Moc hezky jsi to uvedl. Názorový evergreen.

Puerovi se tentokráte zachtělo ultraneortodoxním způsobem zpestřit volební komisi nedělní odpoledne rafinovaně neplatným volebním lístkem, který oproti jiným bude zářit barvami a bude vystřižen do tvaru složené vločky. Básnička bude rovněž připojena.

Jo a ta báseň samotná by snesla i razantní zkrácení. První dvě sloky a zbytek smazat. Abys popsal letargii ze svého úhlu, líp ji popíšeš, když nebudeš doslovný. Když napíšeš jen část a necháš zbytek čtenáře aby si doprocítil sám. Ukázat směr a ne otravovat až ke dveřím a za ně. Prostě udržovat si jistou eleganci ve vypravování mnohdy znamená neříct všechno.

Ono záleží na obsahu. Když je básnička dlouhá a příběhová, čte se líp s čárkami, když je to lyrika, třeba milostná, nebo přírodní, nebo experiment, když je to krátké a je to spíš hraní se slovy než s větami, tak jsou čárky mnohdy spíš na škodu. Nevím, řekl bych, že proto, abys věděl, kterou formu zvolit, musíš mít cit.

TO je dílko, kde je jasně vidět negativa formy bez čárek ve větách. Třeba hned ve čtvrtém řádku. Těžko bez čárky říci, jestli tam ta duše černá, abys je mohl opíjet, nebo jestli černá je ta duše, kterou bys opíjel. Prostě tomu chybí cit pro detail. Jemnost.

Milé. Taková curiculární zkratka, že jo? Chválím.

Krááása. Hezky jsi to popsala. Ten stav ,,hormonálně citového,, zklidnění. Moc dobře se to četlo. Je to poetické a lehké.

WAU! Tohle rozhodně není žádná amatérská báseň!

Nedávno jsem se bavil o tom, jestli v básni nerýmované může sem tam objevit se i rým. Ono jako purista a zastánce čistoty slohu bych měl být proti, prostě jak je jednou úmysl rýmovat tak rýmovat a když ne tak ne a držet se toho, ale takový úmysl by musel být zcela zjevný. A potom volně psané básně vyloženě dráždí k tomu otevřít se něčemu novému, novým slovním obratům a spojením, novému slovníku, novým grafomanským možnostem, prostě interpretace myšlenky by měla záviset čistě na autorovi, takže proč ne? Tohle je ten typ ,,prečo nie?" Zbožňuju slovenštinu, sice se jen těžko vyrovnávám s tím vaším ,,no" , ale váš jazyk má ohromné možnosti a často mi příjdou ty možnosti pořád ještě dost svázané nějakými tradicemi. Málo experimentujete. Držíte se zuby nehty příběhu, vaše básně jsou takové starosvětské takové románové, příběhové. I ta tvoje popisuje ve zkratce celý život básníka. Hezky jsi ho zaobalil do metafory, že život může být ,,jedna báseň", čímž to rčení získává nové mnohem smutnější zabarvení. Pořád čekám, kdy se objeví Slovák amatér, který přestane psát o sobě, nebo o lidech a jejich příbězích a hodí na psance skutečně experimentální věc, odlidštěnou, umělou, zkrátka něco, kde už nepůjde o příběh, ale o hru s jazykem. Ne nezbytně jazykolam, ale něco u čeho, až to budu číst, budu jasně cítit, že autor chtěl ukázat, jak umí zacházet se slovíčky. Ovšem musí to mít hlavu a patu, mělo by to mít myšlenku. A když ten svůj experiment bude držet na uzdě a bude to vypadat jako báseň, budu nadšený.

To jen tak na okraj, jak já osobně cítím slovenskou poezii (je krásná, ale je tradiční) Tahle básnička se mi líbí. Jo. Sice máš každý verš jinak dlouhý, je tak napůl cesty mezi rýmem a ne-rýmem, ale má dobrý nápad a začíná jakoby od konce - tou záverečnou bodkou. Za jiných okolností by to byla krásná smuteční řeč na pohřbu básníka. Má to sílu upoutat pozornost a dokonce jistý patos, jakési duševno, když píšeš o boji v předpředposlední sloce.

Výstižné. Hned jsem si vzpomněl na tu tvou slavnou kloboukovou fotku. Proč sem taky nějakou nedáš? Třeba místo klobouku něco prozaičtějšího?

Hm, pěkné. Hodně to dýchá světem, který je pro mě jako pro kluka dost vzdálený. A nevím, co to je.

Smutné.

Ty přechodníky. Ach jo. Ty bych rozhodně překontroloval, nebo je dal pryč, ať nejsi pro smích.
A ta báseň.. mno, první co mě napadlo, bylo, jak se ten pot dostal na to sklo? Jel jsi na kole do prudkého kopce a sejmul tě náklaďák, na jehož čelním skle udělalo čelo tvé ploché mastný otisk? Helejď, je to kontrast nad kontrast: pot, do toho Zvonilka, a nakonci to Šafránkovské Dvě bosé nohy plují travou, ledabyle střídá levá pravou.... Tak nevím, mám plakat nebo se smát?

Nu, Tíno, je hezké, že se držíš pevné podoby svých básní, co do grafické úpravy i nádechu jaksi vnitřně laděných emotivních výlevů, ale tady jsi propadla čistě svému vlastnímu pohledu na věc a je z toho cítit neochota pochopit podstatu problému, který rozvášňuje tu zlost, která pak veme pero a píše na papír tyhle verše. Hádám, že se umíš pěkně naštvat. Ale v poezii to nebývá to top of the tops na které by se čtenáři hrnuli.

Hm, já bych ten citát taky utnul hned za tím Ženy jsou. I sedlák by dokázal zformulovat myšlenku slušnějc a líp.

Ne, Zdendo, nebudeš. Když to nedovedeš kontrolovat sám, tak si najdi spřízněnou duši, která ti chyby opraví. Bez gramatiky nemůžeš nikdy nic publikovat, aniž bys pak musel absolvovat to, co teď: výčitky a kritiky. Bez gramatiky nenapíšeš ani článek do novin, ani parte a jsi všem pro smích, protože se nikdy nikdo nebude zajímat, že jsi dyslektik. To co potřebuješ, je věrný kontrolor. Pokud teda hodláš dál psát.

Deadeo pukne závistí.

Vtipné. Celkem to sedí, ten úvod.

Ježiš to je krásně roztomilé.

Promiň Zdeňku, ale říct, že nejde o chyby ale o text, je jako říct, že nejde o ryby ale o rybaření. Text s chybama, není žádný text a nikdo se ti o obsah nebude vůbec zajímat, když ho napíšeš tak, aby ho nikdo nepochopil. Pravopis tu není pro srandu králíkům a každý má právo ti to připomínat, tak nevyšiluj.