 08.11.2014 8 1279(20) 0 |
Jsme se s kámoškou rozhodly, že se projdeme a dáme něco okolo deseti kiláků.. a tak jsme po sedmé vyšly.. Ona pořád.. ještě támhle do toho lesejčka, tam to znám, tam jsme nedávno byli s Markem a viděli jsme tam nějakou cestičku, to povede určitě tam a tam a pak se zase napojíme sem na silnici.. Když jsem viděla tu dálku, se mi chtělo protestovat, ale vzala jsem to jako výzvu a tak jsme šly.. Šly.. šly.. a šly..
V lesejčku už začala být super tma.. málem jsem přišla o oko a následně i o nohu.. cesta ven nikde.. Docela úspěšně jsem začala mít bobky a nenapadlo mě nic jinýho, než začít diskutovat o tom, jestli tu může být nějakej úchyl bo mrtvola a tak.. Jsme se slušně vystresly a asi po patnácti beznadějných minutách našly cestu z lesa.. Odmítala jsem se vrátit zpátky, páč už bylo šero a tak teda, že to obejdeme! Super.. jít polem, kde má člověk obilí až po prsa.. do toho jeblej čokl, co funěl jak divoký prase.. takže jsme přemýšlely, jestli je to fakt on bo nákej čuník.. občas jsme jen zahlídly, jak se zvlnilo obilí, vyskočilo něco nahoru a zase zapadlo.. Metrix hadr! Povídám.. Jsi mi taky mohla říct, bych si zabalila sváču a pití!
Takhle jsme bloudily polem.. až říkám.. Hele frajerko.. víš jako kudy jo?? Jooo.. frajerka asi desetkrát změnila směr a po další půlhoďce neštastně říká.. "Hele.. nevíš, kde jsme???" Co jsem měla jako říct..? "V prrrrdeli Jani, v prrrdeli!" Ona.. "bože.. ty jsi taková krááááva, víš to?" Říkám.. "Vím, taky tě mám ráda.. " a začaly jsme se v tom poli v tý tmě nehorázně tlemit..
Daly jsme si ještě nákej ten kiláček v obilí.. a podle světýlek došly k silnici.. ke který jsme se teda musely prodrat pěkným houštím a kopřivama.. au!!! a odsud dalších osm domů.. Jako bezva.. bezva, bezva! Podle ňáký aplikace na telefonu nám to napočítalo celkem 19 km.. myslím, že slušný, na to, že jsme se motaly kousek od domova.. A ten drzon obecnej mi povídá.. "Tak co, jdeš zejtra znova???" Říkám.. "Frajerko, tě nechci tejden vidět čus!"
PS: A to jsem musela ještě přelézat plot, panč si někdo zapomněl klíče!!!!!!!!
V lesejčku už začala být super tma.. málem jsem přišla o oko a následně i o nohu.. cesta ven nikde.. Docela úspěšně jsem začala mít bobky a nenapadlo mě nic jinýho, než začít diskutovat o tom, jestli tu může být nějakej úchyl bo mrtvola a tak.. Jsme se slušně vystresly a asi po patnácti beznadějných minutách našly cestu z lesa.. Odmítala jsem se vrátit zpátky, páč už bylo šero a tak teda, že to obejdeme! Super.. jít polem, kde má člověk obilí až po prsa.. do toho jeblej čokl, co funěl jak divoký prase.. takže jsme přemýšlely, jestli je to fakt on bo nákej čuník.. občas jsme jen zahlídly, jak se zvlnilo obilí, vyskočilo něco nahoru a zase zapadlo.. Metrix hadr! Povídám.. Jsi mi taky mohla říct, bych si zabalila sváču a pití!
Takhle jsme bloudily polem.. až říkám.. Hele frajerko.. víš jako kudy jo?? Jooo.. frajerka asi desetkrát změnila směr a po další půlhoďce neštastně říká.. "Hele.. nevíš, kde jsme???" Co jsem měla jako říct..? "V prrrrdeli Jani, v prrrdeli!" Ona.. "bože.. ty jsi taková krááááva, víš to?" Říkám.. "Vím, taky tě mám ráda.. " a začaly jsme se v tom poli v tý tmě nehorázně tlemit..
Daly jsme si ještě nákej ten kiláček v obilí.. a podle světýlek došly k silnici.. ke který jsme se teda musely prodrat pěkným houštím a kopřivama.. au!!! a odsud dalších osm domů.. Jako bezva.. bezva, bezva! Podle ňáký aplikace na telefonu nám to napočítalo celkem 19 km.. myslím, že slušný, na to, že jsme se motaly kousek od domova.. A ten drzon obecnej mi povídá.. "Tak co, jdeš zejtra znova???" Říkám.. "Frajerko, tě nechci tejden vidět čus!"
PS: A to jsem musela ještě přelézat plot, panč si někdo zapomněl klíče!!!!!!!!
Ze sbírky: Ze života s úsměvem
23.05.2016 - 19:39Gabriela: my se bavily jen do tý doby, než nám došlo, že jsme v ......... :))) díky!
20.05.2016 - 10:50Jsou věci, které nezávidím. :-D Ale moc hezky napsaný. (abych byla upřímná, pobavili jste mě) :-D
10.11.2014 - 14:12skvěle napsaný, bloudění? Já bloudím nejen lesem, ale prakticky pořád :)))
ta fotka s tím psem je úžasná.
ta fotka s tím psem je úžasná.
08.11.2014 - 21:28s tímhle jsem už dlouho neměl problém, vždy spolehlivě vybloudím v podstatě odkudkoliv
08.11.2014 - 19:08Tak to byla povedená akce. Skvěle napsáno. Snad to nezakřiknu, ale zatím jem vždycky došla kam jsem chtěla, vymotat se z lesa mi nedělá problém ani v noci, a že jsem se po nocích v lese natoulala. Ale jednou jsme se s kamarádem "ztratili" šli jsme někudy, došli do cíle a já dodneška netušim kudy a to to tam znám jak vlastní boty :-D
08.11.2014 - 13:40:-D Desítky kilometrů ušláplý kolem domova, tomu řikam adrenalin !! :-D Neboj, já tohle znam - a ještě lepší je to ve sněhu na území, kde je vyhlášen kalamitní stav :-) PS: No, a trochu mi to taky připomíná tu mojí rybníkovou příhodu, kterou určitě bojkotuješ, pááááč je moc dlouhá :-D ;-)
08.11.2014 - 12:18taky se mi stal podobný příběh, kdysi dávno ještě zasvobodna, kdy jsme nad ránem šli domů ze zábavy ,a mělo to být jen přes les, po pár hodinách, kdy už svítalo, jsme se ocitli, tam odkud jsme vyšli a taky našli láhev, kterou jsme původně odložili, že už jí nedopijem... a přesto je to smutné vzpomínání, jednoduše proto, že už vzpomínám sama a ten příbeh je jen můj...
to ten tvůj je veselejší...
to ten tvůj je veselejší...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Orientační ne.smysl : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Já, aneb takovej úplně obyčejnej magor :-)
Předchozí dílo autora : Šťastně vdaná..
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
