|
RD
 25.03.2021 4 609(9) 0 |
Uprostřed kolony snů.
Rozprostřený tajný smích.
Nebo spíše škleb, mně vytváří.
Řinčím zbraněmi, proti apatii.
Chci se protlouci svou, vlastní lží.
Lžu i kradu, jen už nevím co.
Slova padají my z hlavy, do
zahrady. Asi zapomnění někdy
slastnému, jindy jen se neslyším.
Zasel vítr, sklidil bouři lid se bouří.
Tou se brodil než se stal součástí.
Rozkrojen, použitelný, jen na soužení.
Hlava v louži, své vlastní krve.
Propusť mně už, prosím sundej
pouta úzkosti. Zachraň co je
zbylé. Probuď rosu nechť mne
políbí. Zříkám se svého těla.
Prodám střeva, játra už napadena.
Stěhuji do krabice zcela dřevěné.
Nepovím ne, ani ano, na rozpacích
v louži souložím. Ze smrtí se západem
slunce, kdy už kurva bude. Slunce
směje se my. Zakrývám si tvář, ten
jediný ksicht, jež mám. Uhněten poslán
na ten neboží svět. Tak se potuluji, tajně
doufám někdy couvám, jindy plivu krev.
Rozprostřený tajný smích.
Nebo spíše škleb, mně vytváří.
Řinčím zbraněmi, proti apatii.
Chci se protlouci svou, vlastní lží.
Lžu i kradu, jen už nevím co.
Slova padají my z hlavy, do
zahrady. Asi zapomnění někdy
slastnému, jindy jen se neslyším.
Zasel vítr, sklidil bouři lid se bouří.
Tou se brodil než se stal součástí.
Rozkrojen, použitelný, jen na soužení.
Hlava v louži, své vlastní krve.
Propusť mně už, prosím sundej
pouta úzkosti. Zachraň co je
zbylé. Probuď rosu nechť mne
políbí. Zříkám se svého těla.
Prodám střeva, játra už napadena.
Stěhuji do krabice zcela dřevěné.
Nepovím ne, ani ano, na rozpacích
v louži souložím. Ze smrtí se západem
slunce, kdy už kurva bude. Slunce
směje se my. Zakrývám si tvář, ten
jediný ksicht, jež mám. Uhněten poslán
na ten neboží svět. Tak se potuluji, tajně
doufám někdy couvám, jindy plivu krev.
19.01.2024 - 23:39gajda
Já se naopak od srdce zasmál.
Někdy těžkopádnost nalomí dobře situovaný ale blbý výraz typu MY (místo MI) a celá ta nabubřelost se zhroutí a musí se stavět znova a pak zase MY... Všechno to houževnaté pachtění je k popukání.
Někdy těžkopádnost nalomí dobře situovaný ale blbý výraz typu MY (místo MI) a celá ta nabubřelost se zhroutí a musí se stavět znova a pak zase MY... Všechno to houževnaté pachtění je k popukání.
26.03.2021 - 13:59Cítím v tom jakési lehké smíření s realitou, řekla bych, že je tu určitý posun k lepší budoucnosti . :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
SLIMÁK : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : POKEC
Předchozí dílo autora : MOMENT
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
