Co mi to jen připomíná?
Taky kastrůlkuju! Pytlíčky mě teda neberou, s tím mě irituje panímáma... no aspoň má pes co škubat a nežere ponožky, jenže kdo to pak má uklízet, že?
A víš co mě dokáže vytočit? Když muž uklidí do lednice kastról is naběračkou, nebo tam nechá prázdnej talíř a navíc ještě s příborem, nebo nožem, to skáču z kůže... už se to naštěstí vcelku odnaučil, víže bych byla schopná po něm ten nůž, horším případě a talíř v lepším, mrsknout... a trefila bych se... tím správným koncem, jak jsem letos zjistila, ještě pořád to umim :-D
Díky.

Tak jsem nakoukla. Ano, líbilo se mi to. Je to stručné, ale přesto emoce zůstávají pod povrchem, mezi řádky, ale jsou tam. Smutek, bezmoc, beznaděj a hned s nimi ruku v ruce otázky - Proč? Kde je chyba? Chyby jsou přeci vždycky na obou stranách nejen na jedné... Nebylo to všechno, co mu dali, moc?
Ta elipsa se zlodějem v podkroví byla povedená, uzavřela to do celku. Celkově to šlo přes zhutnění do hloubky, dotklo se mě to. Nemám co bych vytkla :-).

Singularis: Díky ti.
Ono to školní prostředí tak nějak vyšlo ze samotného tématu. A nad stejnými otázkami jsem se zamýšlela taky a také proč je sama, kde má rodinu, a co je zač ten mlaďoch a co se tam vlastně děje. Zamýšlela jsem se tak hluboce, až z toho vznikl koncept :-)
Já tak nějak všobecně hodně využívám a vyžívám se v popisech (ovšem tedy ne ve stylu Jiráska, samozřejmě). Většinou chci aby divák viděl to co vidím já. Obzvlášť u historických věcí.

Orionka: Díky ti moc za komentář. No jo, holomek to je, vlastně všichni si tak nějak nezadaj. Olivier by rozhodně dostal víc prostoru v případném rozvedení do rozsáhlejšího útvaru, stejně jako minulost, která tu byla jen lehce naznačená a text by celkově oživila posunula o nějakou tu rovinu jinam.
Co se týče stylu, máš pravdu, je to klasika, předvídatelná, jednoduše odvyprávěná. Ale zase sám příběh si o takový styl řekl, jak jsi sama podotkla. Neříkám, že ráda neexperimentuji, nepohrávám si (nejčastěji s formou, neobvyklými obraty, rychlostí textu), ale styl obvykle přizpůsobuji příběhu a tomu co tam potřebuji sdělit, jak potřebuji zapůsobit na čtenáře, jeho celkovému vyznění. Pokud mě něco takového nenapadne, držím se ověřené klasiky. (A také povídku jsem napsala před více než rokem a teď už jsem o nějakých pár set nromostran dál, ale přesto si stále myslím, že se za ni nemusím stydět :-))
Každopádně děkuji moc za připomínku, vážím si toho, že čteš i konstruktivní kritiky.

Amelie M.: Díky ti :-)
No jo, miláčci oba, ale věříš mi, že takové rozhovory píšu hrozně ráda? :-D Kdybych jim to dala zadarmo, tak by nebylo o čem psát :-D
Až si budu jednou zase potřebovat vydechnout zkusim to rozvédst do novelky, je tam ještě spousta nevyužitýho potenciálu... a Julien a Olivier jsou dvojka k pohledání vůbec se mi s nima nechtělo loučit :-D

Severak: To nic, i to se občas přihodí :-)

Severak: To, že si vyměnil několik tichých posunků s jedním s únosců a pak tvrdil, že jsou všichni mrtví?

Severak: Díky. Jop, přesně, on v tom má prsty :-)

Amelie M.: Těším, muhehe :-D

Amelie M.: Nebo ti naši mužští jestli nejsou dvojčata :-D

Aaaano, co mi to jen připomíná... Taky se tomu směju, jinak by mi z toho šiblo.
A jak říká moje skvělá kamarádka, chlapů jsou dva druhy, s jedním se žít dá a s druhým ne, jinak jsou všichni stejní. Vždyť bychom jinak ani nevěděly že je máme. Hlavně že nás mají rádi, to ostatní se nějak ustojí... občas... ztěží... kdo tu sakra zase nechal na stole to prkýnko, špinavej talíř, hrnek, nůž a hromadu drobků?! :-D

Tak to byla povedená akce. Skvěle napsáno. Snad to nezakřiknu, ale zatím jem vždycky došla kam jsem chtěla, vymotat se z lesa mi nedělá problém ani v noci, a že jsem se po nocích v lese natoulala. Ale jednou jsme se s kamarádem "ztratili" šli jsme někudy, došli do cíle a já dodneška netušim kudy a to to tam znám jak vlastní boty :-D

Amelie M.: Ne, člověče, vůbec, nechybí mi to, nějak ani nevím, na co bych tam měla koukat. Filmy, které chci vidět tam stejně nedávají, občas nějaký seriál, když už mě náhodou zaujme si stahuju a ještě v původním znění, ty české mě nějak neberou. Jinak mě to ani neláká. Mám jiný program :-)
A jo, to je naprostá pravda machrovat se dá úplně všude. Taková zkouška dovedností by občas nebyla od věci.

Jop průzkum by to byl více než zajímavý, ač televizi nevlastním a vůbec nevím, co se tam vlastně odehrává a vlastmě mě to více méně ani moc nezajímá. Ale takový průzkum je docela zajímavá myšlenka :-)

Severak: Tak hlavně, že něco. Díky :-)

vanovaso: Díky. Pokud chceš pokračovat, klidně piš, já se tomu nebráním...

Amelie M.: Myslela jsem si, že to v tom uvidíš, když nikdo jiný, tak zrovna ty (páč jsi přece chytrá holka). Jinak ale vznikla v době kdy jsem popisovala jednu nepěknou a hodně krvavou skutečnou historickou událost dávno před tím, než mě navštívil kat... (to zní dobře, co? :-D)

Amelie M.: Jsem ráda, že se ti přesto líbí. Víš co jsem si uvědomila, když jsem si teď po dlouhé době tu báseň přečetla? Jak moc koresponduje s příběhem Prokletých rukou, nebo tedy spíš s jednou jejich postavou, ale vznikla před víc než rokem při psaní něčeho úplně jiného. :-)

Olivka: Děkuji!

Zamila: Díky, jsem ráda, že se líbí. To víš, já než se vyžvejknu, potřebuju prostor, ideálně tak kolem stovky normostran :-D
Až si zase budu potřebovat zakřičet a vzhledem k tomu, žese v brzké době nechystám popisovat žádný historicky doložený masakr, tak to možná chvíli potrvá.