Prokop z Absurdistánu (18)

Předsedovi vlády vrtalo hlavou, co by pomohlo víc — zda raději zavést nové barvy digitálních psů nebo nová vládní opatření — a tak se zeptal vládních prognostiků. Ti vypracovali prognózu nadepsanou „optimistický scénář“, podle které nepomůže ani jedno. Absurdistán do konce roku prohraje, ať bude dělat, co chce, ale na rozdíl od minulé prognózy je velká naděje, že přežije alespoň polovina obyvatel. Předseda vlády si tedy povzdechl a neudělal nic.

Mezitím došly zprávy ze zahraničí, kde došlo k prvním střetům mezi nově vycvičenými elitními zabijáky mikrostátu a civilisty ošetřenými bojovým repelentem. Slibovaná účinnost repelentu 95% se nakonec pohybovala mezi 50 a 80% a repelent většinou nedokázal útoky zcela odvrátit, jen zabránit těžkým zraněním, takže oběti zůstávaly práceschopné a byla naděje, že když se podaří ošetřit skoro všechny obyvatele, bude pro vládu mnohem snazší se tvářit, že se nic neděje.

Ale ani to nebyl definitivní stav. Mikrostát vyhrožoval, že už chystá nový výcvik, který účinnost repelentu dál sníží; výrobci repelentu ale odpověděli, že v takovém případě snadno vyvinou novou verzi, která bude účinná i proti novému výcviku. To znělo skvěle, ovšem znamenalo to, že lidé již ošetření předchozí verzí repelentu budou mít prostě smůlu, takže aby to k něčemu bylo, budou se muset nechat každého půl roku znovu ošetřit.

Zatímco počet mrtvých se blížil ke dvaceti tisícům a počet aplikovaných dávek repelentu dosáhl několika stovek tisíc, množství lidí, kteří digitálním psům vypínali zvuk a nedodržovali vládní opatření, rostlo ještě podstatně rychleji a během pouhého měsíce přesáhlo padesát procent všech obyvatel. Když se to vláda od statistického úřadu dozvěděla, předseda vlády se pořádně naštval. Bouchl pěstí do stolu a zavedl to nejstrašlivější opatření, jakého byla jeho vláda schopna — vytipoval tři okrajové okresy Absurdistánu a nařídil policii, aby na jejich hranicích na tři dny uzavřela všechny cesty a dovnitř a ven pouštěla jen lidi, kteří si napíšou potvrzení, že tam smějí, a policista jim v něm nenajde žádnou „hrubku“.

To způsobilo velký zmatek, protože policistů se nešlo zbavit jen tím, že si vypnete zvuk. Navíc většina obyvatel Absurdistánu již dávno zapomněla, zda se ve slově „potvrzení“ píše jedno „n“ nebo dvě, natož zda se tam píše měkké nebo tvrdé „y“, a tak pro ně bylo mnohem snazší dávat policistům úplatky. Rovněž pro většinu policistů bylo snazší přijímat úplatky než kontrolovat pravopis.

To, že vláda opět začala svoje opatření vymáhat, zatím naštvalo opozici. Lídr opozice prohlásil, že když nemá Absurdistán šanci zvítězit normálními prostředky, je na čase, aby vytáhl do boje se svou nejmocnější zbraní a poloválku rázně ukončil.

Absurdistán má totiž národní pověst, která praví, že hluboko uvnitř hlavy každého zletilého občana tvrdě spí zdravý rozum, a až bude Absurdistánu nejhůř, tak se probudí. Hlavy se otevřou a zdravé rozumy vytáhnou do boje a přemohou všechny nepřátele, i kdyby jich byl třeba milion. „Toho bohdá nebude, aby elitní zabijáci zvítězili nad absurdistánskými zdravými rozumy!“

Opozice se pod vedením svého lídra sjednotila a nařídila vládě ukončit poloválečný stav. A v Absurdistánu bohužel musí vláda opozici poslouchat. Jenže konec poloválečného stavu by znamenal smrt pro digitální psy a to si nikdo z vlády nechtěl vzít na svědomí, protože digipsi uměli dělat velká roztomilá očička a bylo by neslýchaně kruté připravit o život takové chudáčky, které už víc než polovina obyvatelstva nebere vážně.

Vláda však dlouho nevěděla, co s tím. Teprve když se předseda vlády v neděli večer díval se svojí dcerou na Večerníček o Chytré horákyni, dostal záblesk geniality a napadlo ho, jak na to půjde!

Počkal si na půlnoc, až budou lidé spát, a pak poloválečný stav ukončil a hned vyhlásil nový a prodloužil všechna vládní opatření, takže když se lidé ráno probudili, zjistili, že se vlastně opět nic nezměnilo. A tak zdravé rozumy dál spaly...

Aby předseda vlády uklidnil opozici, která si připadala podvedená, předložil jí návrh kompromisního zákona. Kompromis spočíval v tom, že vše bude dál jako dosud, jen už se tomu nebude říkat „poloválečný stav“, ale „vtipná kaše“. Takže Absurdistán stráví zbytek roku ve vtipné kaši a vláda bude dál vymýšlet výmysly, nařizovat nařízení a opatřovat opatření, jaká uzná za vhodné.

A konec té vtipné kaše byl v nedohlednu...

pokračování příště