psychóze¹² schopni druhé i zašlapat do podlahy, aby měli o deset procent levnější nákup.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Nepřipadá vám, že ryby jsou někdy civilizovanější než lidé?

ESTER KREJČÍ: Často. Alespoň je rybáři musejí chytat na skutečné žížaly a nestačí jim jen reklamní kampaň typu Český sen.¹³

NEPTUNA: Nezdržujte! Nejsme v debatním kroužku. Musíme nakupovat.

Skupina pokračuje v chůzi.

ESTER KREJČÍ: Máte pravdu. Bohužel.

TAMARA JANŮ: Když ryby nemají ruce ani nohy, nevíte, z čeho jsou rybí prsty?

Nikdo neodpovídá.

HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Hypermarket Kompas -- místo, kde vás baví nakupovat!
──────────────────────────────────────────────
¹² Davová psychóza je stav mysli, který nastává u člověka v davu ve vypjatých situacích: člověk ztrácí osobnost a myslí, cítí a jedná s davem či zcela nepředvídatelně, a tak může udělat něco, co by sám nikdy neudělal.
¹³ Český sen je dokumentární film o reklamní kampani, která proběhla v Praze v roce 2003. Díky ní přišlo několik tisíc lidí na otevření nového hypermarketu, který ve skutečnosti neexistoval (byla z něj postavena pouze čelní stěna). Lze jej považovat za příklad toho, jak snadné je při investování dostatečného množství peněz nalákat tisíce zákazníků k zájmu o něco neexistujícího či nekvalitního, zatímco velké množství kvalitních produktů je v důsledku nedostatku propagace opomíjeno.



23. Cukrovinky

Interiér hypermarketu, chodba kolem oddělení textilu. Nad regálem s podprsenkami je velký reklamní plakát na vycpanou podprsenku vizuálně zvětšující prsy (včetně fotografií „před“ a „po“). Kolem prochází Neptuna s ostatními. Moje vinná réva si všimne, že u vedlejšího regálu s ponožkami stojí stolek s bonbony a žvýkačkami.

MOJE VINNÁ RÉVA: Proč jsou u oděvů bonbony?

ESTER KREJČÍ: Šly jsme kolem nich už několikrát. Jsou v různých odděleních. To je další trik: Když prochází obchodem dáda s dítětem, což je rozhodně běžnější fenomén než sedmičlenná skupina adolescentů, dítě mívá chuť na sladkosti. Jenže když je dáda hodí do vozíku, ta chuť pochopitelně nepřejde a dítě se bude dožadovat sladkostí pokaždé, když na ně narazí. Domyslete si, co se stane, když jsou bonbony v obchodě na deseti různých místech a pokaždé nějaké jiné, nové, lákavé... Navíc... Co myslíte, funguje to jen na děti?

MOJE VINNÁ RÉVA: (vážně:) Tohle by dělat neměli.



24. Lahodné gumové párky

Interiér hypermarketu, samoobslužná část oddělení lahůdek. Moje vinná réva si prohlíží balíček párků z chladicího boxu. Je smutná. Vedle ní stojí Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ach.

ESTER KREJČÍ: Copak?

MOJE VINNÁ RÉVA: Škoda, že jsem musela slíbit, že už si nic dalšího nekoupím. Lahodné drůbeží párky by mi určitě moc chutnaly. Musím někdy přesvědčit dádu...

ESTER KREJČÍ: Uvědomujete si, že i název výrobku je druhem reklamy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne. Opravdu?

ESTER KREJČÍ: Zákazník si mnohem pravděpodobněji koupí „lahodný párek“ či služby „profesionálního týmu“ než „hnusný párek“ či služby „týmu flákačů“. Jenže ve skutečnosti v tom nemusí být rozdíl -- růže pojmenovaná hnusná kytka by voněla stejně. Třeba jsou ty párky ve skutečnosti nechutné.

MOJE VINNÁ RÉVA: (naivně:) Ale když na nich píšou, že jsou lahodné, tak přece musejí být dobré.

ESTER KREJČÍ: (Vzdychne si.) Přečtěte mi složení.

Moje vinná réva najde na etiketě složení a začne číst.

MOJE VINNÁ RÉVA: Kuřecí maso strojně oddělené -- padesát sedm procent, pitná voda, kuřecí kůže, jedlá sůl, škrob, dextróza, hrachová bílkovina, bambusová vláknina, ovesná vláknina, stabilizátor E 450, zahušťovadlo E 451, konzervant E 250, guma guar¹⁴? Co tam dělá guma?

ESTER KREJČÍ: Čtěte dál.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zklamaně:) Xantan, modifikovaný škrob, látka zvýrazňující chuť a vůni E 621, antioxidant erythorban drasel- (Přeřekla se.) sodný, koření, extrakty koření, barvivo E 124... (Odloží párky zpět do boxu.) Na něco takového nemám chuť. Pochybuji, že je to vůbec jedlé.

ESTER KREJČÍ: A to to ještě obsahuje maso. Slyšela jsem o špekáčcích z ochuceného plastu, které se nad ohněm roztečou a nepříjemně zapáchají.

MOJE VINNÁ RÉVA: Fuj!

ESTER KREJČÍ: Vidíte, jaký vliv má název a vyobrazení výrobku na postoje zákazníka?

MOJE VINNÁ RÉVA: (nespokojeně:) Urm.

Obě odstoupí od chladicího boxu a chvilku mlčí.

HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Vážení zákazníci, v hypermarketu Kompas jsme pro vás připravili novinku: za svůj nákup můžete platit i v korunách českých! Kompas -- místo, kde vás baví nakupovat.

ESTER KREJČÍ: Hm... To jediné, co mě tu baví, je to, že tuto novinku již hlásí alespoň osm let.

ESTER KREJČÍ: A také ta inflace. Dříve platilo, že kdo má korunu, vládne celému království, a dnes si člověk za deset korun nekoupí ani rohlík.

Moje vinná réva jí nevěnuje pozornost, dívá se někam jinam a tváří se smutně.
──────────────────────────────────────────────
¹⁴ Guma guar je druh rozpustné vlákniny, který zvyšuje pocit sytosti. Podle Wikipedie může v potravinách způsobovat alergii, a při styku s pokožkou zvlášť citlivých jedinců dokonce kopřivku.



25. Neptunina představa o životě

Interiér hypermarketu, oddělení obuvi. Moje vinná réva si zkouší nové zimní boty. Zorana a Bernard Koniklecový se jí věnují. Nedaleko spolu stojí sestry Janů.

TAMARA JANŮ: Dostala jsem nápad. Mohla bych fotografovat boty.

BARBORA JANŮ: Raději si pořiďte ty panenky, to je podle mě mnohem rozumnější.

TAMARA JANŮ: Dobře.

BARBORA JANŮ: (Rozhlédne se.) Ach! Přála bych si takové boty, ve kterých bych měla pocit, jako když se procházím bosá v útulném letním lese.¹⁵

Opodál stojí Ester Krejčí, která sleduje situaci.


HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Bojíte se, že neuvezete svůj nákup? Žádné strachy! Objednejte si pohledného dopravního asistenta a ten vám nakoupené zboží doveze až domů! Transport Assistance, s. r. o.

Sebevědomým krokem přijde k Ester Krejčí Neptuna v oranžových lodičkách na vysokém jehlovém podpatku.¹⁶

NEPTUNA: Co myslíte, jak v nich vypadám?

ESTER KREJČÍ: (Podívá se na její boty.) Jako budoucí pacient chirurgie. Hodláte si podvrtnout kotník?

NEPTUNA: Ne. Viděla jsem takové v televizi, měly sice jinou barvu, ale mně se tato líbí. Jen si představte, jaká budu, až budu mít vlastní peníze a nebudu muset bydlet s rodiči. Zařídím si život podle všech těch reklam a konečně budu sama sebou.

ESTER KREJČÍ: Vy reklamám věříte?

NEPTUNA: Samozřejmě. Vždyť jsou krásné a skvělé.

ESTER KREJČÍ: Co je krásné, nemusí být pravdivé.

NEPTUNA: Nevadí.

ESTER KREJČÍ: Toužíte po šťastném partnerství?

NEPTUNA: Ne, já budu single¹⁷. Víte, co to znamená?

ESTER KREJČÍ: Ano. Jen jsem se ještě s nikým tak odhodlaným v této oblasti nesetkala. Jakou máte představu o životě?

NEPTUNA: Hlavně se chci bavit, nesnáším nudu. Chci si užívat. Třeba jako tady. Víte, proč sem chodím? Protože tady to žije. Chápete?

ESTER KREJČÍ: No... když se na prostoru třicet tisíc metrů čtverečných pohybuje dvě stě lidí, kteří se zajímají jen o zboží, nepozdraví se, ani když se znají, a hraje jim hudba, hypnotizující je jako krysař¹⁸ k větším nákupům, nenazvala bych to zrovna slovem „žije“.

NEPTUNA: Neříkám, že je Kompas přesně podle mých představ, ale podívejte se, jak je venku hrozně mrtvo: ty ulice - sem tam někdo projede na kole nebo s kočárkem a jinak nic. Autobusů je tu málem víc než lidí. Kdybych to město navrhovala já, bylo by všude graffiti, billboardy, blikající neonové nápisy, v přízemí každého domu prodejny, hodně sexy restaurací a všude nonstop davy lidí. Vy byste to nechtěla?

ESTER KREJČÍ: Ani ne. Vaše představa mi připadá poněkud bezobsažná a postrádající hlubší smysl. Mně vyhovuje, že Dům není velkoměsto a díky demografické situaci má v podstatě poklidnou venkovskou atmosféru. To ticho, hlavně na horách, je nádherné. Mám tu dost veřejného prostoru pro sebe i pro ostatní a klid na uvažování, seznamování se či meditaci. Je mi sympatická soudobá podoba tohoto města. Nic bych neměnila.

NEPTUNA: Nic neměnit? Ale vždyť přece změna je život. Nic neměnit by znamenalo nežít. To chcete?

ESTER KREJČÍ: Aha, takže taková je vaše představa o životě.

NEPTUNA: Samozřejmě. Jde o to mít co nejnovější a nejmodernější věci a neustále je upgradovat, aby byly nejlepší, jinak bych byla přátelům k smíchu.

ESTER KREJČÍ: Vy si s přáteli rozumíte?

NEPTUNA: Jasně.

ESTER KREJČÍ: A všichni mají nejmodernější věci?

NEPTUNA: No, skoro všichni. Někdo si je nemůže dovolit. Třeba Zorana nemá na elektrický vozík, tak používá ten, co má teď, ale kdyby mohla, určitě by si koupila ten nejmodernější model. Jako každý.

ESTER KREJČÍ: Domníváte se, že lidé mají potřebu vyhledávat stále nové věci?

NEPTUNA: Samozřejmě, protože nové věci jsou přece nejlepší.

ESTER KREJČÍ: Já s tím nesouhlasím. Jednak si nemyslím, že by nové věci bývaly lepší než ty staré, ale hlavně jsem přesvědčena, že dospělí lidé nemají potřebu něčeho výrazně nového a odlišného, nanejvýš někdy vyhledávají nové varianty věcí, s nimiž se již setkali a adaptovali se na ně. Většina dospělých preferuje především to, co se jim líbilo již za mlada.

Neptuna pokrčí rameny. Nechce se jí nic říkat (a nejspíš ani přemýšlet).

ESTER KREJČÍ: Do hloubky váš, pravděpodobně subkulturní, postoj nechápu a připadá mi nerozumný, ale stejně děkuji za rozhovor.

NEPTUNA: Není zač.

Moje vinná réva si zatím zkouší další boty.

HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (M. O.): Vážení zákazníci, v hypermarketu Kompas máme všechno zboží od špendlíku po nábytek pro vás.

MOJE VINNÁ RÉVA: Lepší. Netlačí, jen jsou mi možná trochu volné.

ZORANA: To nevadí. Hlavně, že jsou jen za čtyři tisíce. Povánoční výprodeje jsou skvělé...

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobře, tak si je vezmu.
──────────────────────────────────────────────
¹⁵ Jakkoliv nereálně Barbořino přání zní, o několik let později se začaly na eichlerský trh dodávat boty, které je splňují. Alespoň podle tvrzení výrobce.
¹⁶ Neptuna má silonové podkolenky, protože zkoušení obuvi na boso je z hygienických důvodů zakázáno.
¹⁷ Single je dospělý člověk, který žije život o samotě, tzn. bez partnera či druha. Takoví lidé nemívají jasné představy o vlastní budoucnosti a neusilují o ně.
¹⁸ Krysař je hlavní postava stejnojmenné novely Viktora Dyka, která na konci příběhu v důsledku zklamání v lásce kouzelnou píšťalou omámí skoro všechny obyvatele města Hameln vidinou splnění všech jejich tužeb a přinutí je spáchat sebevraždu skokem do propasti. Sám krysař do ní nakonec skočí také (ze stejného důvodu; když ta vidina je tak lákavá...).



26. Co je správné

Zastávka Gondolinská směr Podhorská. Ester Krejčí přijde k Zoraně a Bernardu Koniklecovému.

ESTER KREJČÍ: Zorano.

Zorana se na ni podívá.

ESTER KREJČÍ: Chtěla byste si pořídit nový invalidní vozík?

ZORANA: Ani ne. S tímto jsem spokojená. Proč?

ESTER KREJČÍ: Neptuna říkala, že byste preferovala elektrický.

ZORANA: Víte, Neptuna má určité představy, kterým musíte odpovídat, když s ní chcete být.

ESTER KREJČÍ: (Pousměje se.) Chápu. Učebnicový příklad konformity. Děkuji.

Ester Krejčí odejde posadit se k Mojí vinné révě na lavičku před šedou betonovou stěnu. Moje vinná réva už má na nohou nové boty, ale je smutná.

ESTER KREJČÍ: Jste zklamaná?

MOJE VINNÁ RÉVA: Spíš smutná. Mají tam tolik krásných věcí a já na ně asi nikdy nebudu mít. A nemohu si objednat ani pohledného dopravního asistenta!

ESTER KREJČÍ: Ono, obchodníkům vlastně vyhovuje, když je zákazník nešťastný, protože člověka, kterému něco chybí, ale neví co, je snažší přesvědčit, že to, co mu chybí, je třeba sada tří nových pánví a obrázková kuchařka, i když nevaří a nemá na to čas. Jenže ve skutečnosti zákazník štěstí nákupem nikdy nezíská, a tak nakupuje a nakupuje. Někteří lidé se pak stanou na nakupování závislými jako na droze a zhroutí se jim celý život.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale to je strašné! Jak můžete v takovém světě vůbec žít?

ESTER KREJČÍ: Také už jsem pomýšlela na sebevraždu. – Ale připadá mi, že by to nebylo správné, protože nejsem Jan Palach¹⁹.

ESTER KREJČÍ: Navíc jsem si jistá, že vidím realitu zkresleně a nemohu vyloučit tu nepravděpodobnou možnost, že tento režim není tak zkažený a amorální jako všechny ty předchozí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale co tedy můžeme dělat?

ESTER KREJČÍ: Můžeme se třeba snažit zvažovat různé aspekty obchodní nabídky, nejen ten jeden, který nám zdůrazňuje obchodník či reklama. Také jsem přesvědčena, že bychom měly vyhledávat různé názory a utvářet si na jejich základě svůj vlastní. A hlavně bych ráda, abyste se snažila uvažovat nad příčinami a důsledky toho, co děláte.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Hm... To mi něco připomíná. (Vytáhne z batohu krabici džusu a najde na ní nápis.) Ach jo! Co mám teď dělat? Po otevření se musí spotřebovat a dva litry nemám šanci vypít. A byla by škoda ten zbytek vylít.

MOJE VINNÁ RÉVA: (s lítostí:) Co mě to jen napadlo?

ESTER KREJČÍ: Kdyby vám nabídli desetilitrové balení, také byste si ho koupila. Tedy... pokud byste ho unesla.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se.) Nemohla bych ho nabídnout spolužákům?

ESTER KREJČÍ: To mi připadá jako dobrý nápad. Mohla byste ho donést v pondělí do školy. Já bych přinesla kelímky a vodu na rozředění a rozdaly bychom ho ve třídě.

MOJE VINNÁ RÉVA: (pro sebe:) Nesmím být chamtivá.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Usměje se.) Ano, myslím, že to je to nejlepší, co teď mohu udělat. Hlavně si už příště nekupovat tak velké balení, i když je ten džus tak dobrý. Jsem vám moc vděčná, že jste se mnou; hodně mi to pomohlo.

ESTER KREJČÍ: I pro mě byla tato exkurze přínosná.

MOJE VINNÁ RÉVA: Vy jste si vlastně nic nekoupila. Jak to? Vám se tam copak nic nelíbilo?

ESTER KREJČÍ: Naučila jsem se mít k reklamě odpor a v Kompasu ji vidím skoro všude. A také jsem sem přece nešla nakupovat.

MOJE VINNÁ RÉVA: Aha. To já vlastně také ne. (Zamyslí se.)

Je slyšet blížící se tramvaj.

MOJE VINNÁ RÉVA: A nejde se proti těm trikům nějak bránit?

ESTER KREJČÍ: Proti některým ano, i když je signifikantně diferencují novými variacemi. (Vstane.)

Moje vinná réva zabalí krabici džusu do batohu, vezme do ruky svoje staré boty a také vstane. Tramvaj linky 10 směr Podhorská zastaví u nástupiště a otevře dveře. Ester Krejčí a Moje vinná réva k ní dojdou a nastoupí. Sousedními dveřmi dostanou sestry Janů dovnitř plný nákupní vozík a Bernard Koniklecový Zoranu.

Zazní signál a dveře se zavřou. Tramvaj odjíždí.
──────────────────────────────────────────────
¹⁹ Jan Palach byl dvacetiletý student, který se upálil v lednu 1969 na protest proti potlačování práv a svobod v Československu a pasivnímu přístupu veřejnosti.



27. Čas (4)

(Titulek:) Úterý 11. 1. 2011

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Úterý, 11. ledna 2011.



28. Všichni jsou vlastně hodní

Pokoj Ester Krejčí, noc. Ester Krejčí si za světla noční lampy čte knihu Medvídek Pú. (Záběr na konec šesté kapitoly Púova zátiší.)

ESTER KREJČÍ (M. O.): Všichni jsou vlastně hodní. Alespoň já si to myslím, řekl Pú. Ale nejspíš nemám pravdu. – Jakpak bys neměl pravdu, řekl Kryštůfek Robin.²⁰

Ester Krejčí zavře knihu a zadívá se na ni. (Krátký záběr na její název: Medvídek Pú.) Odloží brýle na noční stolek. Přitiskne si knihu k tělu a usměje se. V této pozici chvilku setrvá, pak pomalým pohybem dosáhne na vypínač lampy na nočním stolku. Vypínač cvakne. (Obrazovka zčerná a na okamžik nastane ticho.)
──────────────────────────────────────────────
²⁰ Citát z knihy:
MILNE, A. A. Medvídek Pú. 11. vyd. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01504-8.


──────────────────────────────────────────────
Prosím čtenáře, aby si na tomto místě pustili hudbu k titulkům a poslechli si její text. Významně dotváří atmosféru epizody: https://www.youtube.com/watch?v=6EuY-5ttjRA
──────────────────────────────────────────────


Shrnutí epizody:

Toto byla sedmá epizoda druhé série seriálu Ester Krejčí. Ester Krejčí před spaním studovala psychologii reklamy, a tak se jí zdál sen, kde jí v oáze místo vody nabídly hydratační krém. Ráno její dáda souhlasila, že Ester Krejčí může spát s Medvídkem Pú, když chce.

Mojí vinné révě zatékalo do boty, ale dáda jí nechtěla koupit nové. Zoraně bylo Mojí vinné révy líto, tak jí nabídla, že jí je koupí ona. Ve fitness centru dostaly Moje vinná réva a Ester Krejčí podivně tvarovanou pizzu. Moje vinná réva chtěla začít žít zdravěji, ale na jídelním lístku žádné zdravější jídlo nebylo, takže si musela přiznat, že jim příští týden nezbude nic jiného než si dát další pizzu.

V sobotu vyrazily do hypermarketu Kompas Moje vinná réva, Ester Krejčí, Zorana, Bernard Koniklecový, sestry Janů, Vojtěch Verner a dosud neznámý kluk Neptuna. Moje vinná réva s ostatními pomohla starci Heleně Smutné dojít do obchodu. Stařec jim přitom řekl, že jako dnešní mládež nikdy nepochopí radost, jakou měl z lázeňských oplatků.

Odložily si zavazadla do dřevěných skříněk a vyrazily do prodejny, kde jim hrála nenápadná hudba. Zorana musela vstoupit služebním vchodem, protože ten hlavní nebyl bezbariérový. Ester Krejčí označila erotické reklamní plakáty za opovrženíhodné.

Vojtěch Verner skupinu opustil, protože se neshodl s ostatními na způsobu nakupování. Moje vinná réva si hned koupila křupky a džus, přestože si nic kupovat nechtěla. Ester Krejčí to vysvětlila tím, že hudba ji odvedla od přemýšlení nad tím, co dělá, což je jeden z mnoha obchodnických triků. Dvojčata za ochutnávkovým pultem se pohádala, protože jim hrozilo propuštění za soukromý rozhovor se zákazníkem. Ester Krejčí vysvětlila Mojí vinné révě, jak hypermarkety vyhazují ovoce, a řekla jí o freeganech. Bernardu Koniklecovému se nedařilo přijít na to, jak mohl mít stařec radost z lázeňských oplatků. Ester Krejčí mu vysvětlila, že za socialismu byly symbolem osobního úspěchu.

Tamara Janů se podivovala, že ryby nemají nohy. Ester Krejčí přirovnala přeplněné akvárium k nově otevřenému hypermarketu a souhlasila, že ryby se často chovají civilizovaněji než lidé. Ester Krejčí vysvětlila Mojí vinné révě, proč byly sladkosti v obchodě ve více odděleních. Moje vinná réva měla velkou chuť na „lahodné drůbeží párky“. Ester Krejčí jí vysvětlila, že i název je forma reklamy a tentýž výrobek pojmenovaný jinak by se ničím nelišil. Když si pak Moje vinná réva přečetla složení, nejen že ji přešla chuť, ale navíc pochybovala, že jsou ty párky vůbec jedlé.

Neptuna se pochlubila Ester Krejčí s oranžovými lodičkami a ukázalo se, že věří reklamám, chce být single a v životě se chce hlavně bavit, protože nesnáší nudu. Neptuna byla přesvědčena, že lidé vyhledávají vždy ty nejnovější a nejmodernější věci, Ester Krejčí naproti tomu zastávala názor, že dospělí lidé vyhledávají především varianty toho, co se jim líbilo již za mlada. Neptuna si myslela, že Zorana by si pořídila nejmodernější invalidní vozík, kdyby na něj měla, ale ve skutečnosti jí to Zorana tvrdila pouze proto, aby vyhověla Neptuniným představám a mohla zůstat jejím přítelem.

Moje vinná réva nové boty dostala, ale zatímco do obchodu vešla zvědavá a šťastná, po odchodu z něj byla smutná, protože byla vystavena spoustě lákavých, ale pro ni nedostupných nabídek. Ester Krejčí jí vysvětlila, že obchodníci chtějí, aby byl zákazník nešťastný, a přála si, aby Moje vinná réva přemýšlela nad příčinami a důsledky svého chování. Ta si uvědomila, že dvoulitrové balení džusu, které si koupila, nezvládne sama vypít, a tak se rozhodla rozdat ho v pondělí ve škole.

Ester Krejčí si před spaním četla svoji oblíbenou knihu Medvídek Pú, a tak byla šťastná.



Hudba k titulkům: TEAM: Reklama na ticho.



Osoby (viděli/y jste):

ESTER KREJČÍ (žena, 20) -- student
PRODAVAČ (žena, 29) -- prodavač kosmetiky
KAREL KREJČÍ (muž, 47) -- dáda Ester Krejčí; intelektuál, lingvista
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student, na invalidním vozíku
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
OBSLUHA (muž, 27) -- prodavač
NEPTUNA (muž, 20) -- student gymnázia Západní Město
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
HELENA SMUTNÁ (žena, 78) -- cestující
PRACOVNÍK INFORMACÍ (muž, 42) -- zaměstnanec hypermarketu
REKLAMA (žena, 23) -- sexuálně atraktivní žena dělající reklamu na restauraci Severní pól
HLÁŠENÍ PRO ZÁKAZNÍKY (různé hlasy) -- hlášení v hypermarketu Kompas
PETR MUSIL (muž, 30) -- obsluha u pultu s ochutnávkami, identický bratr Pavla Musila
PAVEL MUSIL (muž, 30) -- obsluha u pultu s ochutnávkami, identický bratr Petra Musila
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč