Mlčení

Homér: to zní dobře. :-) Kde takový holky jsou?

Singularis: sociální sítě tohle řešit nemohou a ani nemají. Kromě toho si úplně nedovedu představit platforormu, která by propojovala myšlenky s lidmi, které je zajímají.

I když... Co jiného jsou vlastně literární servery.

Jinak ano, asi bych mohl zkusit najít heslo ke Skypu. :-) Ale s videohovorama nepočítej.

Hyperkreativitu určitě prozkoumám.

Meluzina: máš pravdu. Osobní komunikaci nic nenahradí.

Jinak ta myšlenka "diskuzního klubu" se mi líbí. Na deep-shit-filozofické myšlenky je to ideální platforma.

Meluzina: Sociální sítě jsem myslel/a jen jako prostředek, jak vyhledat lidi, kteří mají zájem o nějaké téma. Na samotnou komunikaci už se podle mě příliš nehodí, právě pro důvod, který zmiňuješ, že člověka rozptylují snadno dostupným přívalem všeho možného, namísto aby se mohl třeba několik hodin soustředit na jednu myšlenku a komunikovat s jedním člověkem. Sociální síť by tedy měla pouze propojit lidi, ale samotná komunikace už by podle mě měla proběhnout mimo ni.

Tohle teď hrajou v rádiu. https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/pink-floyd/young-lust-34
014 Třebas jen potřebuješ zvrhlou holku, co ti pak bude viset na rtech. Ta moje si chce povídat pořád, tak radši piju 15 leté El Dorado a jen se na ní usmívám, jdem pít víno, spíš já teda, je v těch kalbách nějaká indisponovaná posledních pár měsíců. Hele piš to sem, filozofie proti automobilům není nikdy dost. Atd.

První mě napadla hned reakce na anotaci. Spousta skvělých myšlenek není slyšet a naopak spousta zbytečných a někdy až nebezpečně hloupých myšlenek je omílána jen proto, že je někdo křičí dost hlasitě.

Druhá poznámka trochu reaguje na Singularis. Z mého úhlu pohledu sociální sítě ve finále neumožňují přenos hlubších myšlenek, protože každý uživatel je zavalen takovým přílivem informací, že na hlubší zamyšlení obvykle nezbývá energie. Zaujmou tedy jen malé a výstižné formáty a opět platí, že témata se opakují.

Osobní mezilidskou komunikaci nic plně nenahradí. Podle různých průzkumů toho ani internet není schopen. Napadá mě, že bys mohl založit skupinu podobně založených přatel a v pravidelném čase se scházet.

Tato úvaha mi připadne velmi zásadní. Bod "zaprvé" mají dnes primárně řešit sociální sítě díky své schopnosti nezávazně spojovat lidi, kteří se neznají, ale mají společné zájmy. Jejich primární klientelou jsou zadavatelé reklamy, protože ti jsou za zodpovězení otázky "kdo může mít zájem o to, co nabízím," ochotní zaplatit opravdu hodně peněz, rozhodně víc než průměrný filozof, přestože ta stejná otázka pro něj může být stejně důležitá. Sociální sítě ale mohou stejně pomoci i těm filozofům (alespoň teoreticky).

Co se týče druhého bodu, spolehnout se jen na lidi, se kterými se člověk potkává osobně, mi připadne nedostatečné. Chtělo by to platformu pro potkávání online, já už jsem několikrát usiloval/a o to mít s některými přáteli pravidelné videohovory, ale obvykle to ztroskotalo na tom, že neměli čas a zřejmě měli naplánované aktivity na jeden či více měsíců dopředu (a ty naplánované aktivity pochopitelně nezahrnovaly náš společně strávený čas). Nemyslím, že na takové "potkávání" stačí písemná komunikace, z mnoha důvodů.

Ten třetí bod je také důležitý. Pokud opravdu nemáš nikoho na interaktivní komunikaci (a ten pocit znám, mám ho třeba i právě teď), doporučil/a bych ti záznam na diktafon, případně do notebooku s mikrofonem. Je časově méně náročný než to napsat a můžeš z něj udělat podcast. Na druhou stranu je ale dost bezohledný k posluchačům, takže to, že to někdo bude poslouchat, můžeš očekávat, jedině pokud budou tvoje myšlenky pro někoho druhého opravdu hodně důležité nebo zajímavé.

K tomu třetímu bodu bych ti doporučil/a tuto videoúvahu Sebastiána Wortyse o hyperkreativitě: https://www.youtube.com/watch?v=HKrKc8kXnus

Moc děkuji za zásadní úvahu. Cítím to podobně.

per to do nás