O rybáři...

Tam kde se obzor dotýká nebe
Kde písek do nohou studí a zebe
Sedí tam u moře rybář starý
Naslouchá tomu větru vlání
Hledí na vodní hladinu
Ukusuje k chlebu slaninu
Sedí tam písek v očích má
Není tak starý jak se zdá
Vrásčité ruce a tvář bledá
Neví kam odešla jeho žena
Vyhlíží ji a do moře volá
Jeho bolest jméno nemá
Vyhlíží ji ve dne v noci
Vzývá anděly ku pomoci
Ženo má rozmilá
Kam ses mi ztratila
Ženo má milovaná
Ženo nehýčkaná
Na rukách bych tě nosil
O polibek každé ráno prosil
Ženo má proč jsi na moře plula sama
Proč jsi nebyla jen moje dáma
Je z tebe mořská panna
A mne z očí teče voda slaná
Ženo má rozmilá
Slova se ztratila
Přesto mé srdce je tvým
Pořád platí ten slib
Co jsme si před Bohem dali
Byly roky co jsme se smáli
Děkovali jeden za druhého
A brali to jako něco neměnného
Pak jsme se přestali radovat a smát
Život plynul a už to nebyl dar
Zevšedněli jsme si kouzlo se rozplynulo
Lásky ani touhy neubylo
Ale ten čas
To zabil v nás
Proč jen se to stalo
Že jsme se milovali tak málo
Ženo moje rozmilá
Proč jen jsi na moře chodila
Až teď vím že ta láska je v mém srdci stále
Že jsi pořád ve mně měla svého krále
Že jsi mi byla vším
Že jsi tu když sním
Ženo moje rozmilá
Už ses vzbudila?
Vstávej měl jsem divný sen
Chci žít pro tebe jen
Chci tě na rukou nosit
A o polibek každý večer prosit
Ženo moje rozmilá
Byl jsem smutný když jsi tu nebyla :-)