Umění haiku

Část první: Základy teorie haiku

I: Úvod
„Jdi k borovici, chceš-li poznat borovici, a jdi k bambusu, chceš-li poznat bambus. A ve svých textech se zbav osobních předpokladů a předsudků. Jen tehdy budou tvá básnická cvičení účinná, splyneš-li s pozorovanou skutečností v jedno – pronikneš-li do pozorovaného dostatečně hluboko, abys mohl spatřit, co je skryto uvnitř. I Kdybys mistrně vládl slovům, pokud to, co pozoruješ, zůstane od tebe odděleno, tvá poesie nebude nikdy pravdivá.“ (Basó)

II: Podstatou haiku je nitrobytí (inter-being)
Původ slova nitrobytí (inter-being) je spojován s vietnamským zenovým mnichem Thich Nhat Hanhem a znamená, že vše je obsaženo ve všem.
Haiku je tedy o tom nechat tuto energii (život, realitu) aby popsala samu sebe. Zkrátka: podstatou haiku je zachytit bezprostřední životní zkušenost – je tedy spíše způsobem života než uměním. Je způsobem nazírání, vnímání a žití.
Protože je haiku úzce spjato s osobní zkušeností, nejlépe je psát haiku bezprostředně po uplynulé události. Ale pamatujte – na počátku je zkušenost! Teprve pak je možné přemýšlet o napsání haiku. Text by pak měl zážitek popsat co nejvěrněji a nejpravdivěji (princip makoto pozn. překl.).

III: Základní principy haiku
„Hledej, co hledali staří autoři, ale nechoď v jejich stopách.“ (Bašó)

A. Haiku vyžaduje:
a)věnování pozornosti přítomnému okamžiku
b)prožívání každé chvíle naplno
c)touhu ponořit se do proudu životní energie


dnes ráno
po nočním hromobití –
bílé kosatce
(Donegan)*

B. Autor haiku by se měl zbavit sebestředného přístupu k textu a psát z pozice ne-já. (z hlediska textového jde o maximální upozadění lyrického subjektu pozn. překl.)

zvony utichají
zůstává vůně květů –
klidný večer
(Bašó)


C. Není vhodné užívat při psaní haiku osobní a přivlastňovací zájmena - zvláště Já, Mně, Moje. V japonském haiku je jen zřídka kdy určitá emoce vyjádřena přímo. Básník popisuje, jakou zkušenost/zážitek má, ne jak se při tom ON/ONA cítí.

nejdelší noc –
nejvíce času
na počítání hvězd
(Campitelli)


D. Emoce se tedy v haiku nejčastěji vyjadřují nepřímo. Častým způsobem vyjádření emocí je pomíjivá krása – krátký život třešňových květů, ale i pomíjivost lidského života.

podzim u jezera –
vlny pozvolna smývají
všechny stopy
(Paris)

E. Haiku není analytické, netvoří o věcech soudy, neobsahuje přirovnání a (oproti tradiční západní poetice) nepoužívá metaforu. (Metaforou je zde míněna hlavně genitivní metafora typu monstrance barů – Nezval. Kromě ní by ale základem haiku neměl být posunutý, tj. metaforický, význam – pozn. překl.) Haiku zkrátka popisuje to, co je tady a teď.

přes pole bavlny
až tam k západu slunce –
zlatá řeka
(Wright)

F. Nejčastěji tedy haiku užívá prostou slovní zásobu, prostřednictvím níž popisuje a zachycuje přítomný zážitek (chladný večer, jarní déšť, babiččina peřina). Haiku se naopak vyhýbá soudům (úžasný, strašný apod.) nebo abstraktním výrazům (věčnost, svědomí).
Snad proto, že haiku tolik klade důraz na přímou zkušenost, občas vzniká dojem, že jde jen o krátký popis krásného výjevu – takový soud by však byl nesprávný. Cílem haiku je vyjádřit hluboký, přímý a ucelený prožitek. Pokud tento prožitek schází, zůstává skutečně pouze povrchní popis. (Jinými slovy: Podle výše citovaného autora Thich Nhat Hanha je všechno obsaženo ve všem a autor haiku by měl osvědčit svou schopnost nazírat věci do hloubky. To se v praxi projevuje nejčastěji tak, že má text hluboký myšlenkový přesah pozn. překl.)
Např.

na konci léta –
rez na mých nůžkách voní
chryzantémami
(Chula)*

G. Sjednocení (communion) – pokud je haiku psáno za účelem dosáhnutí uvědomění (consciousness), termín sjednocení je pro ně zásadní. Tento výraz, který je součástí zenové nauky, ovlivnil klasické haiku, ale v tzv. západním haiku je akcentován jen zřídka.
V textu tento postup často nacházíme ve sjednocení dvou odlišných prvků prostřednictvím jedné sjednocující síly, pochybu nebo proudu.

ticho
do skály proniká
zpěv cikády
(Bašó)

Zde se tedy konkrétně dva různorodé prvky – Ticho a Zpěv sjednocují svým směřováním – jako by oba – Ticho i Zpěv pronikaly do skály.

Další příklad:

na kurtu je plno
tam a zpět létají míčky
a motýli


H. Haiku jako duchovní cvičení odráží vzrůstající míru soustředěného vědomí a uvědomění. (Jinými slovy: Pokud dojdete v haiku tak daleko, že jej začnete vnímat jako svého druhu duchovní cvičení či mindfulness, haiku přestane být pouhou poezií a může se stát významným faktorem vašeho osobního rozvoje pozn. překl.).

část 2. (technika psaní haiku)

A. Forma

Haiku je složeno ze tří krátkých veršů s
a)5-7-5 slabikami (toto schéma je nejpodobnější klasickému japonskému haiku a i Josef Musil ve své stati Inspirace formou haiku jako vstup do básnictví; in: http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik2/cislo3/03-07.htm, doporučuje jeho dodržování. Americké haiku sice přichází se silně rozvolněnou formou – viz níže, ale klasické rozložení slabik nutí autora ke kázni a strohosti. – pozn. překl.)
b)2-3-2 přízvučnými slabikami (a libovolným počtem nepřízvučných)
c)libovolným počtem slabik (free-form)

Příklad haiku s 2-3-2 přízvučnými slabikami:

chlapec z města
poslouchá jako jediný –
žabí kvákání
(Higginson)*

Mnoho anglo-amerických básníků haiku používá formu 5-7-5 (go-šiči-go) Výhodou tohoto postupu je jeho (zdánlivá) jednoduchost.

podzimní soumrak –
pavouk zvolna spravuje
prasklinu ve zdi
(Wright)

Forma 2-3-2 přízvučné slabiky oproti tomu poskytuje větší flexibilitu a přirozenost projevu.

Je na každém autorovi, zda se rozhodne používat formu 5-7-5, 2-3-2, nebo zda prostě napíše tři krátké verše. Všechny tři formy jsou dnes běžně v anglo-americkém básnictví používány. (V ČR, pokud vím, tonickou formu 2-3-2 nikdo aktuálně nevyužívá, ale zbylé dvě jsou rovněž zastoupeny, a to vč. zastoupení v reprezentativních sbornících pozn. překl.)

B. Přítomný čas

Protože haiku popisuje přítomný moment (přítomný zážitek), v poesii haiku je téměř vždy užíván přítomný čas.

promoce –
stovka židlí vystává
na jarním dešti
(Mary Joyce)

C. Jazyk a Sloh
Haiku používá minimální počet slov.

starý rybník
žába skočila –
žbluňk
(Bašó)


Tohle je jedno z vůbec nejznámějších haiku, jaké bylo kdy napsáno. Poslední verš byl překládán mnoha způsoby (v češtině ZBLUŇKNUTÍ VODY; ZVUK VODY; ZAŽBLUŇKNE VODA; ŽBLUŇK – pozn. překladatele). Zároveň se objevilo mnoho autorů, kteří se ve svých textech na toto haiku odkazují:

voda je klidná
porod nikde – sedím
a čekám na žábu
(Carolyn Franklin)


Haiku může obsahovat promyšlený humor, ale texty, kterým jde pouze o to vytvořit vtip, nebývají zpravidla považovány za haiku, ale za senrjú, humorné zkratky ve stylu haiku.

V haiku užívejte evokativní, výrazná, hutná slova:

nad sněžným srázem
dokonce i straky na plotě
sedí tiše
(Hando – „Cisterciácký klášter“)

U výše zmíněného haiku je možné uvádět i název – za účelem zasazení básně do kontextu (jinak ale japonská haiku název zpravidla nepoužívají).

Text haiku by měl mít více významových vrstev – umožňovat vícerou interpretaci.

berlínská zeď –
ohlazený kámen
nosím si v kapse
(Murtha)*

Opakování téhož zvuku nebo slova se v haiku užívá pro zesílení výsledného dojmu.

šedivý úsvit –
zas a zas slyším teskný
zpěv holubice
(Sarah Paris)

Vnitřní rýmy a aliterace dokáží dokonale zpestřit haiku.

dlouhé zimní deště –
stařec sděluje své sny
poutnické holi
(Richard Wright)

Užívání klasického „západního“ rýmu – totiž rýmu na konci verše, není pro japonské haiku typické. (Problém při rýmování spočíval především v tom, že se závěrečná „zenová“ pointa často posunula doprostřed posledního verše a tím se celé haiku nesmírně degradovalo – rým tak byl ve většině případů uměleckým znehodnocením, ne zhodnocením textu pozn. překl.)


D. Tradiční postupy

Klasické japonské haiku obvykle obsahuje slovo nebo frázi, odkazující na určité roční období (japonsky kigo /sezónní slovo/ v Japonsku existují celé slovníky sezónních slov, v moderní japonské literatuře se občas objevovaly tendence tento prvek vynechávat – někteří autoři tvrdí, že střídání ročních období pozbývá smyslu v kontextu velkoměstského života).

na uschlé větvi
se usadila vrána –
podzimní večer
(Bašó)

Dalším prvkem je kireji (slovo-řez), v japonském haiku se nejčastěji užívá, aby naznačilo nejasnost (uncertainty), otázku nebo důraz. Takové slovo se nejčastěji vyskytuje na konci (druhého, nebo třetího) verše – jeho účelem je prohloubit emocionální účinek textu. V západním haiku se tato slova často nahrazují interpunkcí – středníkem nebo pomlčkou. (Haiku by tedy nikdy nemělo být jednou větou, vždy jde o obraz složený z (minimálně) dvou částí.

poslední světlo
nad zálivem – pelikáni
odlétají domů
(Sarah Paris)

Rozvolněná syntaktická struktura je v haiku běžná, objevuje se zkratka i neúplná věta.


a teď už jen zvuk
padající sněhové vločky –
novoroční ráno
(Barbara Campitelli)

E. Přednes haiku

Haiku, jako ostatně většina poezie, chce být také předčítáno, a nejen čteno na papíře. Poté co zaznamenáte písemně svůj text, je užitečné si jej několikrát přečíst nahlas, abyste zjistili, jak zní a jak se vyslovuje – tento postup nejčastěji odhalí, zda je vše v pořádku (haiku by mělo být psáno prostým jazykem a mělo by být v rámci možností prosté i syntakticky – prosté a snadno čitelné i vyslovitelné; pozn. překladatele). Když pak haiku předčítáte skupině posluchačů, bývá zvykem, že je text čten nahlas dvakrát. Tento postup má pomoci čtenáři, aby lépe porozuměl a pochopil i hlubší významy básně.

F. Dodatek: HANDÓOVA PRAVIDLA (Hando je japonské jméno Thomase Handa)

a)Pamatujte, že báseň haiku vyjadřuje každodenní zkušenost/zážitek. Proto pokud chcete psát haiku, musíte se umět soustředit na TADY a TEĎ.

b)Když se budete snažit i o obyčejných věcech uvažovat neobyčejně a dopřejete jim prostoru, samy odhalí svá skrytá tajemství

c)Snažte se identifikovat s věcí, kterou popisujete, staňte se jí, sjednoťte se s ní.

d)Ve všem okolo nás je ukryta radost – odhalte ji.

e)Potom se pokuste svou zkušenost/zážitek zaznamenat do tří krátkých veršů – a nepřestávejte na svém haiku pracovat, dokud neříká přesně to, co říci mělo.

f)za všech okolností ale pamatujte, že zkušenost/zážitek je základem haiku. Obracejte proto svou pozornost na zážitky a zkušenosti vždy, když se pouštíte do psaní této formy.