přidáno 11.01.2018
hodnoceno 6
čteno 1361(13)
posláno 0
Vpíjím se, až zebe
a světla tančí.
Chci slyšet pláč,
křik, žadonění.

Zvedám tě nad tebe,
chvilka pak stačí
a zvíš, co jsem zač.
Přichází usmíření.


Teď dýchnu ti na víčka,
jsem tvoje kmotřička...
přidáno 26.05.2018 - 22:46
Hodně dobré ! Díky !
přidáno 13.01.2018 - 12:42
Jana Kollinová: Jsem rád, že Vás to zaujalo. A pokud Vás to nutí k přemýšlení. snad se mně to tedy i povedlo. Děkuji
přidáno 12.01.2018 - 06:37
Yana: Děkujii za Tvůj příspěvek. Jsem rád, že až tak se tě to dotklo
přidáno 11.01.2018 - 18:42
Něžná a mrazící, osvobozující i laskající kmotřička smrti, kmotřička zrození - nezrození, lásky a nenávisti? Nerozumím veršům, ale nutí mě k přemýšlení. Díky.
přidáno 11.01.2018 - 16:59
Působivé :)
přidáno 11.01.2018 - 14:23
Prošla kolem mě smrt, fakt mě zamrazilo, čtu ji pomalu a vpíjí se, myslím že se ti povedla, aspoň ve mně vyburcovala představivost

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kdo jsem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Morbidní miniatura, možná i haiku
Předchozí dílo autora : Řidič MHD

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming