 14.03.2023 7 404(16) 0 |
Myšlenky v šuplíku
skryté do slova
lezou ven náhle.
Stejně tak otisky nás
na fotografickém papíru
jako vzpomínkové parte.
Zároveň vylétá
i sličný motýl nejistot
jako daň za upřímnost
z otevřené láhve.
Pomněnky od tebe
už dávno uschly
sedá na ně prach.
Zrovna tak moje slzy
co sypaly se z očí
jako krupobití perel
na holou zem
do polštáře
na listy knih
i dětem do vlasů
aby neviděli
to špatné počasí
všechny ty bouře
mezi námi
co zničili náš ostrov štěstí.
Počkám až se obloha rozjasní
a pohltí mé zamračené já.
Vítr odvane špatné vzpomínky
deprese doznívá
konečně začíná léto.
skryté do slova
lezou ven náhle.
Stejně tak otisky nás
na fotografickém papíru
jako vzpomínkové parte.
Zároveň vylétá
i sličný motýl nejistot
jako daň za upřímnost
z otevřené láhve.
Pomněnky od tebe
už dávno uschly
sedá na ně prach.
Zrovna tak moje slzy
co sypaly se z očí
jako krupobití perel
na holou zem
do polštáře
na listy knih
i dětem do vlasů
aby neviděli
to špatné počasí
všechny ty bouře
mezi námi
co zničili náš ostrov štěstí.
Počkám až se obloha rozjasní
a pohltí mé zamračené já.
Vítr odvane špatné vzpomínky
deprese doznívá
konečně začíná léto.
Ze sbírky: Láska a jiné podivnosti
14.03.2023 - 20:07človiček: Já kvetu pořád, někdy tak a jindy až do stropu. Je nám to ale pěkný dvojsmysl to kvetení viď :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Otisky nás : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Klubíčka
Předchozí dílo autora : 1
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
