"měl teď stejně papírovou krev jako jeho milenka" - nemá být spíš pleť než krev? Takto tomu nerozumím.

Líbí se mi postřehy "Jsem upír, ne elf." a "Jeptiška v bordelu je hotová pitomost."

Na můj vkus jsou tito upíři poněkud přesílení (= mají moc schopností), ale to není chyba, jen můj dojem. Jsem zvyklý na upíry ze seriálu Buffy, přemožitelka upírů, kde byli spíš umírnění, a navíc dávám přednost realistické literatuře před fantasy. Ale ještě bude záležet na tom, jak se to vyvine.

Chválím úvod - první odstavec obsahuje právě to, co čtenář potřebuje na začátku vědět. Také postupné seznamnování čtenáře s nadpřirozenými schopnostmi upírů je velmi dobře sladěno s příjemně ubíhajícím dějem.

Zajímavé téma, ale podle mě tomu chybí závěr. Když dospěji k poslednímu odstavci, vrtá mi hlavou otázka, kdo je Karel. A v hlavě mi vyvstává spousta spekulací - může to být Lenčin ovdovělý otec, může to být jejich kolega vodák, nebo to ani nemusí být člověk; může to být její panenka, maňásek (něco jako Hurvínek), nebo může jít o úlohu v programovacím jazyce Karel (chodí spolu do školy a Adam se ptá, zda úloha v jazyce Karel už byla zadaná). Pokaždé to dává jiný smysl. Jediný společný znak je, že ta otázka neodpovídala Lenčině očekávání.

Ale pokud šlo jen o pobavení, musím uznat, že mě to pobavilo.

Tato báseň se mi opravdu moc líbí. :-))) Je tam spousta zajímavých myšlenek. :-) Poslední sloka se mi nelíbí tak moc, ale to nevadí.

Severak: To je pravda, v historii EDDR se to nejvíc projevilo u ministerstva lingvistiky, které navrhuje jazykové reformy. O to bývaly hlavně zpočátku značné politické boje.

Severak: V EDDR plní vláda kromě politické a administrativní funkce ještě funkci výzkumnou (v EDDR nejsou vysoké školy ani nějaká "akademie věd"), takže některá ministerstva mají právě spíš výzkumnou činnost než administrativní, u některých je to vyrovnané (např. ministerstvo medicíny).

Život je vtipný, občas i absurdní. A líbí se mi ho tak brát. (Ale samozřejmě k němu patří i smutné věci.)

Pěkná povídka. :-)

Severak: Co se týče rozdílnosti sester, odhaduji to na nějakou vývojovou poruchu nebo poškození mozku u Tamary Janů, které se projevilo až ve čtyřech letech (do té doby se chovala normálně).

Ronald Reagan: Děkuji.

Severak: Ronald Reagan: Děkuji. :-)

Zajímavé myšlenky. Máš zajímavou duši.

Není to špatné. Ale víc by se mi líbilo, kdybys to nakreslil tužkou a naskenoval. Myslím, že by to víc vyniklo.

mannaz: Vysvětlení vykání je hned v prvním obrazu první epizody seriálu (S01E01): "Následující události se odehrály v EDDR čili Eichlerské dopravně demokratické republice, malém městském státě uprostřed Evropy. V EDDR si lidé vykají, aniž by to mělo zvláštní konotace, a místo táta či máma se říká dáda."

Děkuji. :-) Já mám Ijáčka také ze všech nejraději. :-)

Přesně jsi odhadl správnou délku. Takto nenudí, ale pobaví.

Podle mě je to zajímavý vhled do neobvyklé životní situace. Líbí se mi ty odkazy (na Spící krásku, boloňskou pohromu apod.) i poznámky pod čarou, i když je jich celkem hodně, hlavně ke konci. Ale ten první odstavec to podle mě kazí, působí tam trochu cizorodě. Také se mi moc nelíbí styl, kterým je to napsané, ale to je jen můj subjektivní pohled; hovorový styl prostě nemám rád.

Severak: Děkuji. :-)

S prvními dvěma odstavci plně souhlasím. Je o tom nádherná píseň od Within Temptation (Never-ending Story).

Poslední odstavec se podle mě tváří jako začátek nějakého delšího vypravování, ale to vypravování zde chybí a bez něj je pro mě ten odstavec zbytečný.

To souhlasí. Podle toho pak ta láska vypadá.

(Nicméně, když tak nad tím přemýšlím, připadne mi docela neobvyklé citovat sám sebe. Je to v lehkém rozporu s mojí představou o podstatě citátů.)

Severak: Ano. Stejně jako v mé básni "Plechovka".