vlastne nikdy nevim, jestli tvoje basne jsou zwkovy vydech radosti anebo smutku. pokazde nachazim jine zabarveni. a snad prave pro to, me hodne bavi cist.. protoze je to o hledani, ze?

stara, smutna. vykoukla na me pres okno v tom jarním tani, kdy mlhy jsou a modry okna taky, kdy mlhy nejsou a ani okna modry.. vlastne nevim, co rict, anzto at reknu cokoli, vyzní to tak, jakoze nebe je modry.. tohle zastavení bylo.. zastaveni. diky

takovy to, kdy ti slova vezmou slova (a nekdy i dusi). zabydli se v tobe a hori a ty je citis a vidis a nemuzes nic, jen je obejmou a obskreslit do pisku pred prilivem, aby je odliv vzal. anebo jim muzes nachystat veceri :-) tohhle tvoje slova delaji. vsechna slova, co pulzuji anebo nepulzuji, jsou velmi silna slova..

huh, zdanliva hravost, ale slova jsou tezka.. ale. prave ta hravost je hezka..

takova ta, co zanechava stopy a nezada si vic slov..

tohle je hodne dobry

skvělé! každodenní cirkus nevsednich vsednosti, obyčejných neobycejnosti.. a zaver perfektní

Dandy: hezky hravy a pritom rezavy jak rezavy hrebik. a co zpiva srdce v takovym okamziku?

tak nejak v tichosti tleskam a nechávám tva slova rezonovat..

smutně krásný..

kdo jednou okusil nebe
a byl jím sveden
nemusí prosit
a touhu v kapse nosit

kdo jednou ochutnal slunce a jeho zář
neměl by strkat srdce pod polštář
kdo jednou viděl barvy nebe na mořské hladině
bude navždy připoután k pevnině

still wondering why love always has to be so painful amd stubborn.. and why we keep diving into this ocean..

PS: heaven seems a little closer when you are sitting on the beach.. hmm, maybe?

tohle je neskutecne krasny.. citim..

velmi krasna basen, super :-)

Homér: Homere, koukam, ze ty nic nepodcenujes :-) anebo kdo je pripraven... ze? ;-) dobre ty ;-)

dobry! ja chci taky vedetc o sezereme pak! :-D

syrda: syrdo, dobre ty! ;-)

krasna.. zajimavy zamysleni.. "zpev smutnych rtu" - tohle je top, dokonale vystihuje dnesni dobu..

Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)

Akaia: bingo! presne jak rikas.. pevne trimame v rukou oteze nasich zivotu a myslime si, ze je to tak spravne, ze my jsme ti vozatajove, kteri urcuji nas smer.. omyl.. nekdy je treba se zhluboka nadechnout a pustit kormidlo.. nechat lodku plout a jen vnimat, co se deje kolem nas a v nas.. je to tak, ze odpovedi na vsechny nase otazky zname, mame je totiz uvnitr sebe.. jen si neumime naslouchat.. neslysime tlukot vlastniho rytmu..radsi davame prednost hluku vne nas, protoze mame pocit, ze je to jednodussi.. omyl..

očekávání... o tom to celé je, však? kdybychom neměli očekávání, nepřiřazujeme tomu žádné emoce, nevyrábí si sami v sobě onu bolest, která nemá racionální základ... nehroutíme se... jen prostě s otevřenou náručí přijímáme a jsme... krásný, děkuju...