Zaujal me nazev a obsah nezklamal, ba naopak. Hodne se mi libi i ta pomlka.

Vyborne napsane a vypada to, ze se tu ted vsichni mnozi. :-)

Ta myslenka se mi libi. Hodne libi! Nasi druhe pointe je par tydnu a tohle nezne zahralo na me hormony napnute nervy.

Helfanderios: Nerozumim nazvu. Moc se mi libi Tvuj komentar k dilu!

Preferuji video s autorským čtením před psanou verzí. Skvěle jsem se bavila. :-)

Povedene, je to zajimave napsane. Moc se mi libi originalita zpracovani.

První mě napadla hned reakce na anotaci. Spousta skvělých myšlenek není slyšet a naopak spousta zbytečných a někdy až nebezpečně hloupých myšlenek je omílána jen proto, že je někdo křičí dost hlasitě.

Druhá poznámka trochu reaguje na Singularis. Z mého úhlu pohledu sociální sítě ve finále neumožňují přenos hlubších myšlenek, protože každý uživatel je zavalen takovým přílivem informací, že na hlubší zamyšlení obvykle nezbývá energie. Zaujmou tedy jen malé a výstižné formáty a opět platí, že témata se opakují.

Osobní mezilidskou komunikaci nic plně nenahradí. Podle různých průzkumů toho ani internet není schopen. Napadá mě, že bys mohl založit skupinu podobně založených přatel a v pravidelném čase se scházet.

Miluji malé formáty. Začala jsem číst s obavou, že jepice už je poněkud ohraná, ale toto zpracování mě dostalo.

Zvláštní, jak přesně jsi dokázal popsat určitý způsob života a myšlení... Až děsivě výstižné...

Výborné téma, výborně napsané s nečekanou pointou.

Výborné!

Meandry tvého těla... výborný obraz, celkově kvalitní forma, za mě velmi povedené dílo.

Název mi připomněl knihu: Nikdo není ostrov. Tvůj příběh jde na dřeň. Oceňuji grafickou propracovanost. Závislost až k sebezničení... Obsese někým či něčím znamená porušení vlastních hranic. Jakoby se rozplynuly. Stáváme se amorfními, už to nejsme my... Fascinující téma.

Ten konec je výborný, dokonale tam sedí. Celkově na mě možná trochu delší, než by bylo nutné, ale špatné to určitě není.

ewon: dvakredencedekadence: O efektu demokratury psal Moberg. Nicméně poprvé jsem to slyšela na ČT24 a nevím od koho. Každopádně o tomto riziku píše Bohumil Pečinka v posledním Reflexu. O komunách jsem nic nepsala. Šlo mi jen o rizika spojená s přímou demokracií.

Pohladila po duši.

Ta pointa je skvělá.

Verše svobodně (na mě možná až příliš) rozlítané ve volných asociacích a obrazy, které velmi oceňuji.

Orionka: Singularis: Zajímavý pohled na věc, i když ani já bych to takto genderově nerozdělila, neboť dle Tvého popisu jsem spíše muž. Nejdřív se zamiluju a pak řeším, což je pro život velmi nešťatné. Naštěstí i v tomhle se člověk může učit a rozvíjet.

Ke komentáři Singularis bych ráda dodala, že si nemyslím, že by oba způsoby lásky nemohly být současně k jedné osobě. Naopak si myslím, že jsou tam často oba přítomny a možná jeden na chvíli převládne. To ultimátum, o kterém píšeš, nevylučuje, že k němu cítila i lásku nepodmíněnou. Rozchod nemusí vždy znamenat konec lásky.

Výborně popsané... Nic, co tu bylo, nemůže zcela beze stopy zmizet. Uklidňující a zároveň děsivé...