Báseň výstižná. Bohužel.

Člen fanklubu k tomu jen dodá- rozčeřen.

Kočky nemám rád. Žárlím na ně snad.

Za zády vám budu státi
Duši Vám pilovati. :-)

V cele stála, stále nahá
svršky zabaveny, oči rozpáleny.
Když propuštěna z žaláře.
Patrolou smýkla doma
mezi polštáře.

V přesahu těl ta něha stále žije, tůňku sotva plní, však ke hvězdám plyne.

Patina zkrášluje pokud zdobí moudrost, dodává jí sebevědomí získané časem.

Zvláštní přání, ale kdo netouží, netrpí.

Taky bych to chtěl zažít, jen bych doufal v pár vrstevníků.

Kmotra kosou dávno sekla
davu před úřadem se lekla
aby nespáchala cechu zradu
obchoduje pro viagru.

Výborná, úderná, odtažitě vyzývavá na návnadu perfektní. Štika jasná. :-)

Jak scéna divadelní s rytmem , hezké...

Projevit lítost je těžké, protože máme strach býti slabými. Bůh.... je-li? (otázka formy) na ty silné, bezcitné nakládá bolest, aby si mohly užít svoji tvrdost ve svém těle. Lítost je lékem měkké povahy co jemně často i slzami léčí tvrdou náturu.

I stavěli chrámy krásné, nebo pevnosti, hrady či žaláře. Každý se obezdíme něčím, často velkolepým v čem vegetujeme, bojujeme nebo jsme vězni ve svých kobkách. Ty jsi mistr zedník, kameník jenž nezná zahrady a sady, lesy a louky. Od zdi ke zdi běháš. Zazdil sis snad dveře? Báseň je moc hezká.

Láska,vděčnost, pokora, soucit....Když to vložím do pračky své duše vyteče taky špinavá voda a pak si pustím film o vodě a žasnu. Voda Nás všechny spojuje a je tak špinavá jako jsme my. Často se už nedá ani pít, ale dokáže se léčit... láskou vděčností,pokorou, soucitem.Dalajláma je kapkou v moři, v moři Nás všech. Děkuji vodě za trpělivost. kterou má s kapkami našich duší.

Že by Nás chtěli školit
jak si máme tváře holit?
Čím víc se huba utěsňuje
kysličník uhličitý mozek poškozuje.
Raději bych snad křen žvýkal
před viry bych neutíkal.
Plnovous potřít propolisem
to by se nám sálo nosem. :-)

Moc pěkné, přetavit bolest v kladný závěr je dobré. ten kontrast je cestou lemovanou kamením, však vedoucí k světlu z temnot beznaděje.

Když u silnic míjím
na stromě dravce
zamávám mu , leť
si hladce.
Sojka na mne
v lese žaluje.
Datlík telegraf
do dáli datluje.
A racek ve větru
řve na mne větu.
Žij, žij, žij!
Díky brachu, budu....
a beze strachu.

Šípkový království rozrůstá se
spí tady, spí tam.
Než usnu ,pospíchám Vám říct
že zdá se, nebude stačit na to,
líbati ženskou líc, v květině
trnité hledejte klíč.

Zprávy ze světa: Praskl obrovský ledovec, velký jako Kanada. Přímořské státy nahlížejí do map případného zatopení pobřežních měst. Společně studuji historické bilance velkého stěhování Národů. Jak ale zajistit mír? Potřebujeme místo, hodně místa řekl Holanďan, a vyslal kurýry do vnitrozemí aby vykupovali pozemky, ostatní se přidaly. Ke slovu přišly vědci. Všichni si rozdali bílé rukavice.