Opakovaně čtu verše a nemohu najít ten pravý důvod k poutům, která mně byla jejich čtením nasazena. Neblíže je příspěvek z 12.01.2018 - 00:03.

Pěkný příběh tajemné vazby člověka s přírodou. Věřím, že ještě dlouho budou pevně spjati a člověk bude natolik pokorný, že vždy poprosí Matku přírodu o pomoc v nouzi nejvyšší a je jedno jakou formou, primitivní nebo prostřednictvím nejvyspělejších technologií. Ráda jsem přečetla a děkuji.

Hanulko, pohádková báseň co pohladí po duši. Líbí se mi i pohádkový konec, který jsem si přála v těchto pochmurných lednových dnech. Nechtělo se mi smutnit a Ty jsi mé tajné myšlenky naplnila. Děkuji.

Ještě jednou a potom mnohokrát přečtu verše, abych mohla pochopit jejich hloubku. Není to jen o jednom poutníkovi.

Našla jsem se ve verších a vím, že každý máme v sobě světlo a stín. Jen výjimečné osobnosti mají tu výsadu zanechat za sebou stopu i po smrti. Každý je zde jen poutníkem, ale málokdo to pochopí.

Něžná a mrazící, osvobozující i laskající kmotřička smrti, kmotřička zrození - nezrození, lásky a nenávisti? Nerozumím veršům, ale nutí mě k přemýšlení. Díky.

Úvod děsí. Autorka básně věnuje první sloku náhrobkům v Terezíně? Pět tisíc hrobů? Kde jinde? Brána se zavřela? Klíč je z druhé strany? To je poezie uchopená uvnitř, nemilosrdně protažená sedmi slokami, aby ve finále nalezla klíč ze správné strany.

Hanulko, nejsem odbornicí na básně. Připojená fotografie je výjimečná. Nabízí zastřené kouzlo splynutí s přírodním živlem i nadvládou nad ním. Kdo se chce vcítit do siluety páru zobrazeného v mořské nekonečnosti a hloubce, pochopí i obsah veršů.

Je příjemné číst o azurovém lednovém ránu někde u protinožců ve chvíli, kdy v Česku leden 2018 bojuje o krátké chvíle denního světla. Hřejivý článek ve chvíli, kdy se potácíme v pološeru a toužíme po slunných dnech. Děkuji.

Možná překvapím zájmem o verše s ohledem na věkovou kategorii.Oslovily mě natolik, že jsem musela nahlédnout jak vypadají tahitské černé perly. Jsou skvostné.

Hanulko, krásně popsaných pár minut adrenalinu při pobytu v Austrálii a pro ty, kteří tam nebyli malé přiblížení místní fauny. Moc pěkné čtení, jak již zmínila Amelie K. Děkuji. Těším se na australské pokračování.

Líbí se mi. Není steskem nad uplynulými léty, ale akceptací a souzněním s milovanými. Užívejte si s nimi do sytosti. Jsou nevyčerpatelnou inspirací.

Pěkné!!

Pěkná báseň.

Líbí se mi. Také jsme měli ježky na zahrádce. Přiživovali se v misce se žrádlem našeho německého ovčáka, který hostinu shovívavě sledoval.

Emocemi naplněná povídka. Smutek mnohdy léčí.

Něžné a vtipné. Moc pěkné!

Roztomilá povídka. Takové mám ráda, ale chybí mi pozitivní konec, výzva, nadšení, rada, přání.

V mém případě je poetičtější báseň bez zpěvu.

Spíše bych se ztotožnila s Majitelkou, včetně sklenky kvalitní brandy. Nechápu úlohu žehličky. Můžete mi její význam více přiblížit?