Sněhové dlaně

něžně melancholicky smutnokrásná..

Nedýchat, jenom tiše v mrazu stát. Zpívá skleněná píšťala na Mozartovy prsty. Nedýchat, tady žije skutečná poezie.

Já poezii moc nerozumím ;)
ale taková jemnost na mě dýchla tady ..

Líbí se mi, je ze života. A ze závěr lehce přebýhá mráz po zádech. Ale byla by škoda nechat se zamrazit. :-( Stále se dají objevovat místa, kde ještě nesněžilo. Není to vždycky krátký výlet, ale může stát za to. ;-)

Po přečtení si vzpomněla na starý kabát mojí mámy ve špajzu. Někdo ukrádal a nakonec ...v hluboké kapse bylo myší hnízdo. Někdy je lepší nechat věci oblečený, než se zaryjou...

Před očima mi vyvstalo cosi jako melancholická černobílá fotka. Smutnokrásná. A padá a padá...