Mayfair: Tak pokračuji v krasočtení, jen za chvilku budu potřebovat nápovědu pokud jde o to, kdo je kdo! Odborné komentáře zajistí Am*, já bych vlastně jen opakoval po ní...:-)
Nějak jsem se už chytil drápkem a je těžké se odtrhnout.

Lenča: Vítej v ezoterickém mariáši! Na otázku odpovím ano, ale je to už dávno...K vyloučení "opisování" jsme si to dokonce napřed napsali na papír a pak porovnali. A to mezi námi nebyl žádný předchozí vztah! Funguje to někdy i na dálku...:-)

Ailin: Znám to moc dobře! Jak jsem Ti psal ve vzkazu, čtu zrovna Minulé životy od dávné kamarádky, Zdeňky Blechové. Vlastně se mi s ní stalo něco podobného, i když jsem to svedl na lákavou vůni jahod, co jsem měl v ešusu. Byly z mého záhonku u ústředny, kde jsem pracoval. No, ona se změnila, je z ní taková duchovní bytost, objevila u sebe vlohy k automatické kresbě a dalším věcem, úspěšně podniká...:-)
Občas se mi stane, že se na mne někdo zadívá a usměje se a já netuším proč, zvlášť je-li to hezká žena či dívka. Je to milé, beru to jako nový impulz do života, ale nesnažím se z toho nic vyvozovat. Možná to lze vysvětlit právě minulými životy, ale ty současné už mají každý jiný směr...Ale je to milá energetická vzpruha a námět k zamyšlení. Stejně jako když mi někdo zcela neznámý v písmenkách dává najevo přízeň a já vlastně netuším proč...Mohu jen oplatit stejným, ale nic násilím neměním...:-)

Pajalord: Gratuluji! Tak to vám oběma přeji hodně štěstí a ať vám to vydrží...:-)

Pajalord: Láska jako z románu se spoustou krásných metafor!:-)
Prožívá to i ona stejně? Taky Ti píše vyznání?

Ailin: No, z té první sloky bych usuzoval na tu fotografii, sama píšeš: Neznám Tvou podobu.:-)
Jinak bych asi souhlasil s Amelií, že Tvé básně v kombinaci s obrázky připadají člověku takové známé a blízké, na nic si nehrají a vzbuzují sympatie...
A obrázek mi připomněl báseň Na břehu řeky Svratky, konkrétně: I za slunného léta je zde zvláštní stín...:-)

Mayfair: Tak po 21. kapitole jsem se konečně dostal na začátek. Vypadá to hezky. Vrhám se na další...:-)

Amelie M.:
Pokud by to nebyla zrovna ženská a nejednalo se o ryze mužskou práci, proč ne? I když zažil jsem i kibicování mistra, který rychle vycouval, když to měl předvést v praxi...:-)

Amelie M.:
No, reagoval jsem na Tvou odpověď na puerúv komentík a na to, že jsem se asi trochu lišil od toho, co máš Ty a holky doma. Že když je důvod, chlap se překonává a snaží se mít pořádek jak na vojně. :-)

Ailin:
Skoro to připomíná Lásku přes internet...:-)
Jinak, ten obrázek jsem už někde asi zahlédl. Nebo mi to něco připomíná jen kvůli tomu stínu?
Krásná slova! Je zajímavé, kolik takových spřízněných dušiček člověk potká, třeba jen v písmenkách a i když je možná nikdy nepozná, nebo mu zase zmizí v písmenkovém moři, hezká vzpomínka zůstává a zanechá tam uvnitř něco nepopsatelně krásného...:-)))

Amelie M.:
Telku nemám a když už něco dělám, tak raději s minimem kibiců. Líp se mi přemejšlí a jsem trpělivější, když mi něco hned nejde. Ono i střílet verše od boku je snadné tady, ale v reálu bych možná zapomněl i jak se jmenuju. Takže v reality show bych asi bejt nechtěl...:-)
No, dříví bych Ti pořezal i nasekal, králíci by taky nechcípli hlady ani nenafoukli, s kosou jsem to zkoušel jako kluk, no možná bych chvilku byl jak kníže Bruncvík s tím svým kouzelným mečem, tedy nepřátelům hlavy dolů, ale když by do mne nikdo nevandroval, i to by se snad zvládlo...:-)

Amelie M.: Sakra! Netušil jsem, že jsem bejval vlastně trapnej klaďas z toho Tvýho americkýho slaďáku. Zamilovanej chlap se holt chová i proti svý mužský přirozenosti...:-)))
Ale když už motivace chybí, nastává vláda chaosu...:-(

Marnerin: Raději se neptám, jen říkám: S tímhle si nezahrávejte!

Ailin: Připadám si jak Alenka v říši divů. Objevuje se tu spousta krásných stimulantů, teď třeba Tvá a Lenčina dílka, k tomu paralelně čtu Magii země a Kosmického hada a společně se slovy dalších se to pojí v pohádkový obraz netušené reality...:-)

Meluzina: Obsah sdělení je jasný, jen pokud jde o formu, trochu mne zaráží, že v jinak vázaném celku jsou 1. a 7. verš jaksi plonk. Ale zkusil jsem si to broukat, šlo to!:-)

korálek: Pokud to využiješ k případné rekonstrukci, bude to fajn...:-)

korálek: I když nejsem žena, vnímám z toho velkou bolest. :-(
5. verš nabízí i trochu jiný výklad než mne napadl při těch předešlých...No, asi by stálo za to to trochu upravit, když už píšeš vázaně, myslím na délky veršů, aby to rytmicky sedělo...:-)

Allone: Hele, s tímhle si nezahrávej ani v představách, i když jsi "alone"! Zažil jsem pár let zpátky na literu dívku o rok mladší než Ty, popisovala, jak si to dělala ve vaně kvůli klukovi o málo staršímu! Našli ji včas, ona pak o tom napsala šílenou báseň. Trochu jsme si o tom popovídali, slíbila, že už to nezkusí a já doufám, že slib dodržela a je z ní teď velká slečna. Jedním z mých argumentů byla i kniha o sebevrazích, kteří přežili klinickou smrt a líčili své zážitky. /Půjčil jsem si ji právě ten den Náhoda?/. Duše sebevraha uvízne v jakémsi meziprostoru, kde je jí stále dokola přehráváno, co udělala a vnímá bolest svou i nářek svých blízkých a pokusy o oživení, slyší každé pronesené slovo. Brrr! :-)

Je kouzelná!:-)
Díky za ni...

Orionka: Díky! Opět jsi krásně vystihla, že to je i na nás. Ovšem pro někoho je to (z jeho pohledu!) stále menší zlo než být sám...:-)
Každý osud svůj si volí,
jak to jeho právem jest,
tupě žijí tuční voli,
pestrý život býka jest...
Howgh!