Žiješ ještě vole?

Já ti nevím. Co znamená žít? Asi prožívám krizi středního věku už od puberty. Zkurvená práce, namlouvání lidem, že je čeká lepší a bohatší budoucnost. Po práci nudná a předvídatelná zábava. Přece bytí musí mít nějaký vyšší účel či smyl ne? „Asi ho neznám, tak mi ho kurva někdo prozraďte? „ Smysl bytí nemůže být přece jenom honění se za vyděláváním prachů, čumení na filmy a seriály, honění se za míčem či honění péra při sledování porna na Freefoto (za tuhle reklamu by mi měli platit). A nebo zabíjení mozkových buněk při pití absintu.
Sedím v hospě Potrefená Husa, osobně nenávidím tyhle restaurační řetězce, ale tady je obsluha na kterou se dá i čumět. Přesně za 12 hod mám vyplodit srozumitelný článek do novin, jak je snadné zbohatnout na burze. Tak mám už jen 11 hod a 30 min. Na papír si kreslím karikaturu číšnice co mě obsluhuje, je pravda že z dvojek jsem ji na papíře udělal minimálně čtyřky. Dávám si první dvojtou zlatou tequilu a horkou griotku, trochu mě bolí v krku. Do prdele tady propiju více než dostanu zaplaceno za článek. Stačí trochu klidu a něco málo povzbuzené mozkové aktivity a ani nevím jak, ale slova se sami zjevují na papíře:

„Mnoho lidí se při pojmech, jako jsou finanční trh nebo obchodování na burze, otřese a v duchu si říká, že to nikdy nemůžou pochopit, že je to pro ně příliš složité. Je to ale opravdu tak náročné? Co vlastně obnáší obchodování na burze? Ukážeme si některé principy fungování finančních trhů, které jsou ve skutečnosti vlastně velmi jednoduché. I když si to prakticky vůbec neuvědomujeme, obchodujeme každý den. Sice ne na burze, ale obchodujeme. V dnešní době se také stále rozhodujeme. Kam si půjdeme koupit jídlo nebo oblečení a také hledáme nejvýhodnější ceny při nákupu televize, pračky nebo mobilního telefonu. Pokud se nám zdá cena za danou věc příznivá, obchod uzavřeme. Každý den každý člověk obchoduje.“

Uf… Všeho moc škodí. Chtělo by to nějakou zábavu na večer. Dívám se na nabídku šlapek po Praze. Jsou jich stovky, takhle to vypadá, že šlape každá volná baba. Dorazí ke mně servírka: „Chcete další dvojtou tequilu? Jo dal bych si, ale už asi stárnu a hodně mě to opíjí. Musím dopsat tenhle článek nebo jsem na ulici. A víte co to znamená? Že už bych si tady nemohl dávat další panáky. Dejte mi 20 minut, musím vyplodit pár srozumitelných vět, než se úplně opiji, pak jen melu sračky. Zas odstavec keců, je hustý psát dva články současně, jeden rádoby na úrovni, a druhý no radši bez komentáře. Musím přiznat, že mi docela chybí moje šílení. Před pěti lety jsme si dávali závody, kdo dřív přeplave Vltavu pod Palackého mostem zhruba ve stejném ročním období jako je teď. Většinou jsem plaval sám a vítězství bylo, když mě nepřejel vyhlídkový parník. Tohle mělo smysl a koule. Teda aspoň před pěti lety.

„Uvedeme si jednoduchý příklad. Uvažuji o koupi jednoho kila jablek. Jdu do prvního obchodu, kde mi nabízejí jablka druhé jakosti za 20 Kč za 1 kg. Jdu do druhého obchodu, tam je cena pouze 10 Kč za 1 kg, ale kvalita je otřesná, jablka jsou potlučená a nahnilá. Mám dost trpělivosti a jdu do třetího obchodu, tam mi jablka nabízejí také v druhé jakosti, ale tentokrát za cenu 15 Kč. Cena je pro mě přijatelná, jablka koupím. Závěr: Udělal jsem průzkum ceny a kvality. Na burze je to ještě jednodušší, kvalita dané věci či subjektu po celém světě je stejná a my sledujeme pouze průměr ceny, jak se vyvíjí v čase. Toto sledování ceny v čase se odborně nazývá klouzavý průměr.
K čemu nám toto zjištění pomůže?

Znova je u mého stolu servírka, tak co to bude? Úplně mě vytrhla z mojí bubliny. No jestli chcete do mě nalejt další dvojtou tequilu tak mě nesete domů a dokonce si můžete vybrat, jestli k Vám domů nebo ke mně, mě to v tom stavu bude jedno. Udělala kyselý ksicht, hm tak tohle už bylo přes čarů, levný a stupidní vtip, její výraz říkal zaplaťte a vypadněte. U téhle jsem to už prohrál. Panáka piju na ex. Balím to tam. K dokončení článku mi chybí poslední odstavec, jdu do nonstopu, kupuju flašku sprostého rumu, v parku na Karláku si sedám na lavičku a rozbaluji papíry se dvěma články. Ob dvě lavičky se dva jedinci pokoušejí o pohlavní styk, moc jim to nejde. Mám na uších sluchátka poslouchám Rockoperu a lámu si hlavu jak dát dohromady poslední odstavec:

„Díky klouzavým průměrům jsme schopni s určitou pravděpodobností predikovat maximální nebo minimální ceny a zároveň nám tento ukazatel říká, zda je současný cenový trend klesající nebo rostoucí. Když se cena nachází nad klouzavým průměrem, jsem v rostoucím trendu. Když se cena nachází pod klouzavým průměrem, jsem v klesajícím trendu. Tento ukazatel nám říká, kdy vstoupit do obchodu. Na dně nakoupím a na vrcholu prodám. „

Zvednu oči, přede mnou stojí holčina s cigárem u pusy, sundávám si sluchátka, nechceš mě za 1500 kč. Podivám se na ob vedlejší lavičku, chlápek si pomalu natahuje gatě. Sakra holka ty teda nezahálíš. Jsi mi sympatický dám ti slevu, za 1000kč, co ty na to? Sorry do tohle nejdu, jsi pěkná, mladá, hezky vyvinutá, ale tuhle hygienu na ulici fakt nedávám. „Seš buzerant nebo co? „ Viš kolik já už dnes měla chlapů? To právě nevím, a docela mě to děsí, sorry, že mě nic nekápne a divím se, že z tebe ještě něco nekape, ale kdo ví. Jsem hnusnej, sorry tady máš ode mne zbytek moji flašky a užíj si zbytek večera. Zvedám se. A nechceš ho aspoň přeblafnout? Fakt ne, ale díky za zájem.