Letargie

Vše už bylo řečeno dávno přede mnou. Úžasná.

Yana: Málem bych na tebe zapomněl,děkuji i tobě,spíš asi prožil umýt jsem se snažil ale zas tak horký to nebylo abych zhasínal svět :)

puero: Děkuji! Načít myšlenku a nechat domyslet...to se mi líbí,pokusím se.
Díky Puero

HellRammCZ: Jak rád bych řekl že jsem si sedl a napsal,není tomu tak,zabralo mi to asi tři hodiny práce protože jsem chtěl být důsledný.Jde o to že mám pořád pocit že ať se snažím sebevíc,moje věc není hodna titulu básně,prostě mi v tom něco chybí a nevím jak udělat aby to báseň byla,ale přitom si neskromně myslím že bych mohl něco kloudného napsat,proto chci slyšet vaše názory,proto ani nevíte jak jsem za ně vděčný. Děkuji i tobě

Jo a ta báseň samotná by snesla i razantní zkrácení. První dvě sloky a zbytek smazat. Abys popsal letargii ze svého úhlu, líp ji popíšeš, když nebudeš doslovný. Když napíšeš jen část a necháš zbytek čtenáře aby si doprocítil sám. Ukázat směr a ne otravovat až ke dveřím a za ně. Prostě udržovat si jistou eleganci ve vypravování mnohdy znamená neříct všechno.

Ono záleží na obsahu. Když je básnička dlouhá a příběhová, čte se líp s čárkami, když je to lyrika, třeba milostná, nebo přírodní, nebo experiment, když je to krátké a je to spíš hraní se slovy než s větami, tak jsou čárky mnohdy spíš na škodu. Nevím, řekl bych, že proto, abys věděl, kterou formu zvolit, musíš mít cit.

puero: Děkuji,takže myslíš čárky psát? Už mi bylo vytýkáno že se čárky nepíší poté zase že pomlčky a přiznám se že z toho dvakrát moudrý nejsem.

Těžko říct, jestli takováto báseň vznikne hned, jako prosté lusknutí prsty, nebo si autor musel sednout a strávit jejím porodem několik hodin. Pokud jsi ji zrodil na místě a během okamžiku, tak máš mé uznání a rozhodně na nic nečekej a pokračuj. Tato báseň je hodna předčítání...

TO je dílko, kde je jasně vidět negativa formy bez čárek ve větách. Třeba hned ve čtvrtém řádku. Těžko bez čárky říci, jestli tam ta duše černá, abys je mohl opíjet, nebo jestli černá je ta duše, kterou bys opíjel. Prostě tomu chybí cit pro detail. Jemnost.

no vážně mě skoro vyrazila dech, moc se mi líbí, ta báseň by se dala rozpitvat verš po verši, sloka po sloce a pořád by bylo o čem mluvit, ty první dvě strofy nás ihned vtáhnout do myšlenek básníka, do jeho letargie, moc se mi líbí ten přechod ve třetí sloce, najednou taková citlivá zpověď, jo povedla se ti, řekla bych psáno někým kdo si už prožil, anebo se dovede vcítit