Bomba hustý. Těším se na další kapitolu. Snad vlka najde a zachrání. Kdyby tam bylo víc zápletek a konfliktů bylo by to mega hustý. Zatím ten styl je takové vyprávění a moc popisné než povídka. Ten konec už má trochu děj. Soustřeď se víc na slovesa. To ti pomůže soustředit se na děj. Protože slovesa jsou nositelem děje.

Miluju příběhy o dracích. Chci si přečíst víc. Kdy bude pokračování?

Fakt boží, líbí se mi to!!!!!! :)))))))))))))))))))))))))

Tak se mi ozvala autorka a zjistil jsem, že tomuto předcházela jiná kniha, takže jdu číst a nakonec asi pochopím souvislosti které mi scházeli. :))) :))) :)))) Zjistím čím si hlavní postava prošla a budu mít konečně jasno :))) autorce děkuju za vstřícnou reakci.

:) jo, já taky

Nebo by to chtěl zamluvit a neříci jak ty chodby vlastně našel a hned by bylo napětí a nová záhada. Takže by bylo možné se vyhnout tomu, aby se na začátku všechno řeklo, ale už bych byl aspoň zvědaví co za tím jé, když o tom nechce mluvit. Já bych zvědavý byl, a aspoň bych se zeptal.

Líbilo se mi, že hlavní postava je přeci jen trochu všímavá. Když ji její bratr vedl ve spěchu labyrintem podzemních chodeb, všimla si, že neváhal kudy jít. Proto přišla na to, že ty chodby už znal. Co se mi nelíbilo, bylo vysvětlení jak to že ty chodby zná. Dobře tak tam teda nějakou dobu přebýval a ty chodby náhodu našel. Divím se, že hlavní postava není zvědavá jak je teda našel. Já zvědavý sem :))) Možná našel nějaký ošoupaný kámen, nebo slyšel nějakou historku o tom místě a tak zkoušel jestli je na tom něco pravdy, možná v nějaké truhle objevil mapu. :))) :)))

Protože postavy nevědí co se vlastně stalo, ale částečně to trochu vědí, tak ani já to nevím i trochu vím. Jenže kvůli tomu nevím čím si prošla, a proto ji možná nedokážu fandit, když se obviňuje. Bez toho pochopení čím si prošla se mi pak jeví jako hysterka a odrazuje mě to od čtení. Je to řemeslně docela dobře napsané, takže kdybych byl schopen pochopit její motivy, tak bych ji nejspíše fandil.

Taky jsem si všimnul propracované psychologie a jednání postav. Hlavní hrdinka prožila trauma a proto se často obviňuje, že je to její vina. Takhle to v reálném světě funguje, ale při čtení je to brzo otravné a vlastně to nikam nevede. Asi je to součást zápletky, jejího vnitřního konfliktu se kterým se bude v příběhu dál vypořádávat. Přesto je mi kvůli tomu, postava trochu nesympatická a pořád čekám kdy se vzchopí, aby to nakonec dopadlo tak jako v reálu, že nemá smysl se hádat, kdo za co může. Nejspíš jsem snílek a tak stále čekám jestli se v té postavě objeví rysi hrdinky.

Kéž bych psal aspoň tak dobře, jak je naspané tohle. Příběh a postavy jsou propracované, nic prvoplánového. Takže to jistě dalo zabrat. Líbí se mi, že příběh začíná jednou postavou a její bratr přijde na scénu o něco později. Skutečnost, že se o bratra bojí a vyhlíží je na začátku napínavé, ale i když tuším, že se bratr objeví na scéně, tak do poslední chvíle nevím v který okamžik. To co se mi líbí méně následuje potom. Když si povídají o tom co se stalo a o té cestě. Nevědí co se stalo a trochu to vědí. Asi to tak má být, protože jistě došlo k vypjaté a chaotické situaci, ale protože postavy neví co se přesně stalo, nevím to ani já a v záplavě propracovaných detailů se ztrácím. Jenže když brzy čtenář nepochopí o co jde, může ho to odrazovat od čtení.

Lamm: Jo to mě hned nedošlo :) :)))

V pohledu plamenném samotného Antikrista,
byť doma zase spadla ta stará Windows Vista.
Jeho milá uhranula mou mysl dozajista.
Klepe na jeho vrátka jako nedobytný jehovista.

Rozsápala mu oděv i s jeho kůží,
s černými rohy a v sametovém prádle,
její ruka, jeho záda, podpis rudou tuží,
upsal ji svou duši, Ďáble.

Rozdrásala mu mysl a dostal husí kůži,
s černou duší už nevzhlédne se v zrcadle,
pergamen podepsán krvavou tuží,
jeho duše vypadá v zrcadle velmi ochable.

Snad neurazí, když si dovolím to trochu rozšířit:

Starosti se kupí a lidé hloupí, na slovo jsou skoupí.
Rezignuji na výčitky, co ke mně za zlé druzí mají.
O klid mě stále loupí, kdy na druhou kolej přestoupí?
Trachtací velké pitky, co mají hloupí nejraději.

Moje fantazie medicínou mého života.
Jehož čas se kupí a neúprosně mihotá.
Moje fantazie alkoholem toho patriota.
Cesta domů klikatá a zapnutá na autopilota.

Před očima vidím mžitky.
Močí zalévám ty kytky.
Vyleju se u sámošky,
potom přespím u kámošky.

Trpěl tím už od dědictví, když ostatní nevěřící se smáli.
Zdědil temné proroctví, jak budoucnost mizí někde v dáli.
Klínovým písmem vzkazy dávných měst usilovně luštil,
a v očích zářila mu celistvost těch osudových chvil.

Jednou se zahleděl do neznámého světla.
Uviděl nemoc vyvrženou do tohoto světa.
Kdes v nitru pochybnost v srdci vykvetla,
pod jeho dlaněmi se zvolna zhroutil svět.

Jeptišky jsou cudné děvy,
kéž by občas semnou řešit chtěly.
Jeptišky jsou nudné děvy,
kéž by občas sundat hábit chtěly.

hustý :):)

Dandy: Moudrost opustila lidi,
zákeřnost kolem slídí.
Vzdělanost upadla do prachu,
pohlcena temnotou a strachu.
Úly zejí prázdnotou,
školy zejí prázdnotou,
duše obklopena samotou.
Krajina zalévána do betonů,
postrachem přírody bez bontónu.
Krajem světélkují blesky,
zítra bude zase hezky.
Domy se otřásají silou hromů,
pokáceli tisíce nevinných stromů.

Dandy: Pěkné. Trochu mě mrzí že i pravdivé.

Mě se líbí, že občas vyjde i počet slabik v řádcích, poslední slova hodně podobná i skoro stejně dlouhá, takže bych vyzdvihl hlavně to technické zpracování. Na jídlo moc nejsem :) :) :) a teď jdu na oběd (bramborová kaše a kuřecí stehna)

Jo, kdo má hlavu v oblacích ten neřeší vteřiny. Poeticky výstižné.