Skvělí, dobrá práce. Obě dvě části. Zpočátku jsem byl sice u téhle části lehce rozčarován, protože předchozí část končila cliffhangerem a tady jsi pokračoval o několik týdnu později v už stabilizované situaci, zatímco si mě předtím navnadil na akci a ty mi dáš nový setap. Ale i tak to stálo zato. Protože hlavní postava prochází vývojem a začíná si pěkně sahat na dno. Takže se ti podařilo napětí prohloubit.

Hledač 01: Děkuju za odpověď a vysvětlení jádra myšlenky. Je v tom hodně věcí se kterými souhlasím. Stejně mam, ale zvláštní pocit. Stále více a více lidí má potřebu mluvit o svobodě. Svoboda je jistě důležitá a zásadní, ale tahle potřeba a touha po ní taky někdy oslepuje. Protože cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky. I když se nedá bez svobody žít, k čemu je svoboda bez moudrosti, a k čemu je moudrost bez svobody. V takovém případě je totiž svoboda jen další forma vězení.

Hledač 01: Já bych neřekl, že je to napsané srozumitelně, spíš naopak. Protože to na mě působí, jako bys psal o moudrosti než o svobodě duše. Svoboda je koncept, který se vztahuje k možnosti jedince nezávisle rozhodovat, jednat a vyjadřovat se bez vnějších omezení či nátlaku. Naopak „žít v pravdě podle svých hodnot“ je spíše moudrostí než svobodou. Stejně tak „vědomí vlastních slabostí a uznání omylů“ je spíše projevem moudrosti.

Takže jsem získal pocit, že píšeš o moudrosti, a proto hledáš svobodu duše, aby si nebyl omezován v používání moudrosti, protože je správné být v takovém případě sám sebou. Taky si možná chtěl naznačit, že nesvoboda moudrost ničí a potlačuje, a naopak svoboda pomáhá moudrosti vykvést.

pedvo: Nojo, jenomže to co uvádíš jako příklad kde to funguje, tak to funguje porto, že jsou považována za synonyma. Synonyma jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat.

pedvo: To je právě ono, ty jsi předpokládal, že když jsou ta slova v původním pojmenování obsažená, tak je to v pořádku a logické. Ale problém je v tom, že se mýlíš. Ty jsi vnímal pouze tu jazykovou shodu. Jenomže rozdělením toho slova se okamžitě mění i význam těch slov.

Biolog je totiž úplně jiná profese než chemik a současně biochemik je někdo úplně jiný než biolog nebo chemik. Všechny tři slova totiž představují zcela rozdílné profese. Stejně tak fyziotechnik je jiná profese než technik.

A proto se odkazovat na původní slovo biochemik je chybná úvaha, neboť rozdělením toho slova se jednotlivá slova mění na úplně jiné profese. Takže i když jsou zmíněni na začátku pouze ti dva, tak o nich píšeš jako by jich bylo pět.

Dá se to uvést na příkladu jako bych ti řekl, že spolu budeme hrát fotbal, ale vezmi si sebou hokejky a puk. Tak co teda hrajeme? Fotbal nebo hokej? Vždyť jsem ti na začátku říkal, že přece fotbal. No není to jasné a je v takové situaci úplně jedno co povíš na začátku protože si to protiřečí s tím co povíš potom.

pedvo: No počkej to si nerozumíme. Já si samozřejmě pamatoval že "posádka průzkumné lodi, tvořená jím a fyziotechnikem". Naopak chci tím říci, že později v příběhu jsi postavy pojmenoval matoucím způsobem. Uznej sám, že když se jednou zmíníš o biologovi a podruhé o technikovi, že to vyznívá jako dvě různé postavy než biochemik a fiziotechnik . I když z kontextu toho co píšeš jsem si to nějak odvodil, ale matoucí to bylo velmi.

Příklad: Kdybych třeba namátkou se ti zmínil o postavě Jindřich a později se zmínil o Pánu z Lipé, tak pokud nebudeš znát historii, nebudeš vědět, že jde o jednu a totéž postavu tedy Jindřich z Lipé. Notabene když v té době také žil i Jindřich Korutanský. Takže když bych mluvil o Jindřichovi nebudeš vědět kterého mam namysli. Asi by si to pochopil z kontextu textu, ale dá ti to práci.

Je to lepší než předchozí povídka. Lépe se to čte a lépe se v tom orientuje. To vkládání jednoho volného řádku mezi odstavci rozhodně zvyšuje přehlednost. Děj je více zapamatovatelný než v předchozí povídce. Asi děj minule tříštilo to časté prolínání mezi událostmi a komentářem postavy.

Postavy jsou nevyváženě charakterizovány. Vlastně pořádně nechápu kolik jich tam ve skutečnosti je: biochemik, fyziotechnik, chemik, technik, biolog, téměř dospělá dívka, matka. Ovšem mate mě to. Nejsem si jistý jestli technik je současně fyziotechnik a biolog vlastně biochemik a chemik také biochemik. Tak nevím jestli jsou výzkumníci dva nebo jich je pět.

Současně mam pocit, že o téměř dospělé dívce a její matce toho vím o něco více než o samotných výzkumnících.

Celkově mě povídka pobavila.

pedvo: Není zač. Hledat chyby na druhých je jednoduší, než hledat ty svoje :))))) Těším se, až něco nového napíšeš.

Obtížně se to hodnotí. Docela dobrá povídka. Strukturálně má krátký začátek, dlouhý prostředek a krátký konec. Zakončení se mi i docela líbilo.

Některé věty jsou dlouhé až moc. U kratších vět má čtenář pocit, že mu děj rychleji ubíhá a navíc je těžší udržet pozornost u dlouhých vět. V některých případech ty delší věty nevadily a sedělo to k tomu, ale je tam pár momentů, kde je věta až přehnaně dlouhá. Skoro až nepříjemná na čtení.

Výrazové prostředky a styl vyprávění je relativně originální. Hlavní postava vypráví svůj vlastní příběh ze svého pohledu. Ne vždy je příjemné číst jak kritizuje kde co, ale na druhou stranu postava kritizuje i sebe. Dává to postavě určitý charakter. Chvilkami to je i docela vtipné. Takže se ten pohled mrzouta dá snést.

Popis událostí byl až moc detailní a i když jedna navazovala na druhou tak na příběh mělo vliv až několik událostí za sebou, které teprve spolu tvořili nějakou uchopitelnou událost mající vliv na děj. V ději sem se dost ztrácel a musel jsem si to přečíst vícekrát, abych pochopil o co tam šlo.

Celkově je povídka dobrá i relativně zábavná, postava působí svým pohledem na svět originálně, ale samotný děj je obtížně zapamatovatelný.

Super, jen tak dál.

Super. Teď bych čekal, že se to brzy hodně zvrtne, protože se nacházíš ve zhruba polovině příběhu. Vím, že máš příběh promyšlený dopředu a možná to tak i plánuješ. Ale teď by bylo vážně hodně hustý, kdyby se to zvrtlo natolik, že by to hlavní postavy srazilo na kolena, aby se museli poučit, překonat překážky.

Určitě teď postavám házej klacky pod nohy jak nejvíc to jde. Cokoliv se může pokazit ať se pokazí. Postavy stále úplně neví, co za tím vším je, takže bych čekal, že situaci podcení.

Je to mega. Ty válíš. :)))))) Asi nejvíc se mi líbilo, že jsem ty postavy poznal skrze jejich názory na svět a jejich pohled na událost. Dozvěděl jsem se něco nového o tom světě i historii některých postav.

Mega super. Zatím nejlepší část.

Začetl jsem se a líbilo se mi to. Začínám mít pocit, že rozsahem půjde spíš o román než o povídku, aspoň se mi to tak podle pomalejšího vyprávění po přečtení prvních tří částí takto jeví. Aby jsi mě nechápal zle, mě se pomalejší tempo vyprávění líbí, protože poskytuje prostor pro lepší vykreslení postav. Jen mam předtuchu, že z toho vzniká román než povídka. Což mi samozřejmě nevadí.

Kontinent Viridis dokážu pochopit, připomíná mi Ameriku. Ovšem kontinent Calkulus si zatím nedovedu představit. Nepochopil jsem, jestli jde o nějaký starý kontinent a ekvivalent Evropy, nebo o nějaký úplně jiný možná menší kontinent blízko toho Viridisu.

Rozumím i tomu, že existují spekulace o tom, jestli je rána způsobena nožem, nebo zvířetem nebo vlkodlakem. Ale je to psáno obecně bez detailů, takže to působí nevěrohodně a já nevím kdo je blíž pravdě, nevím jak rána vypadá a proto si nedokážu udělat názor. Bylo by zajímavé kdyby postava argumentovala, třeba tak, že rána je příliš rovná skoro jako řez nožem a pouze okraje působí trošku vytrženě. Kdyby to bylo zvíře, maso kolem rány by bylo více potrhané (okousané) a podobně.

Jaro se zrodilo
Květiny voní a zpívají -
Srdce rozkvetla

Mega povedený.

Těším se na pokračování.

J.Rose: Jo, já myslím, že se ti to povede. Ten talent tam je vidět, na těch barvitých popisech a přirovnáních. Bohatá slovní zásoba.

Bylo by hezké, kdyby postavy po něčem toužily a měli své chyby, budou se ti lépe psát zápletky. Něco tam lehce naznačené je, takže asi tušíš, kam chceš příběh rámcově směřovat. Když víš, co postavy chtějí, je snazší jim házet klacky pod nohy a tím vytvořit konflikt pro zápletku.

Když mají postavy své chyby, lze se do nich lépe vcítit. Taky to vytvoří prostor pro vývoj postavy. Dokonalé postavy se už nemají kam vyvíjet, ale nedokonalé se mohou v mnoha věcech zlepšovat.

Docela dobrá povídka. Škoda jen, že ten první odstavec je tak moc dlouhý. Nový odstavec začínej, když se mění téma, myšlenka, akce nebo prostředí. Kratší odstavce jsou přehlednější, protože umožňují lepší vizuální organizaci textu a usnadňují čtení.

Mega, už se těším na další kapitolu.