Křídla z oceli

Dandy: Smutek vyvěrá jen zlehka...duše křehká - tak krásně jsi vystihl podstatu všeho, co jsem napsala, děkuji a poklona tobě.

Jak krasné je se zasnít.
Ze šňůr prádla cítit vůni noci vnímat sílu
měsíce.
Pro nedočkavost slunce záblesku.
Smutek jež vyvěrá jen zlehka.
Duše křehká,touží po úsměvu.
Tak vykveť naděje v celou louku
nepřeberné krásy.

Možná posmutnělé ale já v tom cítím příslib. A krásu poezie.

Posmutnělá.

je mi jedno, o čem že to vlastně je, ale má to pěknou strukturu a spád...chvályhodné

V přesahu těl ta něha stále žije, tůňku sotva plní, však ke hvězdám plyne.

Smutek zabalený do básničky, hezké :)

Zasněný smutek. Pěkné.