Smutné.

Ty přechodníky. Ach jo. Ty bych rozhodně překontroloval, nebo je dal pryč, ať nejsi pro smích.
A ta báseň.. mno, první co mě napadlo, bylo, jak se ten pot dostal na to sklo? Jel jsi na kole do prudkého kopce a sejmul tě náklaďák, na jehož čelním skle udělalo čelo tvé ploché mastný otisk? Helejď, je to kontrast nad kontrast: pot, do toho Zvonilka, a nakonci to Šafránkovské Dvě bosé nohy plují travou, ledabyle střídá levá pravou.... Tak nevím, mám plakat nebo se smát?

Nu, Tíno, je hezké, že se držíš pevné podoby svých básní, co do grafické úpravy i nádechu jaksi vnitřně laděných emotivních výlevů, ale tady jsi propadla čistě svému vlastnímu pohledu na věc a je z toho cítit neochota pochopit podstatu problému, který rozvášňuje tu zlost, která pak veme pero a píše na papír tyhle verše. Hádám, že se umíš pěkně naštvat. Ale v poezii to nebývá to top of the tops na které by se čtenáři hrnuli.

Hm, já bych ten citát taky utnul hned za tím Ženy jsou. I sedlák by dokázal zformulovat myšlenku slušnějc a líp.

Ne, Zdendo, nebudeš. Když to nedovedeš kontrolovat sám, tak si najdi spřízněnou duši, která ti chyby opraví. Bez gramatiky nemůžeš nikdy nic publikovat, aniž bys pak musel absolvovat to, co teď: výčitky a kritiky. Bez gramatiky nenapíšeš ani článek do novin, ani parte a jsi všem pro smích, protože se nikdy nikdo nebude zajímat, že jsi dyslektik. To co potřebuješ, je věrný kontrolor. Pokud teda hodláš dál psát.

Deadeo pukne závistí.

Vtipné. Celkem to sedí, ten úvod.

Ježiš to je krásně roztomilé.

Promiň Zdeňku, ale říct, že nejde o chyby ale o text, je jako říct, že nejde o ryby ale o rybaření. Text s chybama, není žádný text a nikdo se ti o obsah nebude vůbec zajímat, když ho napíšeš tak, aby ho nikdo nepochopil. Pravopis tu není pro srandu králíkům a každý má právo ti to připomínat, tak nevyšiluj.

Nápad fajn. Růžový pomeranč. Vtipné. Ale jinak tam není moc co chválit. Nečiní si to právě umělecké nároky, to byl asi účel.

Velmi zdařilé. Někde ve třetím řádku se čas skutečně zpomaluje. Rozjímáme a rozeznáváme tvoje myšlenky, hezky svázané do rýmů. Ono by se to četlo ještě líp, kdyby začátek odpovídal délce konce, ale my to necháme odplynout a vrátíme se k tomu zas někdy jindy.

Na umíranou..... to je tak krásně romantické, hele.
Celý se v tom vidím. (musel jsem se opít, abych potlačil svůj štít sebevědomí a prohlédl jak zoufelý stav prožívám) Ten smutný nepoměr mezi věcmi, které chceme a které nám někdo brání mít. Proč tak často zůstává jen u chtění? U vysněných tužeb? Věčný romantik (a sadista v jednom) někde ve mně mi našeptává, že to je přece to pravé, to krásné, to nádherné věčné putování za něčím, co nemůžeme nikdy mít, to přibližování se limitě funkce x, které se blíží nekonečnu. Prostě to permanentní štěstí. Ale jen dokud nás to baví. Dokud máme sílu. Dokud umíme si uvědomit, že krásnější je cesta a ne cíl. Cíl je konec. Smrt. Pochopení. Nenásleduje žádná recyklace a tak je to i s touhou. --------- jen nějakým neuvěřitelným zázrakem se znovu obnoví a nese známky čehosi nového. Není to jen iluze? Netoužíme vlastně pokaždé po tomtéž?

Investoval jsem do plynové masky. Ono se to hodí, když náhodou přijde válka a tobě se nechce dýchat sarin třeba. Ovšem nasadil jsem si ji a v vypadal jsem v tom jako mravenec. Jaksi odlidštěn. Zcela zuniformován do podoby futuristické příšery. Je to maska! Buď si harlekýnem, buď si batmanem, pokaždé chceš hrát jinou roli, takovou jaká se ti právě hodí. Ale jako každá rozumem obdařená bytost máš svaté právo ji z toho druhého strhnout a dokázat, že je to jen umělá přetvářka a že žádná touha se před ní neschová! Žádná!

Upřímně, vypil jsem osm skleniček Pálavy, ale stejn ě jsem si té čárky před A všiml.... no nic, to jen na okraj - ono člověk co hledá dokonalost a má depku cítí v každé chybě jakýsi vyšší účel, jakou si boží proszřetelnost - úděl, to je to správné slovo....... jsi básník svými verši věčně zamilovaný. Budiž proklet, či věčně uctíván, já nevím, co je horší. Zda se trápit láskou, nebo ji nemít......... jako autor milostné poezie i já jsem už prošel oběma alternativami a stejně - pffffffff stejně žiju v minulosti a domnívám se, že láska člověka potká jen ve velmi omezeném počtu případů. Pravdu máš v té poslední větě!! Velkou zásadní a zcela apokalyptickou pravdu. Naděje vrací do vzpomínek. Naděje je hořký likér a vzpomínka je utrejch, který nás vnitřně oslabuje až k smrti, když láska projde kolem a nám nezbývá, než věčně býti zaskleni v úsměvu, který nám zanechala, když se k nám obracela zády. Ach jo. Tak řekni: je ti co závidět, nebo ne?

Generalizovat někdo nad 40 let, hned je problém, ostatně, škatulkovat prý člověk nesmí, ani když je mu 27. Tak si myslím, že v tom je skrytá nadsázka a jako takhle to vidím hned v jiném světle.
Není špatné. Evidentně, máš cit pro rytmus slov ve větě, umíš si pohlídat délku řádků (možná snad jen ten s tím žijícím skupenstvím trochu hapruje). Co se mi nelíbí jsou čárky. Pokud už je užíváš, počítej si slovesa ve větě. A měl by za čárkou být mezerník. A pak by tam měly být i tečky atd. A pokud by tam být neměly, tak ať tam není ani jedna (ani ta za Vyzkouší vše) Hezky, když už tak už, dotáhnout ten úmysl, nezůstávat na půl cesty. Moralistní básničky nebývají oblíbené.

Hmm. Tedy tahle básnička mě nadchla. A to i přesto, že na mě působí hrozně archaicky - ergo disponuješ bohatým, leč nesoučasným slovníkem, abych tak řekl. Arci, jest, a ten slovosled ti možná diktoval Oscar Wilde, ale čert to sper, moc dobře se to čte a působí to tak vyspěle básnicky. Nevím, myslel jsem dávno, že mě staromódní verše už nikdy ničím neosloví. Možná jsem se zmýlil.

Something_Everywhere: Mně rozhodně ne. Když se mi něco nelíbí, nestačí mi říct, že se mi to nelíbí, ale co se mi nelíbí. Měla by sis změnit status, protože evidentně nesneseš ani trochu kritiky.

Ostatně, kritika tu není od toho, aby tě naštvala a dala ti důvod být drzá. Tady se máš zamyslet ty nad svým dílem a ne já nad svým názorem. A nečekej, že se začnu tvým dílům vyhýbat. Když nejsi schopná překousnout negativní ohlas, tak raději vůbec nepiš. Koneckonců to co potřebuješ, není lekce z češtiny ale z chování.

NotInToLabels: Sorry, ale já fakt odfláknuté díla tak krásně licoměrně, jako ty, chválit neumím a nebudu. Hysterči si jak chceš. Pochválil bych aspoň snahu, kdyby byla - to je ta věc, která mi brání i u špatných děl sklouznout pod svou úroveň.

Je parádní! Dávám deset z deseti praček Whirpool!

Podařený vstup, řekl bych. Nasadil svižné tempo.

Není to zlé. Rozhodně nejhorší báseň na téma Touha slátal Daniel Landa. Ale proč v básni definovat touhu, nebo ještě hůř, proč říkat ostatním, co sami znají? Konfrontují se ty drobné detaily, kterými se odlišují naše dojmy z toho, co je touha? Já ti nevím. Je to hutná básnička, budu ji trávit ještě dlouho, možná ji ani nestrávím. Možná by se dala napsat kratší, možná by to byla chyba. Co myslíš? (Ovšem rozhodně by se dala napsat gramaticky líp).