Příjemně jsem se pobavil/a. Děkuji za pěknou povídku. Máš pravdu, že angličtina má u jednoho slova víc významů, ale navíc má i podobná slova s velice odlišným významem. Na takových podobnostech mám založenou krátkou sérii blbůstek Nedobrý angličtin ( https://www.psanci.cz/sbirka.php?id=646-nedobry-anglictin ), nejoblíbenější je ten první díl, ale myslím, že ty ostatní určitě pobaví také. ;-)

Meluzina: Ano, je to těžké, ale potřebné. Snad se to v budoucnu nějak podaří...

Myšlenka je tam podána dobře a styl je působivý, vytkl/a bych tomu jen pár překepů („brannou“, „semnou“).

Sebastián Wortys: Děkuji za návštěvu a komentář. Ilustrace mi bohužel moc nejdou, ale myšlenka v ní je a ta je pro mě hlavní. A překvapilo mě, že ti ten projev připomněl tolik dalších věcí, které jsi napsal...

Náhodou ta virtuální pomlázka má také něco do sebe... K nám stejně nikdy nikdo nechodil, takže mně to ani nevadí.

Také jsem se zasmál/a.

Náhodou, „březen, za kamna vlezem,“ „duben, ještě tam budem“. Na teplo je ještě čas. Líbilo by se mi, kdyby bylo teplo už teď (ale jen za předpokladu, že bych se pak v létě „neupekl/a“).

Ta hříčka se mi líbí. Měl/a bych už také zase jednou nějakou napsat...

O politickém systému v Číně jsem zatím mnoho nevěděl/a, takže informace, že je založený na „mnohavrstvé“ demokracii, je pro mě nová a zajímavá. Tvá úvaha má jistě zajímavou myšlenku, ale opomíjí jinou důležitou stránku věci — současnou čínskou kulturu a výchovu mládeže. Tak jako je člověku vychovanému k zodpovědnosti za svůj život a k demokratickým hodnotám zoufale nepříjemné žít v totalitním režimu, kde se neoceňují myšlenky a iniciativa, ale poslušnost a „zapadnutí do systému“, je i člověku vychovanému k tomu, že mu život naplánuje někdo jiný a postará se o něj a zajistí mu dobré „místo ve společnosti“, zoufale nepříjemné osamoceně činit významná rozhodnutí, jejichž případné nepříjemné následky budou považovány okolím za jeho vinu. Kultura má tedy podle mého názoru na udržování režimu větší podíl než politický systém.

Já myslím, že s opozičními stranami je to v Číně asi podobné jako u nás s Pirátskou stranou — Pirátská strana by (podle toho, co jsem slyšel/a) chtěla zkrátit ochranu děl autorským právem na 14 let od vydání. Jenže vtipné je, že i kdyby měla v našem parlamentu 100% křesel, tak by to nemohla udělat. Minimální dobu ochrany vyžadují předpisy Evropské unie a pravděpodobně dvě nebo tři další mezinárodní smlouvy. Kdybychom kvůli tomu vystoupili z Evropské unie a vypověděli ty mezinárodní smlouvy, skončili bychom v podobné situaci jako Venezuela — pod ekonomickými sankcemi a vojenskou blokádou. Uspět bychom mohli jedině tehdy, pokud by taková změna získala většinovou podporu v Evropské unii i USA. A podobné je to asi s opozičními stranami v Číně — nabízejí lidem věci, které by nemohly splnit ani se stoprocentní podporou, protože aby mohly, musely by získat podporu v celé Číně, ne jen v jednom regionu, což se prakticky nemůže stát. Je to asi tak pravděpodobné, jako že by v severní Americe a celé Evropě najednou získal většinovou podporu jiný ekonomický systém než kapitalismus.

Hlavní rozdíl opravdu vidím v tom, že v Evropě máme mnohem víc různých pojistek proti totalizujícím tendencím.

slavek: Dobrý nápad. Děkuji za tip. Řekl/a bych, že Putinik se v tomto seriálu možná už brzy objeví...

Sebastián Wortys: Co se týče vlastností „bytostí“ mimo tuto simulaci světa, myslím, že na základě stávajícího poznání jsme dost bez šance o nich cokoliv zjistit, takže si myslím, že asi nemá moc smysl o nich příliš bádat. I pro filozofii jsou tu mnohem užitečnější témata, třeba výzkum motýlího efektu. Současná pandemie je krásným příkladem motýlího efektu a filozofii by tuze prospělo, kdyby o ní byla dokázala říci něco předem (alespoň něco obecného, jako třeba že v globalizovaném světě se takové věci šíří rychleji než kdy dříve).

Uvedu ještě jiný příklad: kdysi dávno lidé hodně filozofovali o hvězdách na nebi. Ale k ničemu jim to nebylo (jen nám po tom zbyla astrologie). Užitečnější by pro ně bývalo, kdyby tehdy filozofovali o meteoroidech, protože o těch sice nevěděli, ale ty jim na rozdíl od hvězd mohly opravdu spadnout na hlavu.

Moje komentáře k této úvaze můžeš zkopírovat na YouTube; dávám ti k tomu souhlas. Ale rád/a bych, kdybys tam přidal i odkaz na tuto úvahu, aby sem na Psance občas někdo z YouTube přišel.

Já myslím, že Wittgensteinův výrok hlavně hodně závisí na tom, co myslel slovem „mlčet“; ono totiž nemusí znamenat jen „nemluvit“, mlčet lze mnoha způsoby (např. znaková řeč pro neslyšící je také jistý zvláštní druh mlčení). Navíc tím, zda o něčem lze či nelze mluvit, si opravdu jistí být nemůžeme, protože to, když my sami o něčem mluvit nedokážeme, neznamená, že by neexistoval nikdo jiný, kdo by o tom mluvit mohl. (Podobně jako to, že nikdo z nás neuzvedne tunovou činku, neznamená, že ji uzvednout nelze.) Takže nejrozumnější asi je o tom (ať už je to cokoliv) zkusit mluvit, a když to nepůjde, tak to zkusit zase jinak — třeba mlčením.

Navíc mlčet můžeme i o spoustě věcí, o kterých mluvit bez problémů lze, např. o sexu...

Ale možná by bylo lepší, kdybych si ten úsek Wittgensteinova díla celý přečetl/a. Třeba bych pak lépe pochopil/a, co tím měl na mysli...

Nemám s láskou vlastní zkušenosti, ale dost jsem o ní četl/a a slyšel/a, a podle toho každá láska bolí, ať už miluješ sebe, něco nebo někoho jiného, takže s tak nechráněnou a křehkou duší ji zatím nejspíš nemáš šanci snést, budeš si kolem ní muset vybudovat skořápku (jako tu od vajíčka). Ale nedělej si starosti, nemyslím si, že je toto definitivní stav. Určitě ještě víc dospěješ a najdeš cestu, jak svoje negativní povahové rysy kompenzovat.

Mimochodem, po čem vlastně toužíš, když píšeš, že toužíš po „lásce“? Toužíš, aby tě někdo miloval; nebo toužíš někoho milovat; nebo prostě toužíš vidět a cítit, jak se jiní lidé milují? To jsou totiž tři rozdílné věci...

Pokud ti nedělá problémy angličtina, zkus si poslechnout: https://www.youtube.com/watch?v=fUPNqP3BazA Třeba tě osloví...

slavek: Souhlasím a moc děkuji za komentář. Těší mě, že jsi pochopil, co jsem zparodoval/a, a hlavně, že to, co píšu, někoho zajímá. Začínám se totiž cítit dost osaměle...

Miňko: Digitální psi nejsou krvelační, spíš naopak až příliš neškodní. Ale masakru se možná ještě dožijeme a musíme si vroucně přát, abychom ho také přežili...

človiček: „Psy nechte doma, rozptylují mně při reprodukci.“ :-D

slavek: Tvůj komentář vypadá skoro jako spoiler... Uvidíme, jak to bude pokračovat dál...

Miňko: Konečně mám pocit, že jsem tě pochopil/a, a těší mě to. Pokud máš rád „srandu“, tak se netrap čtením mých úvah a spíš se podívej na moje díla ze sbírky „pro pobavení“: https://www.psanci.cz/sbirka.php?id=459-singularis-pro-pobaveni Tam je „srandy“ plno! Myslím, že by se ti mohla líbit zvlášť tato díla: O životě ovcí, Vepřový muž, Evropská směrnice o vlcích a kozách a O sedmi statečných pistolnících. Nestyď se komentovat ani díla z roku 2013, stále si na ně dobře vzpomínám, a snad se jim podaří vyloudit úsměv na tváři i tobě. :-) Také píšu celkem slušné parodie: https://www.psanci.cz/sbirka.php?id=455-singularis-parodie-pocty
-a-napodobeniny

Miňko: Není divu, že těch děl píšeš tolik, když v některých o nic nejde. Nemáš nějaké dílo, které má nějakou jasnou, důležitou myšlenku? Takové bych si přečetl/a mnohem raději.

Miňko: Doufal/a jsem, že je reakcí na celé dílo, ne jen na poslední větu.