líbí se mi zde pár myšlenek, které jsi skvěle uchopil/a, a které stojí za pozornost, i když je to vlastně dost smutné..

"Každý se stará jen o sebe a svoje potřeby a nemá čas málem ani na zaměstnání. Moderní člověk je nezávislý. Nepotřebuje souhlas druhých lidí, takže je bere jen jako objekty k uspokojení svých potřeb. Lidé nehledají kompromisy a nevyvažují svoje zájmy, každý si může vybudovat vlastní „mikrokosmos“ a v něm si prosadit svou."

"Rozhlédnu se kolem a všimnu si bezpečnostní kamery na okraji parku. Počítač, který ji řídí, určitě ví, kdo jsem a co dělám. Ale jsem moc rád, že neví, na co myslím. Některé myšlenky bych chtěl sdílet, ale nemám s kým, ale jiné bych sdílet nechtěl. Až budou kamery vidět lidem do duše, budou muset skončit tisíce let pokrytectví. Bude muset dopadnout úplně stejně jako náboženství."

"Pod její koženou tváří se skrývalo nenápadné potěšení z toho, že už pozítří bude Jan Novák bez práce. Nesnášela lidi, kteří brali druhé jen jako objekty pro uspokojení vlastních potřeb, a byla přesvědčená, že Jan Novák je jedním z nich, přestože ho znala jen podle jména a záznamů obrazovek jeho služebního počítače. Nezajímaly ji příčiny ani následky. Nezajímalo ji, co ho dohnalo k tomu, co dělá. Nezajímalo ji, jak se Jan Novák cítí a proč si zvolil zrovna tuto práci. Nezajímalo ji, že Jan Novák vyhazov nesnese, spáchá sebevraždu a jeho rozkládající se tělo bude objeveno až o tři týdny později, protože žije opravdu osaměle. Ani mu nesměla pomoci vyřešit jeho patologické psychosociální problémy. Jejím úkolem bylo sledovat, kontrolovat a vyřazovat."

novák si myslím není v této době již ojedinělý, takových osamělých běžců, kteří si nahrazují kontakt s lidmi, různými a možná i vyšinutými způsoby je čím dál víc.. jo, máme kolem sebe spoustu lidí, ale neumíme s nimi komunikovat, jsme si blízcí a přesto tak vzdálení..

.. dnes budu asi spíše kritická, povídka na mě působí poměrně rozporuplně, četla jsem ji několikrát a vždy v ní najdu něco, co mi nesedí s celkem, tak třeba..

lidé nemají emoce, city, touhy, ale roboti se umí milovat - proč tahle myšlenka? proč vkládat to, co patří lidem, neživým tvorům, kteří se tedy chovají pak jako lidé? snad jen kvůli jejich delší životnosti, ale jaký by z toho byl opravdový prospěch? .. nakonec, proč z toho byl marie nešťastná, i do robota se dá zamilovat, pokud má lidské vlastnosti

jinak mi trošku vadí ta úsečnost s jakou je povídka napsaná, posouvá se velmi rychle kupředu, člověk ji nezvládne za tu chvilku ani procítit, takže na mě nepůsobí vůbec lidsky, necítím z ní skoro žádnou lásku a dobrý konec je možná dobrý, ale také tak rychlý, že ve mně opět nestačil nic probudit..

ty jo, o tom se dá dost přemýšlet a to mě baví.. dobré

človiček: možná je to jen o úhlu pohledu(?)

skvělá a nevšední věc.. baví mne atmosféra, která ji provází

.. zcela upřímně, altruizmus nic neřeší, ti, kterým se přehnaně pomáhá to zneschopňuje, po čase začnou zneužívat filantropů a je to jen další cesta do pekel, obalená pozlátkem jakoby lidskosti.. navíc spousta lidí o pomoc druhých ani nestojí a není pak důvod jim ji vnucovat + opravdu nevidím důvod, proč bych měla nadstavovat život druhých nad ten svůj (jsem ochotna to udělat jen pro velmi blízké lidi a v určitých situacích).. snažit se musí každý z nás, i ten, kterému život rozdal horší karty (a věř, že vím o čem mluvím, pracuji v pomáhající profesi).. nakonec by paradoxně mohli všichni také začít bojovat o to, kdo položí větší oběť pro druhého.. o vyhoření filantropa ani nemluvím..

co se týká samotné básně, človíčku, nezlob se, ale je to jen hrst slov hozená bez ladu a skladu na hromadu, nebylo by lepší příště napsat spíše úvahu než báseň.. (?)

Singularis: no :-) jinak díky

holka.přes.ulici: děkuju :)

slnečnica: díky, to mě těší :)

Mlčeti Zlato: děkuji :)

kmotrov: baví mne zajímavé komentáře, které mají co říct, takže díky ;)

kmotrov: zkusila jsem opravit, díky za dobrý postřeh a zastavení :-)

Jiří Stratil: děkuji.. vždy mě potěší názor takového VELKÉHO ... odborníka!

opravdu moc se mi líbí první sloka, je tak nádherně obrazotvorná, jemná, dostává čtenáře do očekávání nějakého krásného milostného příběhu.. od druhé sloky to nabralo směr, který mne obsahově trošku zklamal, ale to je vlastně můj problém, každý uchopí svou báseň po svém, nicméně kdybys pokračovala v duchu první sloky, asi bych se ti tu rozplynula :)

napadá mne k tomu tisíc věcí, ale vyslovím jen jednu myšlenku.. každý člověk by měl ve svém životě najít odvahu navštívit podobné místo.. aspoň jednou..

něžně melancholicky smutnokrásná..

"co však znamená lidskost?" - to je dost zajímavá otázka a docela ráda bych na ni znala odpověď, asi dost lidí to spojuje výhradně kladnými vlastnostmi, ale je lidskost opravdu jen dobrá?

Meluzina: díky.. :) tanec v dešti je tak trošku klišé, snad se mi přesto podařilo malinko vybočit..

amen..

.. ty rýmy jsou dost laciný, ale na podobnou říkanku asi stačí.. :)