Nakopla vrtichvosta

Vzali jste nám umění.
Umělci musejí myslet. Bez myšlení se nikterak neobejdou, to vidím na Majitelce každý den. Je pravým opakem kárných táborů, kterými jsem prošla. Myšlenková aktivita je pro umělce jednou z nejdůležitějších hybných sil. Bez něj by vlastně nedokázali vůbec nic a má Majitelka je toho nejlepším příkladem.
Uběhlo poměrně pár let od doby, kdy jsem se dostala do jejího bytu. A od té doby přemýšlím spolu s ní. Není jediný film, jediná kniha ani jediný tón, ve kterém bych nehledala zobecnění formy, složitě je nepitvala na maličké kousky vhodné pro rozbor, nebo na nich alespoň nedemonstrovala své velmi omezené (stále jsem jen žehlička) znalosti ze všech odvětví. Většina těchto znalostí je těžko uplatnitelná pro obyčejnou žehličku, ale lepší být neužitečný vzdělanec, než užitečný idiot. Chápu, že je potřeba obojí, ani bez jednoho nemůžeme žít, avšak vzdělanci sami sebe vždy vyzdvihují nad ty ostatní. Často si kladu otázky, zdali právem. A právě tyto složité znalosti, které nemáme možnost v praxi skutečně využít, ventilujeme skrze naše hodnoceníčka, jimž ve finále stejně nikdo nerozumí. Nikdo kromě jiných intelektuálů a jimi se kruh uzavírá. Intelektuálové pro intelektuály.
Majitelka je usazena v křesle, v ruce třímá sklenici brandy, jistě vyšší kvality a vedle ní přímo na odložném stolku leží poloprázdné plato prozacu. Kvalita se k práškům vždy cení. V těchto dvou věcech, tak různých, přesto tak provázaných, se skrývá veškerá její pohonná hmota. Bez nich by nedokázala psát, překládat, ale ani myslet.
Takto usazena, se vším co potřebuje, vrhá se Majitelka na ty nejsložitější eseje. Rozepsala esej Max Brod – Muž ze stínu. Viděla jsem ji jen krátce, když ji odložila na žehlicí prkno a mohu i se svou skromnou pokojovou školou soudit, že se ji zatím daří. Většině nerozumím a tak to asi i má být, neboť je to pro skutečné vzdělance a já jakou obyčejná žehlička nemám právo soudit.