Moje povaha/odvaha je...

Jiří Turner: Díky, o to první jde skutečně především...

Trochu rozporuplná báseň. Na jedné straně krásně zachycená emoce, kterou Ti věřím a na druhé straně formální chyby a trochu laciná klišé. To první je ovšem podstatnější.

ŽblaBuňka: Dík, taky jsem ji skládal za deště...:-)

... tohle není suché

Yana: řeknu Ti jen jedno: díky, odhadlas mě perfektně...jo a ve všem máš naprostou pravdu (to prý ženy rády slyší :-)

napíšu ti jen jedno: "nepleť si moji povahu s mým chováním, moje povaha je to, kdo já jsem, moje chování záleží na tom, kdo jsi ty", jo a ta víla je fakt po dlouhé době hezounká pohádková postavička, jo a ten pot na skle mě taky tedy trochu zarazil, ale ve své odpovědi jsi to vysvětlil a je fakt že to občas taky používám, opocené sklo, jo a přijde mi nějakým způsobem jako pokračování té předchozí, jo a druhá sloka to je tedy vyjádření naprosté šílenosti, je super, tak takový tedy jsi, báječné, plný rozporů, no vlastně přesně takový jak jsem tě popsala aniž bych tě znala

puero: Přechodníky jsem postižený, potit se může sklo samotné, když je uvnitř zadýcháno, kontrasty mám ve své povaze a o tu tady, sakra jde, ne?!! A na Zvonilku mi nesahej, tu si jednou vezmu za ženu!!! :-D
PS: Ty bosé nohy se střídaly NEDBALE, Ty pedante...:-D

Ty přechodníky. Ach jo. Ty bych rozhodně překontroloval, nebo je dal pryč, ať nejsi pro smích.
A ta báseň.. mno, první co mě napadlo, bylo, jak se ten pot dostal na to sklo? Jel jsi na kole do prudkého kopce a sejmul tě náklaďák, na jehož čelním skle udělalo čelo tvé ploché mastný otisk? Helejď, je to kontrast nad kontrast: pot, do toho Zvonilka, a nakonci to Šafránkovské Dvě bosé nohy plují travou, ledabyle střídá levá pravou.... Tak nevím, mám plakat nebo se smát?